"Prožitky sobě"

3. září 2013 v 22:27 | Iva |  Články



...Byl to den podobný těm ostatním, když ráno cestou do města zavnímala podzimní závan. Uvědomovala

si, že stejně jako příroda začíná odkládat co zplodila a připravuje se na odpočinek, je třeba ji následovat.

To, že se to děje čím dál víc i u lidiček kolem pozorovala každodenně, když ukazovala cestu "jak odkládat

nepotřebné" svým klientům při terapiích.

Toho dne jedna mladá dívka popisovala svůj příběh, jednalo se o konflikt autorit mezi mužem a ženou. Tím

mužem byl rodilý Egypťan, prosazující nerovné postavení žen ve společnosti. Ženou mladá dívka, která se

rozhodla si svou roli obhájit, po dalším nátlaku však poodstoupila, muž si sice prosadil svou, ale vesmír mu

už další kroky neumožnil. Důležitým a odvážným krokem se vyhranila a dál se vše uspořádalo podle

vesmírného řádu. Dívka pochopila, že nemusí mít nepříjemný pocit, že s mužem bojovala. Je třeba se na vše

dívat jako na zkušenost a předběhnout strach, vinu nebo hněv. Odpustila si i jemu a opustila to.

V tu samou chvíli i ona jako terapeut ucítila zvláštní záchvěv intuice. Jako nakonec pokaždé, když klient

opráší terapeutovi informaci, vtisknutou kdysi dávno i do jeho podvědomí. Takto je vše propojeno a vzáje-

mně si napomáhá v cestě životy. Tento cizinec hrál svoji úlohu i v jejím velmi vzdáleném životě...

Odpoledne při relaxační masáži požádala o ošetření místa pod levou lopatkou, které ji občas pobolívalo již

léta. Stále se nedařilo to trvale odstranit. Ležela a vnímala tu bolest velmi zřetelně. Do uší zazněly zvuky

afrického bubnování a najednou se realita slila s minulostí v jedno. Synchronicita spojila vše, prastarý Egypt,

muže agresivního k ženám a nacítění maséra- v tom místě je jakoby díra po zranění, po nějaké zbrani, je

to kopí... Požádala ho o vytažení, byla na to tentokrát připravena. Najednou viděla vše jasně. Leží na prašné

cestě zraněná s kopím v zádech, špatně se jí dýchá, všude je pach krve. Umírá. Někdo se k ní blíží, chce jí

pomoci. Opatrně vytahuje hrot kopí z rány a ucpává ji listy, aby nekrvácela. Cítí obrovskou úlevu v místě

zranění, jakoby se zavřela voda nad něčím starým. Leží celá v úžasu nad tím, jak lehce se dá proplouvat mezi

minulostí a přítomností. Je šťastná, že jí to její hladina vědomí umožňuje a cítí obrovskou vděčnost

za záchranu života i možnost odpustit a opustit. V tomto životě mnohokrát opravovala vzorec vztahů s muži.

Nynější energie na Zemi umožnňují nám všem přes tělo a buněčnou paměť čistit prastará zranění, ať

jsou sebevíc hluboká. A toto zranění takovým bylo. Ten klid a pocit bezpečí, jenž se v ní rozléval se dá těžko

popsat. Zcela jasně však cítí, že nepochází zvenčí, naopak pramení nově uvnitř. Je sama se sebou v bezpečí.

Děkuje a je šťastná...

sepsala iva
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama