Moc klidného bytí

25. května 2013 v 0:00 | Iva |  Články



Letošní květen byl pro mou životní cestu zlomový. Absolvovala jsem týdenní seminář "Moc klidného bytí".
Byli jsme vedeni dostávat své vědomí do vyšších hladin, současně se učili vylaďovat na ostatní svět a existovat v realitě tak, aby se člověk v konečném důsledku cítil spokojený, naplněný a šťastný.
Ten úžasný pan doktor, který nás vedl, říká: po ovoci poznáš strom...
V současné době vzniká spousta duchovních seminářů a společenství. Různé techniky nás uvádí do různých stavů.
Mnoho lidí pak žije spíše ve světě metafyziky, aniž by měli zpětnou vazbu na svět fyzický..tzn., že na stromě, který zasadili, jim vyrostou nakonec úplně jiné plody než chtěli sklízet. Lítají na obláčku a pak jsou ve výsledku zklamáni. Je dle mého ale podstatné, umět získané zkušenosti zakomponovat do svého běžného života. Hledající obráží semináře, týden tím žijou a pak to pomalu vyprchává... A člověk opět hledá dál.
Tentokrát nás - společnost dvaceti lidí různých profesí ze všech koutů zemí českých a slovenských vedli k cíli přes pochopení významu vědomého přístupu k prožívání reality. Známý je příměr: je sklenice poloplná nebo poloprázdná? Výsledek pozorování se odvíjí od nastavení pozorovatele.
Americký psychoterapeut Hawkins, který je autorem knih o stupních vědomí ( např. Moc versus síla, Nechat jít...), pohlíží na vědomé žití ze tří rovin. První rovina končí na kalibraci 200, tyto úrovně jsou destruktivní pro člověka samotného i pro celek tj. společnost. V této hladině jedná 85 procent lidí. Je to prožívání života s použitím negativních emocí ( vina, stud, apatie, zármutek, strach, touha, hněv, pýcha) s důsledkem ve fyzickém, mentálním nebo emocionálním těle člověka.
Druhou úrovní nad 200 je vědomé získání osobní moci. Má-li člověk moc, má volbu.Vědomě si zvolí, jak chce situaci, vztah nebo stav prožívat. Začíná zde oblast odvahy, ochoty, neutrality, přijetí, rozumu a stoupáme k prožívání třetí roviny tj. radosti, lásky až k té bezpodmínečné ( 540 ). Zde je člověk schopen nahlížet na vše, co se odehrává s nadhledem a pomocí tady dokonale fungující intuice řešit vše na úrovni supraracionálního přístupu k životu. Vše probíhá snadno a současně. Je to hladina uzdravování, dochází k přeměně tkání. Hladiny nad 570 jsou úrovně transcendence, smíru, klidu a absolutního uvědomění. Nejvyšší kalibrací je hladina 900 - 1000, známé jako osvícení.
Vyšší hladiny vědomí ( nad 500 ) jsou vody velmi příjemné, je zde možné mnohé... plnit si svá přání v okamžiku, léčit pomocí zázraku nebo vstupovat do svých životů bez omezení prostoru a času. To vše si bylo možné prožít...
TÉMATEM ČERVNOVÉHO SETKÁNÍ budou mé osobní zkušenosti s touto oblastí.

Krátká ukázka ...

