Říjen 2016

BÝT JINÝM...

27. října 2016 v 10:11 | Iva |  Články

MŮJ DIALOG S OSHEM...

IVA:
"BÝT JINÝM, TO CHCE ODVAHU.
NASTARTUJE TO VE VÁS ŽENSKÝ PRINCIP,
PROBUDÍ TO VAŠI DUŠI.
PAK JDETE VÍC A VÍC SMĚREM K SOBĚ,
O TO VÍC PROTI SMĚRU VŠEHO,
CO VEDLO KE ZTRÁTĚ TÉTO ODVAHY,
BÝT JINÝM!"

OSHO:
NEMŮŽEŠ BÝT UPŘÍMNÝ, JESTLIŽE NEMÁŠ ODVAHU.
NEMŮŽEŠ BÝT MILUJÍCÍ, JESTLIŽE NEMÁŠ ODVAHU.
NEMŮŽEŠ DŮVĚŘOVAT, JESTLIŽE NEMÁŠ ODVAHU.
NEMŮŽEŠ SE DOPÁTRAT SKUTEČNOSTI, JESTLIŽE NEMÁŠ ODVAHU.
A PROTO JE ODVAHA TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.
VŠECHNO OSTATNÍ PAK PŘIJDE SAMO.

CESTA DO BŘICHA EVROPY 2.

23. října 2016 v 23:21 | Iva |  Mé cesty po silových místech
ČÁST DRUHÁ

Pomalu se rozhlížíme, odkud nejlépe začít prohlídku plata. Náhorní plošina je téměř prázdná, jediná cedule upozorňuje na Sfingu a Babele. Lanovka sem jezdí jednou do hodiny a vyveze z obou stran hory okolo padesáti osob. Není to mnoho na tak silové místo. Babele bychom postupně chtěli projít všechny. Tady nahoře se počasí rychle mění a modro nad náma postupně začínají překrývat mraky. Včera trochu nasněžilo a je celkem chladno.


Vydáváme se k prvním kamenným bytostem a okamžitě cítíme v rukou energii jejich vyzařování. Jsme jako děti v lunaparku, které nevědí na kterou atrakci dřív... Unešeni pocitem uvolněnosti, svobody a toho, co jsme zde nalezli, postupně obcházíme všechny přítomné skvosty. Navíc vnímáme i energii celé planiny, která pocitově mohla být za dávných časů obydleným místem. Tvary, které zde v kamenech vidíme, jsou podobné zvířatům nebo lidským obličejům, jsou zde kamenné přístřešky jako z románů pana Tolkiena.


Na silových místech můžeme meditovat, ptát se nebo se propojit s kameny skrze různé frekvence zvuku.
Používáme k napojení ladičky a rezonanční nástroje, ani tady jsme hru nevynechali.
Dochází k vzájemnému obdarování.
Babely nás přijaly a dovolily nám se na nich dokonce posilnit.
Ztvrdili jsme vše "jednú trnkovú" a závěrečnou hrou na valašskou fujaru vyrobenou v Žítkové.








Město Bohů nás dál odměňovalo svojí krásou a laskavou jemnou energií.





Zbytky bloků a celých plat, jako když vše někdo roztrhá na kusy...




MEDITACE V BABELU



VŠE JAKO V POHYBU




MILUJI...




Vlastně mě tady napadá, jestli je třeba vědět, k čemu toto vše kdysi sloužilo.
Lidstvo přece nemůže nikdy nic tvrdit s jistotou. A co teprve, když dějiny píšou vítězové...
Která místa jsou tou pravdivou odpovědí na otázky kdy, proč a nebo za jakým účelem?
Pomůže nám nějaká z těchto odpovědí k posunu směrem k sobě?
Takže co je skutečným účelem toho všeho?
Jedině to, když jsme ochotni pro tuto chvíli odložit mysl a pouze cítit.
Na místě pak načteme informace jemnohmotně a skrze symboliku probudíme
v našem vědomí další úsek cesty k duchu.
To stačí!


KAMENNÍ OBŘI


SYMBOLY


Babele jsou vzájemně propojeny do párů nebo trojic. Tady je bájná Sfinga a její stejně nasměrovaná menší Babelka.

STOLOVÁ HORA

Jsme na konci celé planiny. V dálce je Stolová hora. Strážcem je tady skála se symbolikou psí hlavy.
O této skulptuře píše ve své práci D. Ruzo a považuje ji za velmi významnou. Energie je tady silná a ve spojení se Sfingou.
Psí skála od nás dostala jméno Falko, jako z Nekonečného příběhu. Stejně si tady připadáme jako ve pohádce.

