PÁLAVA LEŽÍCÍ, STÁLE ŽIVÁ A ROZHODNĚ NESPÍCÍ

7. května 2018 v 23:03 | Iva |  Skupinové cesty



PÁLAVO, úžasná zářící BOHYNĚ MORAVY...
Krajino slunce, vína a čarovných kouzel,
opojný koktejl Tvých jinových energií otevře srdce každému,
kdo si toto uvolnění jen malinko dovolí.
Uvádíš celou naši bytost do absolutního středu,
to proto nás tak velmi přitahuješ...
A přesto nás vždycky dostaneš Pálavo,
patří Ti tedy od srdce PODĚKOVAT!


Této nádherné vědomé dámě nohy omývá Novomlýnská nádrž,
o kterou si sama krajina energeticky požádala.
V dávných časech tady okolo bylo Pannonské moře,
některá dna zdejších rybníků tvoří původní mořské usazeniny,
léčivé bahno, máte-li štěstí, naleznete tu i škeble.
Klima jako by zde stále zůstávalo, vzduch voní jako ve Středomoří.
Po moři zbylo široce rozlité koryto řeky Dyje, která okolím Mikulova
ještě dlouho protékala a držela tak svým mohutným tokem
energii kraje, tvořící jeho úrodnost a štědrost.
Voda se tak stala důležitým aspektem napájení krajiny energií.
Tuto funkci vodního elementu nyní navozuje vodní plocha Nových mlýnů
a dotváří tak ochrannou apsidu-vějíř pro celou oblast kolem Pálavy.
Po původním korytu řeky Dyje zde zůstaly jen rybníky a jezera
a vy jejich odlesky můžete pozorovat z hřebenů vršků nad krajinou.


Podíváte-li se na celý masiv Pálavy pozorně, uvidíte ji jako klidně
ležící dámu v krajině, která směřuje hlavou k východu.
Na její stydké kosti jsou položeny Dívčí hrady, které nese s ladnou lehkostí.
Zde ukrývá jako každá žena svoji největší vnitřní sílu.
Postavíte-li se tam nahoře, tak tu pánevní sílu jistě ucítíte.

DÍVČÍ HRADY

Její dlouhé oblé bříško, plošina Děvín, ukrývá na hřebeni
Schránu vědění moudrých Strážců, kterou právě sem
přinesli kněží Bílého bratrstva pod vedením Skylia ze Starého Egypta.
Není fyzická, nelze ji vykopat jako poklad,
je třeba se vyladit do určité hladiny vědomí
a informace si Vás samy naleznou.
Prostorný hrudník Pálavy je samá skála,
tak jako má člověk hrudní koš,
skály chrání a stráží důležité orgány srdce a plíce.
V harmonickém sladění mezi polaritami
muže-plíce a ženy-srdce,
v pravidelném rytmu dechu a tepu života,
udržují celou bytost naživu po věky věků.


Lidské tělo obsahuje tři klenby,
na chodidlech, bránici a lebeční klenbu.
Když člověk nepoznává život směrem nahoru,
jeho klenba se často propadá, mělce dýchá
nebo ho bolí chůze, tak se raději nehýbe.
Bránici Pálavy tvoří Soutěska, i ta má svého Strážce,
odtud dobře uvidíte na obě strany, zcela vyváženě.
Kolmo na ni navazuje dvojitý vrch Obora,
představující vnadná ňadra Pálavské Bohyně,
v jejím podpaží objevíte schovaná a tajemná místa
jako jsou Špunt nebo Martinka,
kde vám připadá, že tudy proudí život radostně,
stejně jako pročištěnou lymfou.

POHLED Z OBORY

MARTINKA

V TÓNECH JE SÁM ŽIVOT

ŠPUNT

V PODPAŽÍ SPOLU

V hrdle každého z nás leží důležitá hormonální žláza,
která je naším obranným štítem.
Právě štítná žláza je o schopnosti obhájit se,
nebát se vyslovit nahlas, kdo skutečně uvnitř sebe jsme.
Zde u ruiny Kaple sv. Antonína, která leží v hrdle Pálavy,
jsme se pod starým bukem vylaďovali,
aby nás odvaha otevřeně o sobě mluvit neopouštěla.
Karty silových medicinských zvířat o nás prozradily mnohá tajemství.


Její roztažené ruce v poloze odevzdání se, ji plně napojují na Matku Zemi
a zároveň se odevzdávají nekonečnému vesmírnému toku.
Tímto souladem ruce Pálavy vyživují okolní vinohrady,
které pak skrze láskyplnou péči vinařů, vytváří dary kraje.
Je jím jiskřivý mok, rozvazující jazyk duše a otevírající naše nitra.

KLENTNICE

V oblasti pálavského krku leží Klentnice,
tato komunikační čakra pálavské bytosti,
z ní dělá nejfrekventovanější část Pálavy.
Stále je zde plno a živo jako ve včelím úle.
Jižně od Klentnice mezi lesy v oplocené oboře
zbudovali geomanti v roce 2005 silový kamenný kruh,
jako transformační akumulátor energií pro Moravu.
Budu o něm psát později.
Dostáváme se pomalu k hlavové části Pálavy.
Na její bradě stojí Sirotčí hrádek a vytváří tak spojnici
mezi Pálavským masivem a Tabulovou horou.
Ta představuje protaženou lebeční část-mozkovnu,
známe ji také pod názvem Stolová hora.

STOLOVÁ HORA OD KOČIČÍ SKÁLY

OD KAMENNÉHO KRUHU

Pálava je bytostí vědomou,
která prostě "VÍ" jako moudrá královna.
Její hlava nese tedy korunu,
vytváří ji tvarově právě město Mikulov.


NAD MĚSTEM

Zleva korunu Pálavy napájí dutá skála Turold s krasovými jeskyněmi.
Je levou mozkovou hemisférou, jež řídí pravou stranu těla.
Její rozumová strana, jež dřímá v pravé ruce meč,
nejen vládne, ale také seká hlavy.
Proto naleznete vpravo od Klentnice kopec Smrtihlav.
Klentnice je pátou komunikační čakrou- jedinou tvorby schopnou.
Představuje její sílu rozhodnutí, umění promlouvat
anebo mlčet, odmítnout nebo odvahu rázně činit.
V tomto směru místo bohatě energeticky sytí rovněž pyramida na Slunečné.


Z pravé strany její hlavy leží magická ženská hora Svatý kopeček.
Na dlouhá staletí si jej vypůjčila církev pro své účely,
pod touto vrstvou však zůstává čistá vědomá ženská energie,
které to nijak neubralo na její živosti a síle.
Místo celého oblíku ovládá stejně jako pravá mozková hemisféra
ženský pól, tedy levou stranu těla.
Je jejím vnitřním věděním, intuicí, moudrostí a zároveň citlivostí,
zranitelností, mateřkostí i dětinskou nevinností.


Vyváženost obou hemisfér vytváří ve svém středu okamžitou aktivaci epifýzy.
Za tu bychom mohli považovat skálu uprostřed města,
na níž je chytře postaven Mikulovský zámek.
Pokračovali bychom od zámecké zahrady dál směrem do Rakouska,
napojili bychom se dál na zemskou linii menší pyramidy Sudmahrenkreuz a
další vrcholek, na němž stojí hrad Falkenstein.

NA PLATU PYRAMIDY RAKOUSKO

FALKENSTEIN

Tento kraj miluji a silně mě přitahuje,
umožňuje mě být plně sama sebou,
moje bytost v těchto končinách prožívá
podobný život už poněkolikáté.
Také proto jsem se letos rozhodla právě tady
uspořádat čtyřdenní workshop pro skupinku
jedenácti (2+0+1+8) nadšených lidiček,
zajímajících se o sebepoznávání i
o putování po silových místech u nás.


Podařilo se mi propojit úžasnou krajinu,
s načasováním středu mezi jarní
Rovnodenností a letním Slunovratem,
spolu s dobou velkých transformačních změn.
A tak právě Valpružinu noc z 30.dubna na 1.května,
jsem pojala jako rituální příležitost mystického
propojení dvou základních principů
uvnitř každého z nás.
Prožili jsme ji v místě k tomu přímo stvořeném,
a to v kamenných základech Staroslovienské rotundy
IX. kostela v prostorách Mikulčického Hradiště.
Pocity, ne snadno popsatelné slovy,
zůstanou tak navždy vepsány do našeho nitra.
Dále je třeba se jen "rozhodnout" dál to ŽÍT!


Blížíme se k polovině roku 2018,
roku Zemského psa.
Toto vznešené zvíře dokáže varovat
před blížícím nebezpečím,
ztělesňuje tak jemnost nejlepšího
přítele a polodivokou energii
strážce území. Pes dokáže hluboce
a soucitně chápat lidské nedostatky.
Přebývá v něm moudrý duch,
který si přeje pouze sloužit.
Medicinským aspektem psa
je tedy věrnost svým pravdám
a nastartování intuice, která nás povede
k vyjádření sebe a vymezení svého území.


Letos je vše prožíváno především ve hmotě,
což znamená, že je nám to hojně dopřáváno
prostřednictvím našich smyslů.
Cítíme to silně, bolestivě anebo blahodárně...
A to v situacích, které si ne vždy přejeme prožívat.
Stará moudra praví, že vždy na konci časového cyklu,
když se zcela bortí daný systém,
probouzí se podvědomí a na světlo
vylézá náš vlastní stín.
Najednou jasněji vidíme,
kolik iluzí je v našich životech.
Není to vůbec lehké,
konfrontace probíhá naplno
a my sotva odoláváme.
Jako by nebyl prostor si vydechnout,
pojetí času a jeho vnímání
nabírá téměř tryskovou rychlost.
Ve dne v noci energie frčí naplno,
tlak na naši nervovou soustavu je tak obrovský,
že jsme doslova nuceni se některým situacím
odevzdaně poddat a některé raději rychle
vypustit ze svého života úplně.
Vše se filtruje, odděluje se zrno od plev.


Na konci zbude jediné,
a to MY SAMOTNÍ V RYZÍ PODOBĚ.
TAKOVÍ, JACÍ UVNITŘ SKUTEČNĚ JSME.
Rozbaleni a pročištění od tajemství,
zbaveni ne vlastních programů a zlozvyků,
schopni si mocně tvořit svůj život,
s pochopením obou polarit v sobě,
naplněni svobodnou vůlí
milovat život bez podmínek.
Být v souladu s vesmírným tokem.
Stát se láskou!!!
Končí tím dlouhé a marné období
nekonečného hledání lásky ve vnějším světě.
Tam je možné spatřit pouze projekci lásky v sobě.


Krajiny Pálavy je prosycena ženskou energií,
tolik potřebnou pro tento čas probouzení.
Díky mé terapeutické praxi se s tímto tématem
setkávám prakticky stále denně.
Probuzením ženského principu v nás
vše začíná, bez rozdílu jsme-li žena nebo muž.
Je úplně jedno, nazýváme-li tento princip duší,
intuicí, citlivostí nebo stínem.
Když k tomu dojde, začíná doslova tanec.
Dlouho uvězněná vnitřní žena je po probuzení divoká,
doslova běsnící až mstivá, když se dostane ke slovu.
Je třeba ji přesto přijmout takovou jaká je, bez hodnocení a soudů.


U mužů to bývá často formou nemoci či setkáním se smrtí
nebo jim do života vstoupí "jiná žena" plná inspirace,
milenka, malé dítě nebo i zvířecí duše.
Tento střet s přítomností a totální ztráta kontroly
jim nečekaně otevře srdce, naráz je zcitliví.
Tímto otevřením dosud neznámého světa teprve vše začíná.
Proces postupuje tělem směrem shora dolů.
Teprve pak dojde k očistnému procesu spodních částí břicha,
pánve a nohou, někdy bohužel stále s hladinou energie
na hranici života a smrti.


U žen postupuje proces tělem opačně,
to je vzestupně od Země nahoru.
Vše se čistí od nohou, v postoji k sobě,
ženu to nějakým způsobem skrze bolesti zastaví
v cestě dosavadním životem.
Přes pánev a orgány v ní uložené si žena má uvědomit,
jak se jako žena v sobě cítí
a také jak je jako žene ctěna svým mužem,
jak dokáže odpouštět a opouštět,
umí-li umírat a znovuzrodit se.
Až po tomto procesu se skrze centrum solaru plexu
sladí všechny spodní čakry,
otvírá její srdeční centrum
a nakonec se dostředivě vše seskládá ve všech čakrách.
Prožíváme všichni doslova vnitřní válku,
bitvy se odehrávají v závislosti na naší moudrosti a nadhledu,
míry sebelásky, důvěry a úcty k sobě.


Ubytovali jsme se tedy v Mikulově,
přímo na úpatí ženské hory,
kdy skála Svatého kopečku ústí přímo do sklepních
prostor rodinného penzionu.
V tom domě sídlí starý ženský duch,
vám se při vstupu v hrudníku rozhostí klid
a v pánvi pocit bezpečí.


Odpoledne jsme vystoupali na Tabulovou horu
a dlouho meditovali v místním lomu (uvnitř hlavy této Bohyně),
právě na téma probuzení ženského principu.
Archetypy ženy tak postupně vystupovaly ve svých rolích,
pro nás skvělá příležitost si je v sobě uvědomit
nebo je dokonce teprve začít objevovat.
Mnohým z nás to vhánělo slzy do očí, ani nás nenapadlo,
kolik lásky ještě mnohdy chybí té malé princezně v nás,
jak málo přirozenosti je v nás jako matkách,
jak naše čarodějka spíš manipuluje než očarovává
a naše vědma se teprve rodí.


Vydali jsme se na cestu a pomalá bosá chůze po platu hory
až k Sirotčímu hrádku nás nádherně uzemnila.
Západem Sluníčka, pozorovaným z Getsemanské zahrady
Pod Olivetskou horou v Mikulově jsme uzavřeli den,
věnovaný ženskému principu.

 

KDO JSEM V ROCE 2018

6. května 2018 v 21:14 | Iva |  Kdo jsem?

Není smysluplnější činnosti než trvalá touha se poznat.
Poté se dostaneš do stavu, kdy se naplníš sám v sobě,
budeš spokojený, šťastný a naplněný sám ze sebe.
A svět kolem bude jen tvé zrcadlo, prolézačka a bludiště plné překvapení.
Jak poznáš, že ses přijal, přijala?
V okamžiku, kdy začneš milovat lidi, bez rozdílu a bez podmínek.

Věř tomu, že každý člověk dělá vše pro to, aby byl milován,
každý touží po lásce. Dělá vše pro to, aby tento pocit získal.
Dokonce i zlo v lidech je výkřikem zoufalé touhy
po přijetí, respektu a potřebnosti.
Ale láska je stav, který v sobě máme vždy,
je jako plamen.
Někdy skomírající, někdy plápolající.
Nehledáme lásku, hledáme způsob, jak ji v sobě zažehnout,
a ten druhý není tvá láska, je jen palivem tvé lásky.

MÍSOHRANÍ LETNÍ OBDOBÍ 2018

6. května 2018 v 16:22 | Iva |  Muzikoterapie - mísohraní

Mísohrajeme dál i v letních dnech, tradičně v pátky ve dvacet hodin.

VOLNÉ TERMÍNY K REZERVACI:

KVĚTEN
4.5. OBSAZENO
11.5. OBSAZENO
18.5. 2 MÍSTA VOLNÉ
24.5. ČTVRTEK 2 MÍSTA VOLNÉ

ČERVEN
1.6. 5 MÍST
8.6. 5 MÍST
22.6. 5 MÍST POSLUNOVRATOVÉ HRANÍ
29.6. 5 MÍST

ČERVENEC A SRPEN PODLE ZÁJMU...
 


MILOVAT SOPKY A TÍM NECHAT V SOBĚ NĚCO ZEMŘÍT

10. února 2018 v 10:12 | Iva |  Články

MILOVAT SOPKY A TÍM NECHAT V SOBĚ NĚCO ZEMŘÍT…

"Vesmír pracuje za každých okolností zcela v synchronicitě,
a pokud mu dovolíme spolupracovat, nabídne úplně vše oč jsme požádali."

Ve dveřích mé poradny se včera objevila drobná dívčina s čertíky v očích.
Po chvíli hovoru okamžitě patřila mezi ty klienty,
kteří mají za sebou velký kus cesty.
Lékaři stav takových lidí označují velkým písmenem C.
Nyní je v remisi, prozatím stále pod malou dávkou chemoterapie.
Nepřichází se politovat, utěšit ani ujišťovat, že je to vše za ní.
Ještě jí nebylo třicet, život má před sebou.
Trápí ji pocity úzkosti a často neví, co s myšlenkami.
Je tady tedy správně.
Potřebuje ty správné informace, aby pochopila, přijala,
odpustila a zapomněla.
Zabrouzdáme na malou chvíli do minulosti.
Jakmile narazíme na citlivé téma "smrti", udělá se jí nevolno.
Odskočí si a omlouvá se, že takovýto stav nevolnosti
a kabelka plná léků, je teď její svět. Štve jí to.
Neznala to, její život měl jen lícovou stranu.
Rodiče se snažili dát jí a bratrovi, co mohli.
Je hodně znalá, studovaná, procestovala kus světa
a miluje toulání po horách a přírodě. Zkrátka šťastná holka.
Žije velmi zdravě a tak nechápe, proč zrovna ona…
Léčí se přes rok. Vše se začalo bořit před pár lety.
V době, kdy jí nečekaně umíral táta.
Jako ve zlém snu rodině oznámili, že do roka tu nebude.
Rub života, smrt znenadání vstoupila každodenně na scénu.
Tam se začala zlobit na sám život a prát se s bezmocí.
Vše se stalo reálnou skutečností
a tak se po čase rozhodla odjet do světa.
Hledat ztracenou jiskru.
Žije a pracuje daleko v mystické sopečné krajině,
kde je téma konce prakticky možné kdykoliv.
Ano, sama přiznává, že občas přilítne myšlenka,
že najednou může něco bouchnout.
Miluje to místo a snad ani nebádala, proč ji to přitáhlo zrovna sem.
Obojí je tady stále přítomno. Život i smrt v souladu.
Lidé by tu nežili, kdyby nebyli se smrtí smířeni.
Popisuje s takovou hloubkou svá pozorování polární záře,
že tu zelenkavou nádheru téměř vidím před sebou.
Obě cítíme tu nespoutanou sílu samotné Země,
horké sirné prameny a vodopády křišťálové vody,
která vše omývá a čistí, léčivou silou živé přírody.
Až do chvíle, kdy tato síla promluví také skrze její každou buňku.
Mluvíme úplně o všem, otevřeně, chvílemi se jí něco hodně dotýká.
Říká, že to tak nikdy neviděla, ale zvláštní, že jí to není cizí.
Smrt jejího táty tedy něco zásadního otevřela
a tak mezi sopky přijela pochopit co.
Přikyvuji.
To proto, že od něčeho utekla a opět dva roky žila zase pouze líc,
bylo jí zdánlivě fajn, se muselo stát to co se stalo…
Vysoká léčivá frekvence krajiny působila na všechny její buňky,
její tělo však načítalo stále jen z jedné půlky,
pak najednou řeklo dost a promluvilo.
Na světlo se drala odvrácená, bolavá, temná strana,
která postupně sílila někde hluboko ve stínu jejího nitra.
Vrací se domů a zjištění, že onemocněla stejně jako táta, ji šokuje.
Vrhá se do léčby a nepochybuje, že vyhraje.
Je tak zvyklá, je bojovnice a ze sportů má vůli.
O tom, že tátovi něco chybělo nikdo nevěděl,
nemluvil o tom a držel vše v tajnosti.
Přestože byl jejím velkým vzorem,
je třeba přijmout i to, že v tomto neukazoval cestu správně.
Pak může odpustit jemu, sobě i životu, který po jeho odchodu zhořkl.
Ona naštěstí s tématem "svěřit se" problém nemá, cítí to jako nutnost.
Souhlasím s ní, hluboko skrytá tajemství jsou jedním z největších
spouštěčů nádorového procesu.
Ptám se, jak to vidí dál.
Rozhodla se vrátit zpátky mezi sopky, už velmi brzy.
Tentokrát sama za sebe.
Doposud totiž potřebovala vždycky mít někoho kolem sebe.
Teď potřebuje zvládnout "být sama za sebe".
Naučit se vnímat jen sebe.
Uzemnit se v té nejuzemněnější krajině,
kde je Zem stále otevřená a promlouvá svojí silou.
Cítit vše, co se bude dít skrze každou její buňku.
Vědomě odpouštět všemu skrze vděčnost a milost života.
Léčit se životem samotným, protože život sám je tím nejlepším lékem.
Dlouho mluvíme o sebepřijetí a sebelásce.
Tam se necítí být silná.
Přitom důvod zvenčí nenachází,
vždycky se tak cítila, aniž by jí to někdo podsouval.
Společně přicházíme na důvody.
Zvládá si to vytvářet sama a velmi kvalitně, ani neví proč.
Vzdušným znamením je přirozený silný přítok informací,
mají tak občas sklon ulítávat si a ne vždy si to uvědomují.
Tady se dostáváme k jádru věci,
pro častý pobyt pouze v hlavě a vlastních představách, jak to bude,
chybí uzemnění a ryzí hmotná přítomnost v těle,
kdy pak přirozeně nemá řídící program pro naše buňky
ten nejkvalitnější signál příjmu.
Najednou vidí, jak často zůstávala pouze v hlavě, stála si za tím,
až tvrdohlavě… když nepochodila, přišla emoce zlosti, uraženosti
a odmítání a pak tiše následoval strach z opuštění.
Vše tajila uvnitř.
V takové chvíli je tělo jako bez duše, neřízeno z přítomnosti,
ale ovládáno z podvědomí, kde nemáme nikdo zrovna uklizeno.
A tak se pokyny pro buňky díky emocím pokazí, bez ohledu na cokoliv.
Toto bude pro ni nové. Stačí se více uzemnit, ztišit se a zjistit,
jestli to, co navrhuje druhá strana anebo nabízí život sám,
náhodou není pro danou chvíli přirozenější volba.
Rozumí tomu a ulevuje se jí.
Narušit správný program buněk dokážou právě
tyto nezdravé destruktivní emoční stavy.
Ty nám však nenosí život, ale vytváří naše mysl,
i když se v realitě nic takového neděje.
Žijeme tak v iluzi, která se skutečností má málo společného.
Od devadesátých let se stává často, že se sem narodíme,
abychom pochopili tentokrát už tak brzy a tak rychle.
Dříve jsme podobnou zkušenost žili třeba několik životů.

Tvá cesta má směr, je na Tobě, jestli po ní půjdeš.
Ale vydáš-li se po ní, poznáš, že cíl není, to co hledáš.
Je to kvalita samotné cesty, Tvého života.
Až si za tři neděle vystoupám na sopku Teide,
budu od Tebe pozdravovat
a ráda si sama ten bytostný pocit uzemnění procítím každou svojí buňkou.
Jsem moc vděčná za taková setkání a moc Ti za něj Děkuji.


MÍSOHRANÍ OD LEDNA 2018

9. ledna 2018 v 23:13 | Iva |  Muzikoterapie - mísohraní

Už od Zimního Slunovratu 2017,
ale i v těchto zimních měsících bez dostatku Slunce,
se můžeme cítit pod velkým tlakem,
aniž bychom tušili, odkud přichází.
Jsme unavení, přetížení a navíc se to vše stále více prohlubuje.
Jsme jako na šikmé ploše pod velkou zátěží.
Chybí nám uvolnění a jinová složka.
Mísohraní je příjemnou formou, jak naše nesprávně jangově
rozvibrovaná těla zklidnit a uvést do harmonické rovnováhy.


Při harmonických zvukových koupelích zažijete
jiný pocit, ale i energetický stav ve vašem těle.
Co si pod tím představit?
V prvé řadě poleví tlak ve vaší nervové soustavě,
včetně podstatné úlevy v oblasti hlavy,
dojde totiž postupnému slaďování mezi hemisférami mozku,
jelikož harmonizující frekvence našich nástrojů 432 Hz,
na rozdíl od 440 Hz (v klasické hudbě) výrazně
jinak formují tvar lidských buněk.
Obrázek 1 ukazuje působení zvuku různé frekvence na vodu,
z níž je tvořeno lidské tělo z velké části, viz obrázek 2.
Buňky můžou při harmonizaci dostat impuls ke změně.
Tak dojde k jejich detoxikaci a odbloku buněčné paměti.
Odcházet tak můžete s pocitem lehkosti a prázdné hlavy.
Nabití energií a chutí do života.

obr.1

obr.2

Křišťálové mísy jsou vyrobeny z čistého krystalického křemíku,
který se v přírodním stavu vyskytuje v minerální formě
jako křišťál.
Zvukové vibraci, které si šíří, vytvářejí oscilující pole,
které prostupuje zároveň fyzickým, emocionálním,
mentálním i duševně duchovním tělem.
Tato těla pročišťuje, vzájemně propojuje
a zvyšuje tak celkovou vitální energii.
Tóny generované křišťálovými mísami jsou jedny
z nejčistších zvuků, které existují.
Vytvářejí vibrace, které námi prostupují,
zvedají naši frekvenci a propojují nás s vyššími
sférami universálního vědomí.
Na fyzické úrovni působí na krystalické struktury
křemíku, který je jeden ze základních stavebních
kamenů našeho těla.
Vibrační energie křišťálových mís rezonuje
ve vzájemném vztahu s naším tělem a proniká
hluboko do měkkých tkání, kde nás léčí
na úrovni buněčné paměti.
Vrací naše tělo zpět do rovnováhy a harmonie,
potřebné ke správnému fungování těla
a jeho samouzdravující schopnosti.
Zdraví si totiž vytváříme každým okamžikem SAMI!!!

Termíny na první čtvrtletí 2018
Rezervace nutná telefonicky nebo emailem.

LEDEN 2018

PÁ 12.1. 1 VOLNÉ
ČT 18.1. 2 VOLNÉ
PÁ 26.1. OBSAZENO

ÚNOR 2018

PÁ 2.2. OBSAZENO
PÁ 9.2. OBSAZENO
ČT 15.2. OBSAZENO
PÁ 23.2. OBSAZENO

BŘEZEN 2018

PÁ 16.3. OBSAZENO
SO 24.3. OBSAZAENO MIMOŘÁDNĚ HRAJEMA "NA UVÍTÁNÍ JARA"

DUBEN 2018

PÁ 6.4. 3 VOLNÉ
PÁ 13.4. 4 VOLNÉ
ĆT 19.4. 3 VOLNÉ
ČT 26.4. OBSAZENO

AKCE JARO - LÉTO 2018

2. ledna 2018 v 22:52 | Iva |  Přednášky



Rok 2018 bude z pozice vnímání času
ještě více rychlejší než rok předešlý,
roku Slunce vládnul živel Ohně.
Vše se radikálně vyčistilo, hodně zjednodušilo.
Nyní je třeba zvolnit, povolit tah na bránu
a více prohlubovat umění "žít v cairos".
Dokázat si vybrat, intuitivně se rozhodovat,
s lehkostí zvládat více činností zároveň,
včetně relaxace za pochodu, neplánovat,
umět přijímat snadno změny a nové výzvy.
Navíc vše, co se dosud ztransformovalo,
se bude projevovat ve hmotném projevu.
Vládne nám tentokrát živel Země, tak proto.
Budeme vše moci dobře vnímat pomocí našich smyslů.
Tato zpětná vazba bude nekompromisní a zřetelná.
Poznáme, kam až jsme došli a pozná to i naše okolí.
Bude to vidět, slyšet, cítit, chutnat takové, jaké to je.
Začíná doba padání opony, končí doba iluzí a doufání.
Mnohé z mých akcí Vám můžou pomoci tímto nelehkým
procesem projít snadněji, zharmonizovat se,
naučit se být ve svém středu,
mít pevné hranice a zachovávat si svoji energii.

PRAVIDELNÉ LÉČIVÉ HARMONIZAČNÍ MÍSOHRANÍ
KAŽDÝ PÁTEČNÍ VEČER OD 19 HODIN mimo přednáškové dny.
Termíny najdete v rubrice MÍSOHRANÍ- REZERVACE NUTNÁ!

Hned začátkem roku máme pro Vás hudební překvapení v podobě
skvělého koncertu MUSICA MEDICA.
Koncert se koná v sobotu 20. ledna 2018 v 18 hodin
v sále Divadla Hvozdná u Zlína.
Naši přátelé Boris Čellár (Slovensko) a Rami Shaafi (Anglie)
budou ve své magické hudební projekci při svíčkách kouzlit
pomocí harmonizačních nástrojů z celého světa
a alikvótního zpěvu obdivuhodné variace.
Rezervujte si vstupenky na tel. 728 087 118 nebo 608 842 413
Cena 350 Kč



Páteční přednášky v prostorách MOJE DÍLNA
Třída Tomáše Bati 39,
760 01 Zlín
Tel. +420 604 388 685
Rezervace nutná na recepci, většinou brzy vyprodáno!

PÁTEK 19. LEDEN 2018 V 17 HODIN
"NEPROJEVENÉ EMOCE A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ"

Psychosomatika je poslední dobou zprofanovaným výrazem.
Rozumíme mu?
Emoce jsou hnacím motorem našich životů, málokdo z nás
však s nimi umí správně nakládat.
Neprojevené emoce se hromadí v našich orgánech,
kde čekají na příležitost se z těla dostat ven.
Časem, pokud se naše zvyky nezmění, se začnou projevovat
jako symptomy nemocí.
Potom přechází již do chronické formy.
Etikoterapie je metodou, která otevřeně dokáže odhalit
vzorce chování, které potlačování emocí způsobují.
Budu vám vyprávět lidské příběhy, ne vždy s dobrým koncem,
které mohly skončit jinak, pokud by se daný jedinec dostal
včas k těm pravým informacím.
Vy máte tedy díky přednášce šanci, vědět jak …

PÁTEK 16. ÚNOR 2018 V 17 HODIN
"NAŠE HRANICE VE VZTAZÍCH"

Vztahy hrají v našem životě jednu z nejdůležitějších rolí.
Odrážejí se v nich naše hluboko ukryté strachy.
Tím největším je strach ze smrti a v něm obsažené další,
například strach ze zrady, opuštění nebo odmítnutí.
Vztahy jsou tady od toho, aby nás z těchto zakletí
ve strachu "vysvobodily".
Ze společenského hlediska se v nich často chováme tak,
jak se od nás čeká...
Pojďme společně překročit hranice vztahů, nastavit je
rovně, aby se na konci této cesty objevila klidná,
láskyplná a spokojená energie, která nám dovolí
vnímat skutečnou krásu a milost života.

PÁTEK 23. BŘEZEN 2018 V 17 HODIN
"RODINA A DOPADY RODOVÉ SÍLY"

Dopad rodové nebo také kmenové síly zanechává
své stopy ve všech úrovních našich životů.
Budeme společně pátrat
do jaké míry nás ovládá a jak je možné tento,
mnohdy neuvědomovaný vliv,
někdy až rodinné prokletí nejen pochopit,
ale také ho vyléčit a nepředávat pak dál
do dalších generací.
Seznámím Vás také s významem epigenetiky.

PÁTEK 20. DUBEN 2018 V 17 HODIN
"UMĚNÍ BÝT VE SVÉM STŘEDU"

Ve světě duality jsme dohnáni většinou na okraj
jednoho z pólů, buď jsme přepříliš materiální
nebo duchovní. Obojí zavání nezdravým egem a pýchou.
Obě krajní pozice jsou zmateným útěkem
před sebou samým a skutečným významem života.
Teprve, když se rozhodneme zjistit,
kdo opravdu uvnitř sebe jsme a navíc už
máme odvahu to projevit navenek,
jsme konečně ve svém srdci, ve svém středu.
Pocítíme svobodu, klid a pravý smysl našeho života.


PÁTEK 25. KVĚTEN 2018 V 17 HODIN
"JAK POROZUMĚT PROCESU TRANSFORMACE"

Mluví se o tom často, vykoukne to na nás
skrze internet téměř denně.
Co se s námi děje na mnoha úrovních,
jak vibrace mění naši nervovou soustavu,
naše těla a každodenní vnímání,
co nás teď baví, na co máme chuť,
také s kým chceme být a s kým už nemůžeme...
Proč tento proces nastal a jaký má účel.

SOBOTA 9.ČERVNA 2018 V 18 HODIN
" INTUICE A TVORBA REALITY"

Probuzením intuice jsme na startu tvoření úplně
nové reality našich životů. Za jakých okolností je
aktivace třetího oka možná, jak o intuici pečovat
a nenechat se ovládat zvenčí,
to vše a mnohem více se dozvíte na poslední
předprázdninové akci v Mojí dílně.
Od září do prosince 2018 začne nový cyklus,
věnovaný PSYCHOSOMATICE celého těla.



SOBOTA 28.DUBEN AŽ PONDĚLÍ 30.DUBEN 2018
PUTOVÁNÍ PO SILOVÝCH MÍSTECH MIKULOVA A PÁLAVY

Třídenní seminář určený všem, kteří mají rádi tato kouzelná
místa Jižní Moravy a mají chuť je poznat jiným pohledem.
Tentokrát společně projdeme některá z mnoha silových míst,
bohatých především svojí ženskou energií.
Vydáme se také na Pálavskou pyramidu, při delším pobytu na ní,
se dozvíte mnoho zajímavých informací o pyramidálních energiích,
naučíte se vnímat silové místo a komunikovat s ním.
Ubytováni budeme v Penzionu pod Svatým Kopečkem,
který je svými sklepními prostory napojen na skálu
Olivetské hory. Přímo nad penzionem je nově obnovená
Getsemanská zahrada s výhledem na celý Mikulov.
Většinu dnů budeme trávit venku v přírodě.
Po oba večery proběhne interaktivní workshop.
Po závazné rezervaci podám bližší informace.

PYRAMIDA VELKÁ SLUNEČNÁ (17/11 2017)


SOBOTA 19.KVĚTEN 2018
CELODENNÍ PUTOVÁNÍ PO SILOVÝCH MÍSTECH ROŽNOVSKA

Po celý den můžete společně se mnou putovat, naslouchat,
dívat se do krajiny a vyzkoušet iniciační cestu po úžasném okolí
Rožnova pod Radhoštěm. Nejprve budeme pozorovat Veřovické
vrchy i s Velkým Javorníkem z nádherné vyhlídky nad Velkou Lhotou,
kde se také pod posvátným javorem, kterému říkají Strom přání,
vyladíme a zharmonizujem.
Druhá vyhlídka otevírá jižní pohled na Beskydský masiv.
Tam Vám povím o jednotlivých kopcích podrobnější informace.
Dál sjedeme dolů do Rožnova pod pyramidální kopec Hradisko.
Vystoupáme nahoru až k hradu, kde bude další vyladění na místo.
Navečer posedíme v Rožnovském pivovaru, který se nachází
kousek od Hradiska.
Příspěvek lektorovi 700Kč

STROM PŘÁNÍ (6.1.2018)

ČTVRTEK 21.ČERVNA 2018 OD 10 HODIN
"LETNÍ SLUNOVRAT NAD ZLÍNEM"

Letní Slunovrat je jeden z nejvýznamnějších dnů v roce.
Je skvělou příležitostí si uvědomit dokonalou hru
mezi Sluncem a Zemí a jejich důležitost pro naši existenci.
Slunce je tento den na svém vrcholu.
V jeho plné síle ho budeme pozorovat
při úvrati krátce po poledni na kopci nad městem.
Zde provedeme Posvátný rituál k živlům.
Projdeme se pomalu po celém Křibském hřebeni,
kde stojí osaměle strážci místa prastará lípa a hruška.
Ukážu Vám místa, kde se potkávají energie ze všech
stran. Nad Zlínem to zkrátka teče...
Příspěvek lektorovi 700Kč

POHLED Z KŘIBSKÝCH KOPCŮ NA ZLÍN (NA SV.VÁCLAVA 2017)


ROK 2018: NEHLEDEJ, ALE RADĚJI NALEZNI...

2. ledna 2018 v 21:00 | Iva |  Kdo jsem?

HRADIŠTĚ MIKULČICE, AKROPOLE A BŘÍZOVÝ PENTAGRAM 22.12.2017

Nehledej venku, nenajdeš to, co hledáš.
Objev to uvnitř sebe a budeš překvapen.
Tvůj vnitřní chrám Ti poskytne vše, po čem toužíš.
Jen potřebuje krále, který je vládcem srdce.
Potřebuje vášeň, která jiskří nadšeně každou chvíli,
potřebuje sílu, aby ochránil své hranice,
potřebuje ticho, aby uslyšel vnitřní vedení,
potřebuje poznat a cítit prostor středu,
aby správně vnímal polaritu kolem.
Až vše nalezneš v sobě, staneš se tím pravým králem.
Tvé království srdce bude vyzařovat lásku,
pokojný klid a jas Tvých očí bude promlouvat k lidem beze slov.


STAROSLOVANSKÁ POZICE SYMBOLIKY STŘEDU 22.12.2017 V MIKULČICE KOSTEL VI.

HLAD DUŠE

29. listopadu 2017 v 21:35 | Iva |  Články

Existuje žár, který doprovází radost,
a existuje žár, který doprovází ničení.
Jeden je ohněm transformace
a druhý ohněm vlastního zničení.
Je to oheň transformace, jehož si žádáme.
Mnoho žen se ho však vzdá a souhlasí s tím,
aby se staly příliš čisté, příliš hodné,
příliš se ztotožní s viděním světa očima někoho jiného!
Příliš, příliš mnoho žen složilo strašnou přísahu
dříve předtím, než poznaly více.
Jako mladé ženy hladověly po základní podpoře a povzbuzení,
byly naplněny lítostí a rezignací, odložily svá pera,
uzavřely svá slova, vypnuly své písně, srolovaly svá plátna
a přísahaly, že se jich již více nikdy nedotknou.
Žena v takovém stavu neúmyslně vstoupí do ohně
a její život je proměněn na popel.
Život ženy může zemřít v sebenenávisti,
protože komplexy umí tvrdě ublížit a
alespoň na čas odstrašit od přiblížení se k životní práci,
na které jí záleží.
Mnoho let je stráveno tím, že nedojde k žádnému pokroku,
k žádnému pohybu, k žádnému učení,
k žádnému nalézání ani získávání,
k žádnému přebírání a k žádné změně.
Když je osobní duševní život ženy spálen na popel,
ztrácí žena životní poklad a začíná jednat suše jako Smrt.
V nevědomí touha Být naživu nabývá a přetéká,
až nakonec převezme velení, hladově a zdivočele!
Žena začne hořet hladem po všem, co jí dá pocítit,
že je opět naživu.
Žena, která byla v (vlastním) zajetí, nezná nic jiného,
a vezme něco, cokoliv, co se zdá být podobné
originálnímu pokladu, ať je to dobré či špatné.

ŽENA, KTERÁ HLADOVÍ PO SVÉM SKUTEČNÉM DUŠEVNÍM ŽIVOTĚ,
MŮŽE NAVENEK VYPADAT ČISTÁ A UHLAZENÁ,
ALE UVNITŘ JE NAPLNĚNA DESÍTKAMI ŽEBRAJÍCÍCH RUKOU A PRÁZDNÝCH ÚST...

Zdroj: Clarissa Estés

MÉ SETKÁNÍ S TEMNOTOU

26. listopadu 2017 v 22:16 | Iva |  Články

Je sobotní ráno, svátek Svaté Kateřiny,
zbývá pouhý měsíc do Vánoc roku 2017.
Směrem k zimnímu Slunovratu tak bytostně vnímám,
jak rychle ubývá světla a sílí temnota.

V noci na dnes jsem měla nádherný živý sen.
Stála jsem vysoko nad břehem horského jezera,
v okolí magnetické hory Ararat,
někde na pomezí Turecka a Arménie.
Bylo to velmi dávno, za vlády mocných králů.
Hojivá a mocná ženská síla byla uznávána.
Slyšela jsem v dálce znít tesknivou hudbu,
umocněnou tahavým zvukem duduku.
Král měl obavu o stav vody v jezeře,
byla zvláštně znečistěná.
Není většinou dobré, když něco nahoře
není čisté, zasáhne to pak i vše dole.
Byla jsem sem pozvána,
abych pomocí kamenů léčila.
Ostrý, ale příjemný vítr si pohrával s mým
temně rudým dlouhým pláštěm.
Na vrcholcích hor bíle svítil jiskřivý sníh.
Uvědomovala jsem si pod nohama obrovskou
zemskou sílu tohoto místa.
To Já jsem byla ta, co přišla vodu zpátky vyčistit.
Viděla jsem, jak z mých rukou vychází obrovská síla.
Zároveň cítila, jak je třeba s touto silou vědomě zacházet.
Voda v jezeře byla za pár okamžiků opět čistá jako křišťál.
Sen se rozplynul a ve mě zůstal jen pocit z něj...


Ráno po krátké procházce se psem si s kafíčkem
vklouzávám znovu do postele,
abych ještě chvíli v sobě nechala
doznít včerejší večer.
Potřebuju to a jsem vděčná, že si to dovolím.
Nejraději v takovém rozpoložení píšu.
Mám v sobě zvláštní pocit dalšího uzavírání kruhu.
Pocit, spojený s usebráním po vykonané práci.
Bez hodnocení, je-li dobrý či ne.
Včera jsem se setkala se silným osobním prožitkem.
Uvědomovala jsem si jej mnohem více než dříve.
Nesla jsem lidem světlo a díky němu znova uviděla
tmavé mraky plné temnoty.
Ztěžklé visely nad všemi.
Viděla jsem spoustu dlouhých stínů.
Včera snad nejsilněji, co jsem kdy zažila.
Zcela obnažený obraz reality bez příkras.
Chci za to tímto poděkovat.
Za okamžiky, kdy jsem zahlédla svět bez servítek,
jasně a syrově, takový jaký opravdu je.

Viděla jsem zřetelně celý dnešní svět plný lidí,
žijících většinou v rolích obětí konzumní společnosti,
v nevědomém utrpení, že jinak žít ani nelze.
Tyto "nebezpečné hry" stále nabírají na své síle.
Roste s tím i dopad jejich důsledků.
Geometrickou řadou se rozpadají vztahy,
rodinné vazby se trhají,
špatné vzorce rozkládají přirozenou funkčnost
obyčejných situací, včetně lidských buněk.