Sobota v Mikulově začala výstupem na Svatý kopeček, hezký výhled a louka plná čmeláků a mateřídoušky mě najednou připomněla Pavlovu větu. " Svět je třeba vnímat z obou stran, pořád jsou tady obě strany knihy, ta se stále otáčí.. Buďme si toho "teď" vědomi a volme to, v čem se nám lépe plyne"... Tak jsem se rozhodla ještě zůstat v tom úžasném, co jsme všichni prožívali celý týden. Díky Pavle !!!
Pohled na město zabrzdil na louce pod Kozím Hrádkem, kde jsme ve středu nacvičovali yuena. Na tom místě jsme ten den nemohli ani já ani přítel Ív vůbec pracovat, bylo nám divně..Tak bylo zcela jasné, že je třeba se tam vrátit a získat odpověď proč. Vzali jsme to přes naši oblíbenou Galerii Závodný, kde jsme ve čtvrtek hltali duchovně laděný koncert pařížského houslisty. Je to nová stavba na silném energetickém místě, postavená z několika tun bílého vápence z ostrova Brač, který energii místa významně pozvedá. Vaří tam skvělou kávičku a někdy nalijí "stékané vínečko" na ochutnání, čeho je schopna réva a ruce vinařů. Potkali jsme se s báječnými lidmi a já dostala nové stopy k starověké tabuli s křížem po Bílém bratrstvu, po které pátrám na svých cestách za energiemi Země. Jakoby všichni ti lidé kolem nebyli neznámí... Na cestu přidali info o zajímavém místu před zdejším kostelem. Vydali jsme se směr Kozí Hrádek a jako malé děti přelezli zeď židovského hřbitova, pak se to stalo.
S Ívem jsme v tom městě "kdysi" žili a byli tady také pochováni. V nepopsatelném pocitu nám to oběma došlo, to proto ty stavy na louce... Prošli jsme se mezi náhrobky a občas položili kamínek.
Ve vyšších vibracích vědomí se minulé životy otvírají a za minulý týden to nebylo u mě poprvé. U Pavla v jeho domě jsem se několikrát octla v Antice či Atlantidě a tak v Mikulově už jsem se na na to dokázala dívat s nadhledem. Oba jsme cítili, že co bylo otevřeno, je třeba jen zase uzavřít. Vystoupali jsme na věž a orientovali se po městě, které bylo kdysi "naším". Další kroky vedly ke kostelu, zcela spontánně jsem ten kámen i místo našla okamžitě... Pravděpodobně jsem tam kdysi byla i oddána. Ív zas intuitivně objevil cestu, dnes už nezjeveným tunelem jste se dříve dostali do židovského města a k synagoze. Přes zámek jsme sešli do Ulice Husova a hle Galerie Efram. V ní majitelka, žijící střídavě tady a v Izraeli a jakoby stará známá nám najednou předává klíče od posvátné rituální lázně Mikve. Tvrdí, že je třeba některé věci urovnat... Lázeň byla naštěstí zachována i když se v současnosti ocitla uprostřed moderní obytné čtvrti. Je prý hodně znečistěná, ale ať ji navštívíme. Objevili jsme ji za branou do židovského ghetta.Vstoupila jsem do ní s velkou pokorou. Pro mě nádherné místo, očistné. Můj stín a Já jsme se opět spojili v jedinou. Bože, kolikrát já na tom místě už byla... posadila jsem se na první schod a ruce dala nad hladinu. Ta se začala čeřit a povlak na hladině se pohyboval směrem ode mne. Za chvilku byla Mikve čistá jako studánka. Díky Pavle, že jsi mě naučil čistit vodu! Při vracení klíče Ív suše podotkl, díky a trochu jsme to tam uklidili. Paní věděla své...Svou roli jsme zakončili úžasným menu: zlatým židovským vývarem, šouletem s kachničkou a švestkovým cimešem u Žida Maharala. Wauuu...
Byli jsme naplnění a šťastní. Plní vděčnosti za ten den. V úžasu nad tím s jakou lehkostí se člověk může nechat vést tímto mísením realit a přesto zůstat nohama na zemi.
Nyní se snažíme udržet hladinu vědomí ve výšce, pozorovat jak se změnil náš pohled na život. Cítit úlevu, že spoustu toho může odejít. Stále se vylaďovat v projekci ostatních lidiček. Přestat brát život tolik vážně.
Lidé laďte se! To Vám všem přeje s úctou a láskou iva

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama