Červenec 2016

VÝSTUP NA HRADISKO

31. července 2016 v 16:12 | Iva |  Skupinové cesty

SOBOTA 23.7.2016 FESTIVAL "PŘED VLASTNÍM PRAHEM"

HRADISKO je kopcem stojícím na prahu Rožnova pod Radhoštěm.
Na jeho vrcholu najdeme trosky gotického hradu, který provází nepříliš světlá historie.
Pánové tohoto sídla jsou propojeni s legendou o nelidském přístupu k horníkům, kteří zde těžili stříbrnou rudu.
Ti se vzbouřili a nakonec odtud utekli, tím hrad chátral a obsazovaly ho převážně tlupy loupežníků.
Hrad byl nakonec na příkaz krále roku 1539 zbourán.


Je otázkou, je-li kopec Hradisko silovým místem, proč jeho energie působila na obyvatele tak, že vedla spíše k destrukci než tvorbě. Odpovědí je, že to je přirozené pro pyramidální energii.
Každý takto vyzařující kopec žádá po svých návštěvnících práci na úrovni ducha. Není-li člověk v komunikaci se svojí duší, kumuluje se v něm síla, která se projevuje pak formou neklidu, nemoci, boje nebo dalších forem páchání zla. Proto v minulosti pyramidy obývaly většinou vyšší duchovní kasty. Bez mysterijních škol neměl nikdo duchovně nevzdělaný do těchto prostor přístup. Pyramidy byly hojně všude po světě, udržovaly energii planety a vědomí lidí ve vyšších vibracích. Po obrovských kataklyzmatech se propadly pod povrch, ale jejich vyzařování je tady stále. Je nezničitelné. A tak po dlouhých geologických procesech jsou na těchto místech kopce, které se tvarují díky pyramidální energii do podobnosti tvaru tetraedru a skrze věky mají stále schopnost navyšovat energii člověka. Pak záleží na vědomí člověka, který místo navštíví.


Tak začala naše společná iniciační cesta na Hradisko. Zúčastnilo se 21 lidí nejen z Rožnova pod Radhoštěm.
Pracujeme všichni společně jako celek, já inspiruji k principům pochopení heterarchie. Tím vedu každého k sobě, k jeho hodnotě a využití každé jedinečnosti zúčastněných. V konečném výsledku jde o vzájemnost, vše jde snáz, rychleji a se zachováním energie na realizaci dalších záměrů.
Všichni se cítí klidní, naplnění a bez potřeby s čímkoliv bojovat.


Dole pod kopcem jsme se dohodli na třech zastaveních. Každé z nich mělo představovat
stěžejní oblasti energie kopce, tak i našeho života.
Úpatí kopce: Spodní fyzická centra- nohy, pánev a břicho
Středový přechod pod stoupáním na vrchol: bránice, střed břicha- solar plexus
Vrchol kopce: horní duchovní centra-hrudník a hlava, cílová harmonizace- cesta do srdce


Zastavení první:
Z hlediska silového místa na Hradisku najdeme posvátnou geometrii kopců v trojúhelníku
Radhošť- Hradisko- Velký Javorník.
Požádali jsme matku Zemi o spolupráci a vyjádřili vděčnost přírodě za příležitost zde pracovat.
Posadili jsme se do tvaru pyramidy, s kopcem Hradisko v zádech, jsme se stali součástí kopce.


Tak se vrcholy posvátného trojúhelníku energeticky propojily.
Stáli jsme a vnímali po pravé straně mužskou polaritu, kterou představoval vrchol Radhoště.
Po levé straně ženskou polaritu, vrchol Velkého Javorníku.
Pracovali jsme s tématy: postoj k životu, naše kořeny, naše hranice, uzemnění, bdělost a přítomnost.
K tomu, aby se energetická centra v pánvi a břiše uvolnila jsme použili bubnování a vykuřovadla z bílé šalvěje. Mnohým se podařilo poprvé se pořádně uzemnit a být si toho zároveň vědom. Zajímavé bylo vnímat propojování polarit. U některých se objevila slabost nohou nebo stahy v pánvi. Vše, co jsme dovolili, mohlo odejít!


Zastavení druhé:
Poděkovali jsme místu a pokračovali loukou výš. Tady začínal les, na kopcích s pyramidální energií je typickým jevem skupinkování stromů do trojic, velká hustota porostu, kroucení větví a vysoké stáří některých tzv. strážců místa.


Cesta se točila do spirály, což je pro iniciace skvělé, energie postupně stoupá. Posadili jsme se na přechodu pozvolného stoupání a vrcholu. V našich životech to znamená místo, kde se potkávají dva světy.
Žití života pouze skrze tři spodní fyzická centra, což obnáší roli oběti, iluzi, nespokojenost, touhy a nedostižnost pocitu vnitřního klidu. Oblast naší sluneční pleteně je právě o tom, dát si lásku a ocenit se.
Stát se mocným a pánem své vnitřní síly, umět pracovat se svojí energií.
Žít svůj život, ne život druhých.
Tady jsem vnímala bloky téměř u všech přítomných.
Sídlí zde totiž náš mentální svět, který je plný programů pro žití oběti. Jsme toho plní.
Místo nám dovolovalo, aby každý sebe léčil formou vědomého znovu- vytvoření trojjedinosti třetího centra.
Na závěr jsme skrze centrum v krku zharmonizovali vnitřní komunikaci.


Byli jsme připraveni přejít skrze práh, vstoupit do žití srdcem.
Strážce prahu- obrovský starý dub nás vpustil dál.


Zastavení třetí:
Chvíli jsme se každý sám procházeli po vrcholu, kde se nacházely trosky hradu a spoustu úžasných starých stromů. Energie vrcholu nepřipomínala temnotu, spíše výzvu k pochopení místa. Každého to silně uvnitřnilo.


Vybrala jsem nejvyšší vrchol, prokořeněný množstvím vzpomínek a dat.
Hrudní centra se pomalu otevírala.
Byli jsme v cíli, byli jsme v bezpodmínečné lásce, byli jsme doma.
Klid a pokoj v sobě.
Byli jsme tady a teď, v sobě a přitom vším.
Planetou Zemí, Moravou, Beskydami, Rožnovem, Hradiskem.
Byli jsme ve středu.
V samém srdci.
Plní vděčnosti a bezpodmínečné lásky ke všemu, s vědomím své síly.


BUĎME STÁLE TAK HRAVÍ A MILUJME ŽIVOT!
DĚKUJI VŠEM ZA ÚŽASNÝ ZÁŽITEK NA HRADISKU!

Další akce: 3.9.2016 Vizovické vrchy KLÁŠŤOV- TANEČNICE více brzy na blogu, iva

DARY SILOVÝCH MÍST BESKYD

30. července 2016 v 10:21 | Iva |  Mé cesty po silových místech

DARY SILOVÝCH MÍST BESKYD


Skvěle vydařená akce,
pořádaná v pátek 22.7.2016 v rámci Ekofestivalu "Před vlastním prahem"
v Rožnově pod Radhoštěm.
Byla věnovaná mému osobnímu pohledu na silová místa oblasti Beskyd.
Prezentace vychází z komplexního souhrnu informací, které ke mě přicházely po dlouhá léta.
Je-li Země živou bytostí, má rovněž jako člověk fyzické tělo, kterým vedou energetické meridiány.
Jedním z významných meridiánů je ten páteřní. Právě tento prochází oblastí Beskyd a energeticky ji
nabíjí. Z posledních informací lze předpokládat, že vše je propojeno také s tématikou
mezikontinentálních tunelových systémů, které vedou hluboko pod povrchem Země.
Pod pevninou je to obvykle 1500 až 2500 m pod povrchem, pod mořem je pak hloubka tunelů okolo
4 až 5 kilometrů. Jeden z těchto tunelů byl pár lety před objeven v Transylvánských Alpách v oblasti Bucegi.
Informace praví, že tento tunel vede z oblasti střední Sýrie přes oceán až do Kanady.
Ve výšce okolo 2000 m n.m. byly objeveny nejen postranní vchody do tohoto systému a to skalní chodby
o šířce kolem 15m, ale najdeme zde také Sfingu vytesanou do skály a tzv. Bábely, kameny vyzařující
neobvykle velké elektromagnetické vlny, zesilující se vlhkostí vzduchu, z tohoto důvodu jsou oploceny
a pod zvýšenou kontrolou armády. Vlastní náhled na tuto zajímavou oblast uvedu na blogu během
krátké doby, kdy se chystám na delší cestu, probádat několik silových míst Balkánu.

TRANSYLVÁNIE BUCEGI, SFINGA A BÁBELE

Celá tato oblast jižní Evropy se zdá být jejím břichem a lůnem- vstupní bránou Slovanské civilizace.
Jelikož na čistotě druhého energetického centra velmi záleží, je třeba tuto část dobře osobně poznat jak v sobě,
tak v Evropě.
Z Bucegi se tunel vine pod Maďarskem na území Slovenska, oblastí Slovenského Rudohoří, Roháčů,
Oravskou Magurou pod Babí horu. O mé cestě k Babí hoře si můžete přečíst v jednom z mých příspěvků o silových místech. Pod Babí horou se tunel rozděluje do několika větví. Jedna z nich vede skrze celou Moravu, oblastí
Znojma na území Rakouska do okolí Salcburku, kde vystupuje na povrch.

POHLED NA BABÍ HORU

Další z větví tunelu vede směrem na jihozápad Oravskou Polhorou na území České republiky.
Na Trojmezí, to je v oblasti nejvýchodnější vesnice ČR Hrčava a Jablunkovského průsmyku se stáčí na sever do Slezských Beskyd pod horu Čantoryja-Slezský Blaník, která je také horou dutou.
O výstupu na Čantoryji je příspěvek na mém blogu pod tématem Zpívající hory.
Během poslední doby, kdy jsem přitahována intuitivně mnohými místy na území České republiky
se ukazuje, že všechna jsou opět propojena s tématem podzemních prostor.
Mnohým z Vás to může přijít zvláštní, ale pro mě byl pobyt pod povrchem vždy velmi příjemný.
Ať to byly podzemní prostory pod významnými stavbami, jeskyně, podzemní města nebo tunely třeba v Bosně-Ravne, cítila jsem se tam vždy dobře. Jestliže si udržíte hladinu energie, můžete zde navázat komunikaci s entitami, které prostor obývají. Také je zde vhodná atmosféra k meditaci a přístupu k informacím z předešlých inkarnací, tudíž tu můžete trošku více zmoudřet. Při jedné energetické práci s vibracemi planety Země jsem se ponořila do zvuku gongu, ten byl naladěn na frekvenci Země 432 Hz. Podařilo se mi stát se plně její součástí. Bylo to fascinující! Když jsem porovnávala energii na a pod povrchem, byla pro mě bližší ta podzemní. Je mnohem čistější, nerušená kosmickým zářením, elektro-mřížkami. Je zde mnohem vyšší koncentrace negativních iontů i fotonů a příjemná frekvence pro lidské buňky. Přináší to obrovský pocit lehkosti. Většinou zde byly nalezeny zdroje velmi čisté vody, která je rovněž léčivá. V jedné z mých vizí jsem zahlédla záhony stolistých růží, které se pěstovaly v podzemním chrámu v bosenské Vratnici. Ani jsem netušila, jak dlouho už miluji růže…

PODZEMNÍ KRYPTA POD KLÁŠTEREM V JABLONNÉM A PODZEMNÍ TUMULUS VE VRATNICI- BOSNA

A tak se toulám po místech s podobnou energií síly, čistoty a bezpodmínečné svobody.
Jsou mezi nimi mé nedávné poutě v oblasti Nízkého Jeseníku-hrad Sovinec, Rešovské vodopády, rozsáhlý sopečný kráter ve tvaru hvězdice ze sopek Malý a Velký Roudný, Venušiny sopky a Meziny, tufové oblasti okolo Slezské Harty, dále oblast Hrubého Jeseníku-Karlov, Bílá Opava, Vrbno pod Pradědem a lázně Jeseník, dále západně pomezí polského Klodska a náhorní plošina Králický Sněžník, Police nad Metují a skalní město v oblasti Broumovských skal, dále severněji oblast
Krkonoš-Vrchlabí, sopečné homole v okolí Liberce, Jablonce nad Nisou nebo Jablonného v Podještědí. K těmto úžasným místům se budu vracet v dalších příspěvcích na mém blogu.
Silová zóna okolo tunelu výrazně tato místa ovlivňuje, bdělá část obyvatel si toho byla vědoma a už za dávných časů se s ní propojovala pomocí podzemních prostor.

SKALNÍ MĚSTA

V oblasti Šluknovského výběžku tunel opouští území ČR. Přes území Německa vede pod mořem
do Skotska, v okolí města Inverness se zanořuje pod Atlantik a vede až na Kanadské území.

CENTRUM ČELADNÉ S KNĚHYNÍ

Beskydy mají mnoho silových zón a tak nelze určovat jakoukoliv jejich hierarchii.
Já jsem se snažila jimi projít iniciačně. Znamená to nacítit se na jednotlivá místa, propojovat se na nich se svojí životní silou, hledat synchronicitu a vlastní poznání, kterým pak mohu inspirovat ostatní.
Současný tok energií na planetě Zemi se polaritně otočil, energie nyní proudí dostředivě a láskyplně všechny ženou do centra našeho srdce. Doslova nás ladí na střed.
I Beskydy mají své srdce, nachází se na úpatí Malého Smrku. Leží v údolí prudkého potoka, vlnícího se pod kopci s pyramidálním vyzařováním. Máte-li vypěstovanou citlivost k silnému vnímání místa, začnou se Vám podobně rezonující místa vzájemně různě propojovat. To znamená, že můžete být v jeden čas na všech najednou. Plujete mezi nimi bez hranic prostoru a času.
Toto místo mi ihned připomnělo energie Sluneční brány nad Machu Picchu, kdy pozorujete z výšky vlnící se řeku Urubambu v údolí horkých vod Aqua Calientes. Tvar potoka vytváří apsidu a objímá oblast identicky i tady v Beskydech. Podobné energie jsou v oblasti meandrů řeky Dunaje v Srbsku ve Vinči, řeky Dyje v okolí vinice Šobes na Jižní Moravě nebo řeky Bosny pod pyramidou Slunce ve Visoku.

APSIDA V SRDCI BESKYD

AQUA CALIENTES Z MACHU PICCHU


Pod Malým Smrkem nabíráte dechem spoustu vodní prány, která se prolíná se vzduchem a vytváří
blahodárný energetický koktejl pro naše srdce. Posiluje především centra naší ženské polarity a to
v břiše, hrudníku a mezi očima.
Další komunikační most je nutné vytvořit mezi dvěma energetickými centry, a to třetím- solarem plexem a pátým- centrem v krku. Čistota centra sluneční pleteně je závislá na tom, jak máme zpracovaná témata svých rodových
kořenů- prvního centra v pánvi a také jak umíme pracovat se svojí osobní silou našeho druhého centra v břiše.
Až jedině tehdy si vytvoříme zdravý vztah k sobě, skládající se z aspektů sebelásky, sebedůvěry a sebeúcty.
Dokážeme-li být upřímní, nemáme-li tajemství ani strach vyjadřovat své pocity právě krčním centrem,
jsou tato centra v harmonii. Jsou mírou naší moci vůči světu vně nás. Otázkou přirozených hranic a správného rozhodování.


POHLED ZE SOLÁNĚ- PUPKU VALAŠSKA NA JEZERNÉ A ZVONICE NA SOLÁNI

V oblasti Beskyd je takovým místem komunikace a vyjádřením síly krajiny oblast Jezerného na Soláni.
Pupek Valašska na vrcholu Soláň je komunikační zónou mezi hřebeny Javorníků, Solání a
Beskydským hřebenem. V okolí Kotlové najdeme louky a na nich silně působící dračí žíly, které vyburcují bloky
v centru břicha, probudí každého otálejícího v práci se sebou.

STOLOVÉ HORY Z KNĚHYNĚ

Přesuneme se opět do oblasti Malého Smrku a vystoupáme téměř do sedla Čertova Mlýna.
V tomto místě se úplně promění energie krajiny. Hlasitá a burácející jangová síla přírody se ztiší a překvapí
svojí měkkostí. Ze sedla se vydáme na horu, která je pro mě Bohyní Beskyd. Tou je hora Kněhyně a patří také
mezi Zpívající hory. Stojí si zde majestátně a s rozhledem vědomé ženy objímá celou krajinu.
Svými ňadry Malou a Velkou Stolovou živí celé tělo Beskyd až do oblasti jejich nohou, pyramidálních kopců Skalka a
Ondřejník. Břichem Beskyd je pak obec Čeladná, která má v místě okolí kostela energetickou vstupní bránu,
ta je dělohou Beskyd. Vyzařuje do kruhu v průměru osmdesáti metrů a jde hodně do hloubky pod povrch Země.
Vytváří spirálu energie, která má převahu ženského aspektu.

SPIRÁLY


Psala jsem o propojení Čeladné s legendou o Bohyni Inaně. Probuzení ženské energie není konečnou stanicí, v této fázi uvízlo mnoho dnešních hledajících. Daleko důležitější je, kdo stojí po boku této probuzené ženské energie, která je nezkrotná, divoká, plná vášně a transformující síly. Mění úplně vše, čeho se dotkne. Starý typ mužského vyzařování vedle ní neustojí, je třeba ho léčit. A to je dnes velmi aktuálním tématem. Tak mnohé současné "bohyně" bojují s mužským principem a netuší, že jdou samy proti sobě. Mají pocit, že muže nepotřebují, pohrdání vede pouze k pýše a té předchází vždycky pád.


Až poté, když máme v harmonii oba principy, můžeme pocítit soulad a plynutí toku života.
O tématu energií Beskyd více v mém příspěvku na blogu Beskydy- Malý Tibet.
BESKYDY, PATŘÍ VÁM MŮJ VELKÝ DÍK!

SÍLA PŘÍRODY

8. července 2016 v 15:38 | Iva |  Mé cesty po silových místech

SÍLA PŘÍRODY a moje cesty po silových místech
pro mě znamenají úžasnou příležitost poznání principů
přirozeného fungování všech dějů na Zemi,
dar být jejich přímým účastníkem,
vděčným pozorovatelem,
pokorným poutníkem
a pak inspirovaným průvodcem těch, kteří touží vědět víc! iva

CESTA ŽIVOTEM

6. července 2016 v 18:12 | Iva |  Články

"CESTA ŽIVOTEM" aneb JAK VĚDOMĚJI CHÁPAT TÉMA SMRTI...

Věnováno mojí mámě-bytosti, která mě přivedla na tento svět.


Před pár dny, v noci po letním Slunovratu 2016, odešla moje máma.
Její čas v chronosu by letos označovaly dvě sedmičky.
Tento můj text má vyjádřit plně její cestu, transformaci duše, která se vědomě probudila
v tomto čase obrovských změn všeho kolem nás. Také bych si přála touto formou poskytnou
inspiraci všem, kteří mají strach z tématu smrti.
Dříve jsem jej měla taky, nebýt všech těch příležitostí, které mi přinesl sám život.


Moje máma odešla s noblesou jako královna. Usnula uprostřed své rozkvetlé zahrady, v tichosti a bez bolesti,
její tvář byla smírná. Žila život obyčejné ženy, které osud přichystal velmi těžké chvíle.
Zemřeli jí dva synové. Když se to přihodilo poprvé, byla mladá a nevědomá, nechápala smysl některých věcí.
Proč vůbec se dějí, jaký je vlastně jejich účel?
Rodiče mě vychovali s láskou jako své druhé dítě, i když tabu kolem smrti se točilo okolo nás všech neustále,
dostalo se mi celkem volnosti a svobody volby. Ale někde v kořenech si nesete vše sebou, tak i já jsem byla
svým "vyšším já" zavedena do svazku, kde jsem po dvě desítky let mohla jít po cestě k sobě, chápat smysl
rodičovství a vedení dětí, odhalovat slabosti svých předků, které mě zatěžovaly a já jsem si to stále více
uvědomovala. V nerovném a nesvobodném vztahu mnohé pochopíte a slabosti partnera jen ukazují,
co je ještě třeba změnit u nás samých.
Abych úplně pochopila také smrt, odehrála se v mé původní rodině další tragedie.
Můj mladší bratr ve svých 37 letech odešel dobrovolně z tohoto světa. Stalo to před sedmi lety.
Máma nechtěla dál žít, chtěla syna zpět, stejně jako tehdy poprvé.
Nepochopíte-li, přijde další mnohem těžší zkouška. Tím, že nepřijala smrt svého prvorozeného syna,
velmi až nezdravě se navázala citově na druhého syna. Duši bratra to dusilo, nevědomě-samozřejmě.
Ani jednomu z nich to nedovolovalo žít svobodně, máma vlastně žila jen pro něj.
Úlevou pro něj a její duši bylo narození mých dcer, kterým byla skvělou babičkou.
Vyžívala se ve hře s nimi a naučila je skvělým dovednostem. Jsem plná inspirací pro svá vnoučata,
až se mým dcerám narodí. Když moje děti odrostly, vztah se synem opět zesílil.
Tomu se přestávalo dařit snad ve všech oblastech, nešlo vzlétnout.
Temnota a minulost oba polapila, aniž by cokoliv vědomě chápali.
Smrt to ukončila.
Začala mámina cesta k sobě. Psal se rok 2009. Nikdy nezapomenu na noc, kdy bratr odešel.
Byly jsme na chalupě, ležela jsem vedle mámy, která ho stále žalostně volala zpět.
Venku křik daňka z lesa a před očima obraz, jak vedu v poledne za ruce oba své rodiče k místu,
kde si bratr vzal život.
SMRTI, co jsi vlastně zač?
Potřebuji tě konečně pochopit!
Musela jsem začít, kde jinde než u sebe. Přestala jsem si namlouvat, že moje vztahy fungují.
A hledala jsem napojení na svoji duši, abych obnovila ten pro každého nejzásadnější vztah.
Svůj vlastní vztah těla-duše-ducha.
Tam, kde vztah neukazoval cestu dál, nezbylo než ho opustit.
Tak mnohé umíralo a já začínala chápat smrt. Vždy něco skončí, aby mohlo začít to nové,
plné síly a nové energie. Bez konce, kterým je vždy smrt, nemůže nikdy nic začít.
Vznikaly vztahy kvalitnější s úžasnými lidmi na ještě úžasnějších místech.
Narodil se mi úplně nový svět.
Moje máma mě fandila, vlastně tak trochu vše pozorovala se mnou a měnila se.
A to staré- nepřijaté se začínalo osvobozovat.
Její potlačený obrovský žal začal vystupovat na povrch.
Fyzické tělo vše propouštělo skrze nemoci na světlo.
Puklo ji srdce, srdeční aorta praskla v rozsahu 70 cm. Tak trochu zázrakem přežila.
Vrtulník ji akutně převezl na kardiochirurgii ke Svaté Anně v Brně, kde ji operovali.
Byla noc 7.2. 2012, já ležela doma a koukala do stropu, čekala jsem jestli máma přežije.
Volat bylo možné až ráno.
Asi jsem usnula, když mě probudilo ostré světlo, po pokoji lítala jakoby obrovská zářící zlatá koule.
Nechápala jsem.
Ráno jsem se dozvěděla, že při těžké operaci jim chvíli máma odešla na druhý břeh,
to byla ta koule, která se mi ukázala.
Pak se máma vrátila zpět, věděla, že je to třeba.
Stále zůstávala v komatu, jezdila jsem za ní na JIP a mluvila k ní.
Když jsem ji držela za ruku, vždy se krátce zklidnila a uvolnila se jí tvář.
Věděla jsem, že vědomí vnímá.
Jinak ji museli velmi tlumit, odcházelo z ní vše potlačené, všechna ta léta vnitřního utrpení,
které se snažila nedát najevo. Vnitřní zloba a strachy mají tvář obrovského neklidu,
který vychází vždy z lidí, pokud se něco odoperuje, opraví pouze fyzicky
nebo je u nich u nich diagnostikována těžká choroba, například rakovina.
Tajemství, které tak dobře ukrývali, je odhaleno!
Vše jde ven nekontrolovaně, jak po odjištění granátu.
Asi to nejdůležitější ve dnech mámina komatu bylo toto mé vnitřní rozhodnutí.
Dát mámě svobodnou vůli, ať se sama rozhodne, kam půjde.
Zůstane-li tady na světě nebo půjde-li za svými syny.
To bylo důležitým klíčem k naší velmi staré rodové zátěži,
dát druhým svobodnou vůli a žít nejdřív sebe, pak vše ostatní.
Vstupenkou je velká odvaha a síla odpouštění. Proměnil se celý svět.
Máma se probouzela a začínala pomalu žít sebe.
Excelentně zvládla rekonvalescenci a dostala novou chuť do života.
I mí bratři ji navštívili. Vyprávěla mi o tom. Poprvé za ní přišli, když byla na pooperační JIPce.
Dva krásní mladí muži-andělé, ji odvezli do zvláštního výtahu, kde jí vyměnili vše porušené v těle,
měli nástoje jako opraváři a cévy vypadaly jako kabely.
Podruhé, to už byla zdravotně v lepším stavu, se jí zdál další živý sen.
Opět za ní přišli a ptali se jí, jaké má ještě přání.
Máma si přála. "Chtěla bych alespoň ještě pár let prožít na chalupě, v přírodě a těšit se z ní."
I toto přání jí bylo vyplněno, jeho platnost vypršela o letošním Slunovratu.
Máma ušla ohromný kus cesty.
Pochopila mnohé, odpouštěla si a začínala chápat vesmírné energetické zákony na Zemi.
Zákony lidské tady neplatí. Přečetla obrovské množství knih z historie Země,
o starých civilizacích a českých dějinách. Často jsme si o tom společně povídaly.
Žasla nad knihami od Melchizedeka, jednou z naposled obdivovaných bylo Zasvěcení od E.Haich.
K letošním narozeninám mi dala nádherný dárek.
Oslava probíhala zrovna ve dnech velké očisty planety koncem května 2016, nefunkční staré programy odcházely.
Seděly jsme v zahradě na houpačce a ona mi řekla, že jí po sedmi letech lítosti nad ztrátou něco zásadního došlo.
Jaká je to marnost.
Žal, lítost a smutek nikam nevede a duši, která touží jít už do světla, protože si to sama rozhodla, tahá zpět.
Máma po letech utrpení prozřela. Velmi se jí ulevilo.
Dostala jsem dárek, v podobě pochopení smrti bližního.
Ani jsem se nenadála, jak velmi brzy dostanu příležitost tento dar skutečně naplno rozbalit a žít.

MÁMINY MILOVANÉ RŮŽE

Čas plynul a máma se pomalu chystala opustit tento svět.
Já jsem o jejím odchodu sice dlouho dostávala impulzy z jemnohmotného světa,
ale znáte to, jak je naše mysl navyklá, občas to ještě potřebuje postaru, zvláště když jde o smrt.
Ta iniciace začala už podzimem roku 2015.
Seděli jsme s přáteli na terase penzionu mezi střechami pod kostelem Svatého Mikuláše ve Znojmě.
Miluji toto královské město. Byli jsme plní dojmů z návštěvy podzemního města
a chystali se do údolí Dyje na pyramidy. Taková místa silně uzemňují.
Naplno zanořená do svých kořenů, podzemí, stínů rodu jsem najednou položila otázku
své blízké přítelkyni ohledně mámy. Řekla, máma už se brzy chystá na cestu.
Nebylo řečeno kdy a kde. Snažila jsem se to přijmout, i když to bolelo.
Dobře jsem věděla, že tato mě velmi blízká duše nemluví nikdy do větru.
Čas se naplňoval a tělo mámy stále více vypovídalo službu.
Selhávaly ledviny a fyzicky velmi chřadla.
Společně a s odvahou jsme navázali spolupráci s lékaři, kteří mají duši.
Je dobře, že se ještě stále takoví v klasické medicíně vyskytují!
Máma nastoupila letos v zimě dialyzační terapii.
Ta poslední proběhla pár hodin, než se rozhodla ve spánku odejít.
Její lékař nám později vemi překvapen volal, že s mámou večer byl a dlouho si povídali.
Podle něj měla skvělou náladu i kondici a vyšetření sice nemocného,
ale otevřeného srdce bylo v pořádku. Zlepšovala se po všech stránkách.
Je to moc dobře, odešla tedy, protože pochopila vše, co měla.
Do Znojma nás to přitáhlo znova týden před máminou smrtí.
Mámě jsem povídala o koncertě, na který do Znojma jedeme,
hned se přenesla do historie královského města a povídala mi o ní.
Měla skvělou paměť.
Byli jsme pozváni do prostor Kaple Svatého Václava na koncert intuitivního harfisty Alaeriána z USA.
Tento úžasný starý druid byl okouzlen nejen Znojmem, ale celou naší kotlinou.
Hrál srdcem, propojen s našimi srdci pomocí velmi silového místa, sám doveden k slzám dojetí.
Bylo to fascinující, slovy nepopsatelné.
Před koncertem navštívil Heiligerstein, kam jsme se také my ještě večer po koncertě chystali.
Místo, spojené ryze s lidským srdcem. Jezdí tam zdaleka lidé s dětmi po náročných operacích srdce
a lidé s nemocným srdcem. Místo je silně léčivé právě pro srdeční čakru. J
á ten den jasně intuitivně cítila, že tam potřebuji zajet, postát a vyladit všechna srdce našeho rodu.
Pozorovali jsme s partnerem zapadající sluníčko,
pozdravili jsme obry v propadlé pyramidě hluboko pod základy starého kostela,
který dali kdysi dávno raději zbourat, protože byl příliš ozdravný
a pro tehdy vládnoucí systém ohrožující.
Energie místa je však nezničitelná. Dračí žíly zůstaly a kdo hledá a vnímá, ten jistě najde...

ZNOJMO KOSTEL SVATÉHO MIKULÁŠE

KAPLE SVATÉHO VÁCLAVA

ČÁST STARÉ PYRAMIDY ZASAHUJE DO KAPLE

SKVĚLÝ PŘEDNES HUDBY, KOMUNIKUJÍCÍ S DRAKY I LIDSKÝMI SRDCI

LÉČIVÉ KAMENY NA SILOVÉM MÍSTĚ HEILIGERSTEIN

Hned další den po koncertě jsme odcestovali na prodloužený víkend do Čech.
Náš plán byl propojit se s jedním z pyramidálních center,
zaměřeným na kořenovou čakru a na blokády rodové paměti a tzv. miasmat.
Miasmata jsou víry energií starých traumat,
působících destruktivně v lidském energetickém systému celého rodu,
takže se generačně projevují i u těch, co s událostmi nemají již nic společného.
I když žijou vědoměji než jejich předkové, mohou trpět nedostatečnou životní energií,
únavou a malou kreativitou. Přechází generačně a při čištění také generačně odchází.
Úleva je oboustranná, uleví se Vám, Vašim rodičům a zároveň i Vašim dětem.
Ani jsem netušila tu synchronicitu všech probíhajících událostí.
Moje současné cestování je spojené s náběrem vlastních zkušeností se silovými místy,
bádáním a hledáním inspirací pro další práci s lidmi.
Cesta za minulostí rodu mohla začít.
Hned po ránu jsme vyladili jsme svá těla v úchvatných prostorách
Léčivých nástrojů v Jablonci nad Nisou a pokračovali směr Nový Bor.

GONG ZEMĚ

Trigon pyramid leží nedaleko tohoto města. Ubytovali jsme se v rodinném penzionu v Kytlici,
majitelé zde vaří dokonce i své pivo. Živé pivo, s láskou vařené,
chutná trochu jinak než to skladované. A patří tomuto místu.
Cestou sem jsme se ještě zastavili v jednom zajímavém místě, v Jablonném.
V oblasti, kde působila za temných středověkých časů jedinečně silná žena.
Jmenovala se Zdislava, žila zde s mužem a čtyřmi dětmi na hradě Lemberk.
Tento hrad leží také na silovém místě. Přestože se za léčivou magii tehdy odsuzovalo k smrti,
ona léčila a uzdravovala, zřejmě díky své vnitřní síle a taky svému muži,
který se těšil blízké přízni krále Václava I. Velmi ochotně pomáhala všem nemocným a chudým,
v místě zbudovala i klášter. Vše zvládla za svůj velmi krátký život, dožila se pouhých 33 let.
Časem byla blahoslavená a papežem Janem Pavlem II. prohlášena za svatou v roce 1997.
Pod hradem Lemberk vytéká ze skály silný pramen léčivé vody : Zdislavina studánka.
Energeticky zajímavé byly také prostory rozsáhlé rodinné hrobky v podzemí,
dnes dominikánského kláštera, které na nás vůbec nepůsobily dojmem smrti,
jako by by tam stále byla energie života, zvláštní místo.
Nepřekvapilo by, kdyby byl klášter propojen s ostatními stavbami podzemními chodbami.
Stejné energie jsme se už naučili vnímat na více místech u nás i ve světě.
Chodby jsou všude, Země je provrtána jako ementál.

HRAD LEMBERK

PRAMEN VE SKÁLE POD HRADEM "ZDISLAVINA STUDÁNKA"

Vlastní práce na silových místech přináší vždy své ovoce.
Má svá pravidla a ta je třeba ctít.
Jestliže Vy sami dovolíte s tématem, které místo nese, pracovat,
výsledek se projeví ve Vašem životě v podobě určité změny.
Ačkoliv celý den lilo jako z konve, po příjezdu na místo se navečer vyjasnilo.
Vylezli jsme nic netušíc na nejbližší kopec.
Tvarem připomínal pyramidu, původem sopka, nazývaná KLÍČ.
Na ten výhled, který se nám na vršku naskytnul, dlouho nezapomenu.
Celé Čechy jako na dlani.
Tajil se nám všem dech a měli jsme radost jako děti, nádherné.
Až se nechtělo věřit, že jsme všude tady doma.
Zabubnovali jsme té kráse a tak se jí poklonili.

SOPEČNÝ KOPEC KLÍČ ZE SILNICE A KAMENNÉ MOŘE NA JEHO ÚBOČÍ PŘI VÝSTUPU

VÝHLEDY Z KLÍČE 759 m n.m.

Ráno jsme vyrazili za sluníčka, počasí jako by nám přálo.
Hledali jsme kudy se dostat na první kopec. Puchavec je také sopkou.
Na první pohled nenápadný kopec, o to víc zajímavý, když se na něj vydáte.
Dorazili jsme do středu kráteru, přelila se skrze nás obrovská vlna uzemnění,
nohy jak zmagnetizované. Všude černý kámen a hlína.
Vyladili jsme se s místem ladičkami.
Při sladění čakrových párů dostředivá vlna některé z nás dost překvapila,
především v oblasti čtvrté čakry.
Mnoho z nás zde nese spoustu zrady a lhostejnosti z minulosti.

V KRÁTERU KOPCE PUCHAVEC 341 m n.m.

Pokračovali jsme na iniciační místo číslo dvě, kopec Dlouhý vrch.
Po cestě k vrcholu někdo kdysi dávno vysadil úžasnou borovici Douglasku,
mohla by být symbolem tohoto celého výstupu.
Symbolem moudrosti, majestátnosti a vědomím své ceny.
Byl to velmi dlouhý skalnatý hřeben, ukrytý v lese.
Obcházeli jsme jej proti směru hodin, až pak nás to navedlo na vrchol.
Zavládl v nás zvláštní pocit z tohoto vrcholu.
Jako když mořské vlny narážejí na skalnatý břeh.
Voda, která se přelije a zůstane za nimi, se uklidní.
Pocit boje každého z nás se svým stínem a pak ten klid, když pochopíte.
Přechod žití života do úrovně třetí čakry a pochopení světa žití srdcem.
To byl Dlouhý vrch.
Stejně dlouhý jako rozhodnutí, dát životu svobodnou vůli, aby jen tak plynul.

SPANILÁ STOLETÁ DÁMA

DLOUHÝ VRCH 401 m n.m.

Třetí kopec Lysá skála (419 m n.m.) všechny tři vrcholy propojil v centrum,
pracující hluboce s kořeny každého z nás.
Na úbočí jsme potkali symbol, mladou rodinu, která tudy cestovala s malou holčičkou na kolech.
Ta usnula a tak bohudík rozumní rodiče, zastavili a nepokračovali dál v cestě.
Tomuto kopci říkají Spící panna.
Počasí se sotva drželo, všude okolo jsme pozorovali velké bouřky.
Spící panna nás opět zkoušela, kluzká cesta okolo celé hory,
nechtěla nás jen tak pustit nahoru. Několikrát jsme upadli.
Při pádu se děly probliky traumat minulosti, takže vše správně.
Konečně cesta na vrchol.
Kámen jako uhel, poskládaný pečlivě z mnohoúhelníků na sebe, typický čedič.
Na skalnatý vrchol jsme se vyšplhali pomocí řetězů, kde nás čekala odměna,
opět výhled na celé Čechy.
Velmi rychle se blížila bouře a tak nás zdravý rozum přiměl k sestupu.
Stejně jsme toho měli, jak se říká, až po staříčkovo.
Silný zážitek se čistil ještě v noci ve snech.
Fyzicky pak další dny mírnou nevolností, kašlem nebo bolestí hlavy, ale nic není jen tak.



ČEDIČOVÁ SOPKA SPÍCÍ PANNA A NÁROČNÝ VÝSTUP NA NI

Ze všech nás něco spadlo!
Po návratu domů jsem si to rovněž uvědomovala jak u svých dcer i u svých rodičů.
Líbí se mi tato forma práce. Matička Země a otec Vesmír nám pomáhají, jak jen mohou.
Takový je Zlatý věk, transformace VE VŠEM, kam se podíváš.
Slunovratový večer 21. června jsme oslavili zvláštně uvnitřněným výstupem na Kelčský Javorník,
který je sousedem Svatého Hostýna.
Další den ráno jsem jela do ordinace.
Po cestě jsem zahlédla nad řekou Dřevnicí zvláštní opar,
jen tak pro sebe jsem si řekla něco ve smyslu, vypadá to mysticky jako řeka Styx.
Za pár hodin přišla zpráva o konci jednoho života.
Opustil mě někdo velmi blízký, přesto někde v hloubi duše cítím,
že se mojí mámě smířeně odcházelo. Jistě měla sebou na cestu minci pro převozníka.
Doprovodila jsem ji přesně tak, jak jsem to cítila.
Dovolila jsem si vše, co mě přicházelo.
Pomazána biblickým santalovým olejem, při hraní na léčivé nástroje,
pokladena oranžovými růžemi, s křišťálovou špicí v ruce,
odcházela moje máma na další cestu.
V pokoji vonělo kadidlo a vykuřovadlo s názvem Volavka letí domů.
Děkuji za vše.
Odpadly všechny konvence, jak se loučit postaru.
Lítost a strach jak dál, tu není.
Jen ticho a klid v duši.
Na Svatého Jána jsme se s mámou naposled rozloučili malým obřadem v rodinném kruhu.
Večer jsem se já a můj partner vydali na svatojánský západ Slunce
na jedno z dalších úžasných míst Zlínska.
Tanečnice nad Pozděchovem doslova tančila v záři Slunce.
Zazněla moje poslední hra na sundrum za soumraku,
která patřila skvělé ženě, jež mi dala vše, co mohla.
Konec jednoho života, konec jednoho dne.
Slunce zapadá nad Svatým Hostýnem, nastává Svatojánská noc.
Mami v srdci ZŮSTÁVÁŠ! S láskou iva


KDO JSEM 2016

6. července 2016 v 15:05 | Iva |  Kdo jsem?

"ŽIJI SKUTKY LÁSKY A NECHÁVÁM OSTATNÍ ŽÍT,
JAK CHTĚJÍ A POTŘEBUJÍ,
S POROZUMĚNÍM PRO JEJICH VLASTNÍ INDIVIDUÁLNÍ ZÁMĚRY."