V pátek večer jsem měla další ze svých přednášek.
Bylo plně obsazeno.
Od rána jsem si uvědomovala a cítila vibraci obrovské síly tématu.
Zvláštní bylo, kolik lidí v den konání rezervaci ještě zrušilo,
ale do večera se stav plné obsazenosti znovu doplnil.
Desítky hladových očí po informacích netrpělivě čekaly
na to, s čím tentokrát příjdu.
Bylo to podle mnohých hodně "hustý".
Etikoterapie patří k těm metodám, které rychle a otevřeně
odhalí vše, co nejsme schopni nebo nechceme v daný čas
ve svých životech vidět. Dovolí se na věc podívat jinak.
Volit je třeba každé slovo, každé z nich se silně dotýká nitra.

Moje přednášky jdou tedy rovněž přímo k věci.
Téma Archetyp matky je jedním z nejhutnějších, co znám.
Posvátná, vědomá matka-průvodkyně je vyhynulý druh
a vyskytuje se v těchto zeměpisných šířkách zcela ojediněle.
Stoupali jsme tedy společně po schůdkách pyramidy
našich životů postupně a pečlivě zvládali každé plato.
Vstupem na planetu Zemi do těla a jiskrou početí počínaje,
kvalitou našeho zrození, tvořivým dětstvím až po vedené rodičovství,
jsme pojmenovali otevřeně vše tak, jak má být.
Posvátný tvar sedmistupňové pyramidy udělal svou práci.
Vědomí přítomných se začalo aktivovat.
Otevíraly se tak přímo před našima očima dlouho
uzavřené skříně plné "věcí", za ten čas zaprášených,
zapadaných prachem, zastrčených někde vzadu
v TEMNOTĚ našich životů.
Užaslé pohledy, dívající se na mě, doslova křičely,
jak bolestivé vzpomínky vycházely na světlo.
Energie se dala krájet.
V tu chvíli je nutností použít humor,
odlehčit a uvolnit situaci.

Mnohokrát jsem již přednášela o energiích po roce 2012.
Máme za sebou pátý rok, není to málo.
Mám pocit, že lidé zatím podlehli
pouze obrovské iluzi duchovního -ismu.
Meditace, motlitby, ašrámy, afirmace...
v popředí vše pouze pozitivní.

KAM ZMIZELA VŠECHNA TEMNOTA?
Je přece stejnou částí jednoho celku.
Kdo je připraven BÝT CELISTVÝ,
musí zcela nezbytně počítat s tím,
že nejdřív přijde trnitá cesta plná přijímání
všeho nepříliš příjemného.
Otevře se plná skříň, věci se najednou vyhrnou.
Skoro nejde dýchat.
Jsou tam staré věci dávno nesloužící,
zabírající prostor věcem novým.
Je třeba udělat jim místo.
Na řadě je velký úklid skříně.
Ale protože i věci staré byly za daný čas ty pravé,
s láskou je nyní vyndáme ze skříně a poděkujeme.
Zůstávají jako pouhá zkušenost,
kde jsme se nacházeli tehdy.
Teď je třeba navždy zapomenout a jít dál.

Stíny jsou a budou nadobro součást nás všech.
Není možné před nimi zavírat oči, strkat je dozadu do skříně.
Žijeme přece v dualitě.
Buďme natolik odvážní a dokažme s našimi stíny komunikovat,
neodmítat je, nebojovat s nimi, jen je pozorovat a přijímat.
Nebudou muset na nás čekat zavřené v našich skříních.
Vesmír je totiž moudrý.
I ve své nejistotě pracuje podle kosmických zákonů.
Vyšle klidně jiné herce, kteří nám náš stín odzrcadlí
v další realitě našeho života.
Dokud nepochopíme účel toho všeho.
Nemá smysl se tomu bránit.
Je třeba tomu rozumět.
Takže... jak to máte se svou skříní Vy?
Začít uklízet velký nepořádek není napořád.
Tam někde dál čeká život plný vášně, šťávy
a nadšení z úplně obyčejných věcí.
A proto si ukliďme a pak se nechejme
jen tak unášet takovým životem,
radujme se z obyčejnosti a hloubky prožitku
každodenní reality, která má říz a jiskru
a je v ní spoustu lásky.
Je-li totiž život založen na čistotě vztahu k sobě,
stíny pak dostávají křídla!
S láskou iva


NAJÍT ZNOVU SVOJI JISKRU...

4. listopadu 2017 v 11:59 | Iva |  Mé cesty po silových místech


Je noc mezi 31.říjnem a 1.listopadem 2017,
datum oslav Keltského svátku SAMHAIN,
čas zúčtování, zúročení proběhlého.
Svátek vyznávající zároveň konec i začátek,
smrt i znovuzrození.
Portál světla a temnoty je otevřen,
je možné komunikovat v prostoru mezi světy.
Nastává čas plný kouzel bez zákonitostí časoprostoru.


Patřím mezi zastánce názoru, že obnovení tradice RITUÁLŮ
je v těchto časech potřebnou nutností.
Ve světě, který člověka neustále odvádí od sebe sama,
je rituál kořenovou základnou pro poznání "proč jsme tady".
Pro inspiraci lidí hledajících nebo již kráčejících po své cestě,
přišel nápad, napsat něco o mém nedávném osobním rituálním prožitku.
Vyjádřit to není snadné, některé pocity lze velmi těžko popsat slovy.


Přeneseme se nyní mnohoset kilometrů jihovýchodně do oblasti Balkánu,
kde dlouhý čas působila vyspělá civilizace Tráků.
Jejich zasvěcovací rituály,
zaměřené na přirozenou sílu živlů,
se konaly v místech, které později překryly sakrální stavby.
A ty leckde pozměnily původní vyzařování energie.
Základní studnice energie místa zůstává
bohudík stále živá. Nemůže se ztratit.
Pokud jste schopni se na ni napojit, naleznete!


Některá místa, ukrytá především v horách,
zůstala ve své původní přirozenosti.
Pro mě těmi úplně nejsilnějšími se na této pouti staly
astrologická observatoř Kokino v Makedonii,
sopečný kráter se zázračnou vodou Vanga v Rupite
a jeskyně Utrobata v Bulharsku, o které se zmíním za chvíli.
Za osmnáct dní našeho putování se nám podařilo navštívit
desítku dalších míst, mnohé však starověk a středověk již
poněkud přetvořil k obrazu svému.


Skutečná fakta a informace téměř nikde neobjevíte,
o mnohých místní obyvatelé odmítají mluvit,
krčí jen rameny, jako by se něčeho obávali.
Pak člověku zbývá než pracovat se svojí vlastní intuicí a fantazií.
Nakonec vše, co potřebujete k nalezení takových míst,
k Vám přichází neuvěřitelným způsobem.
Necháte-li vše plynout, samo se objeví setkání
s těmi pravými lidmi nebo symbolikou.
Obojí vás přirozeně správně vede k cíli.


Trácká jeskyně UTROBATA, ukrytá hluboko v bulharských horách,
byla už od první informace o ní,
pro mne a mé přátele, posvátným místem.
Zajisté ji lze považovat pouze za neolitickou astrologickou observatoř.
Můžete zde prožít ale i daleko více!


Tak třeba natolik posvátný a intimní rituál jako je ZNOVUZROZENÍ.
Každý člověk prožívá znovuzrození nevědomě mnohokrát za život.
Kolikrát něco končí a nové začíná...

TEN ÚPLNĚ PRVNÍ, NIČÍM NEDOTKNUTELNÝ VSTUP,
KDY SE DUCH SPOUŠTÍ NA ZEMI SKRZE DĚLOHU MATKY,
JE JEDINEČNÝ!

V této chvíli se ÉTER spustí do hmoty
a pomocí OHNĚ POČETÍ se zapaluje JISKRA života.
V této chvíli se zrodí lidský život.
V této chvíli je TĚLO úplně nejblíže svému DUCHU.
Od této chvíle člověk patří planetě ZEMI a přináleží VESMÍRU.
Jeho nultá a osmá čakra se aktivuje.
Začíná žít život, který se mu nabízí vším, co je na Zemi možné.
Je přítomna svobodná vůle.
Od tohoto okamžiku je vše dovoleno...


Trácká zasvěcovací jeskyně Utrobata je místem,
kde se k tomuto okamžiku můžete vrátit.
Právě zde falus stínu Otce Slunce oplodňuje dělohu Matky Země.
Dvakrát do roka, o Slunovratech, v pravé poledne
namíří paprsek přesně do děložního čípku Matky Země.
RODÍ SE TADY ŽIVOT!
POSVÁTNÝ CHRÁM ŽENSKÉHO PRINCIPU.
Jeskyně je dokonale vytesaná, nechybí detaily poševní sliznice,
klitoris, Bartholiniho žlázy, tady pramínky podzemní vody,
shora zvlhčují poševní prostor.
Identita a tak prastará...
Při vstupu do těchto prostor se Vám zatají dech,
jste zcela dojatí z pocitu,
že to prostředí někde v hloubce sebe samých poznáváte.


My lidé během života o svoji jiskru početí často přicházíme
nebo se necháme ovlivňovat zvenčí natolik,
že zkrátka nenajdeme odvahu přirozeně jiskřit.
RITUÁLNĚ lze svoji jiskru početí v sobě
znovuobjevit a aktivovat ji.
ZNOVUZRODIT SE!
Pozorovat, jak se naše jiskra rozhoří v plamen
a pomalu přikládat do ohně.
Už nedovolit nikomu náš oheň uhasit,
aby jsme se mohli stát tím,
kým můžeme BÝT!


V takovémto posvátném prostoru se Vám v okamžiku
změní následující vnímání světa!
A zároveň se může začít měnit i vše kolem Vás.


I já jsem do UTROBATY přišla pro svoji JISKRU!
Už jsem psala zde na blogu o okolnostech
svého narození. Hra tohoto světa je úžasná,
synchronicita nekonečná...
Jako zemské znamení Býka jsem sem přišla,
abych nastavovala přirozenost a zdravé hranice.
Jako druhorozená jsem k tomu byla vyzvána
svým bratrem Tomášem,
prvorozeným synem Beranem,
který nejprve vše nefunkční v rodu spálil a vyčistil.
Stačily mu k tomu necelé tři dny, pak odešel zpět nahoru.
Psala jsem o svých zvláštních pocitech,
když se narodíte matce,
třináct měsíců po smrti jejího prvního dítěte.
Nevíte odkud ty pocity vychází, nerozumíte jim,
nevíte, jestli jste toho příčinou, jen je cítíte.
Bolí to.
Snažíte se víc než je zdrávo.
Něco k pravé přirozenosti pořád schází.
Jste zmateni a nakonec, jako vaše máma,
podlehnete té někde hluboko uložené lítosti a
nevyplakanému smutku na hodně dlouhou dobu.


Vaše jiskra už pak tolik nejiskří.
Přestáváte si věřit.
Dochází dřevo, není čím přiložit...
Cítíte se jako okradeni a pak to "NĚCO"
cestou životem stále hledáte.
Dlouho. Někdy zapalujete oheň i v dešti...


Toto místo nabízelo šanci, jít za to vše,
odhodlat se jít hodně hluboko.
Objevit svůj počátek SEBE SAMA!


Vše mohlo spontánně navázat na můj rituál vědomého porodu,
který jsem si mohla znovuprožít v roce 2010 pod pražským Vyšehradem.
V pozměněné hladině vědomí jsem se za zvuků zvonkohry
z Baziliky Sv. Petra a Pavla znovu vydala,
tentokrát vědomě, do tohoto světa.
Když jsem se rozhodla jít na svět sama za sebe,
nejvíc mi pomohla láskyplná pozornost k sobě.
Přesto jsem zřetelně dokázala cítit vše fyzické,
porodní kanál, pupeční šňůru, placentu.
Zároveň stačila vnímat i emoce mojí mámy zevnitř,
její obrovský strach z dalšího selhání, vinu a stud.
Chápala jsem najednou vše jinak.
Vstoupila jsem na svět ZNOVU a JINAK.
Přišla vlna MILOSTI.
Přišla čistá LÁSKA.
BEZPODMÍNEČNOST.
Vrátila se moje vnitřní síla.
A je stále tady.
Vůbec jsem netušila, že lze jít ještě hlouběji.
A pak přišla letošní Balkánská pouť.
Do cesty mi vstoupila UTROBATA.
A nabídla příležitost.
Živote, jsi úžasný!
Patří Ti poděkovat.


Stoupali jsme společně horským terénem po cestě,
nepříliš dobře značené.
Intuitivně jsme ji pod nohama stále cítili.
Nebylo proč spěchat, důležité bylo se na Ducha místa
nejprve pomalu napojit a horu obcházet po spirále.
Mohli jsme se dobře uvnitřnit
a připravit se na vstup do posvátné jeskyně.


Tak jako život samotný nabízí často další šanci ochutnávat,
byla tady a my jsme nyní mohli po žebříku vystoupat nahoru,
do vibrace zvláštních energií.


ÚZEMÍ BEZ PROSTORU A ČASU.
Na chvíli se vše zastavilo
a uvnitř nás nastalo hluboké ticho.
V takové chvíli pouze JSTE.
Okolo bylo vše zvláštně růžovo-alabastrové,
energie se doslova tetelila...



Každý tu byl jenom sám za sebe.
Každý si to prožil po svém.
Na síle celého prožitku přidával pocit,
mít kolem sebe blízké,
se kterými můžete vše společně sdílet.


Posvátnost rituálu se ještě znásobila zvukem.
Prostoupeni vůní oleje Sv.Jana Křtitele,
jsme rozezpívali prostor a hráli na naše nástroje do doby,
kdy do otvoru jeskyně prostoupily
první paprsky Slunce.
Hluboce jsme si uvědomovali neskutečnou sílu
prožitku ZNOVUZROZENÍ,
který navždy zůstane uložen v našich srdcích.
Doznívá ještě doposud a stále je cítit v každém okamžiku...
NAVŽDY!


DĚKUJI MÍSTU PESTERA UTROBATA ZA PŘÍLEŽITOST, KTEROU JSEM ZDE MOHLA PROŽÍT!

DĚKUJI ZA PŘÍLEŽITOST, ŽE SE MŮŽU O TOM VŠEM S VÁMI PODĚLIT.

Kam dál