PES FALKO

Vydáváme se pěšinou směrem k vysílači. Máme tak akorát času do odjezdu poslední lanovky.
Stále přemítáme, jestli jít až ke kříži. Nakonec na popud jednoho z nás měníme směr a jdeme prozkoumat jedno z největších vádí. Tady je příjemněji, nefouká a navíc objevujeme další bloky a zbytky starých staveb.
Energie jako v Peru, proto to místo D.Ruze tak přitahovalo.
Pokračování...

CESTA DO BŘICHA EVROPY 1.

17. října 2016 v 0:49 | Iva |  Mé cesty po silových místech

CESTA DO BŘICHA EVROPY 2016 (1.)

ČÁST PRVNÍ

Vše do našeho života přichází v ten pravý čas. To, že se brzy vydáme na místa, která se nyní stále více dostávají do popředí zájmu okruhu lidí, zabývajících se silově nejzajímavějšími místy v Evropě, bylo opravdu pouze otázkou času.
Po letošním jarním výstupu na Babí horu z polské strany, pod kterou se nachází vyústění jedné z větví evropského tunelového systému, vedoucího právě z rumunského pohoří Bucegi, bylo pro nás další velkou výzvou navštívit Transylvánii.
V roce 2003 se zde podařilo objevit obrovskou vstupní síň do tunelového systému s mimozemskou technologií, veřejnosti však nejsou tato místa zpřístupněna a dodnes jsou pod dohledem armády.

BUCEGI

Jde však o to, že na náhorní plošině nad městem Busteni, objevíte tak trochu jiný svět. Mohli bychom to nazvat "prastarým městem Bohů". Naše cesta lanovkou z Busteni nahoru byla provázena hustou mlhou, najednou se vše otevřelo. Ostře modré nebe kontrastovalo s prostornou plochou snad všech odstínů hnědé barvy. Z tohoto místa jsme společně ucítili pocit obrovské volnosti a svobody, tělesně to můžete vnímat jako otevření hrudního koše. Nacházeli jsme se nad mraky ve výšce okolo 2200 m n.m. Celá plocha je zde poseta zvláštními kamennými skulpturami, které připomínají obří hřiby, některé mají tváře zvířat nebo jiných bytostí. Najdete zde i Sfingu. Peruánský badatel a archeolog Daniel Ruzo při osobní návštěvě místa tuto Sfingu dlouho studoval a spolu s dalšími kamennými sochami (např. sochou psa) je prohlásil za symboly, kterými starověké národy oznamují současným lidem, že jde o mimořádně silové a historicky významné místo pro lidstvo. Navíc místo energeticky ztotožnil s peruánským Marcahuashi, o kterém se zmíním ještě v souvislosti se Srbskem. Ona totiž všechna místa, která jsme se rozhodli na naší výpravě Lacerta navštívit, jsou pomocí symbolů vzájemně propojena.

LANOVKA Z BUSTENI A NÁHORNÍ PLOŠINA, KTERÁ JE PLNÁ ROZVALIN

Všechny kamenné zářiče "Babele" vydávají energii tak silnou, že se člověk může dostat až do změněného stavu vědomí, některé jsou proto dokonce oploceny. Celá planina je jakoby v pohybu, je rozbrázděná mnohými brázdami, které na svém dně ukrývají tajemství. Pod celým masivem existuje rozsáhlý jeskynní systém a zemina nad nimi jakoby se otevírala, vytváří tak široké žlaby-vádí, plné zbytků prastarých staveb v podobě pravidelných bloků z geopolymerů, jaké můžete vidět také v Bosně ve Visoku nebo na druhé straně světa v Peru.

BABELE A SFINGA

Jedno z vádí vzadu v apsidě celé planiny mi připomnělo tvar ještěrky.
Jelikož tento symbol provází celou naši výpravu, vše dávalo smysl. Ještěrka se zde zanořovala do země, aby se na druhé straně planiny vynořila a objevila opět jako symbol ještěrky- horské jezero Bolboci, které je napájeno podzemními prameny ze skalního masivu Bucegi. Lacerta, latinský název pro ještěrku, tak splňovala svoji symboliku, propojení hor a vody.
Symboly samy vstupují do našeho života.


Vše začalo začátkem září tohoto roku v epicentru celorepublikového kráteru v Jílovém u Prahy na večeři u Floriána. Na samém českém dně vznikl plán propojit prostřednictvím desetidenní pouti Čechy a Balkán až k pobřeží Jaderského moře. Plán míst postupně přicházel a nabízel různé varianty a souvislosti.
Druhý den, to už v západních Čechách, jsme putovali na jednu z datových studnic Česka. Ta leží téměř na hranici s Německem, na místech vysídlených několika vesnic. I přes tento fakt, zde příroda zůstala nedotčená, klidná a energie místa vyzařovala radost a čistotu. Místo podporuje komunikační pátou čakru, pomocí harmonizačních nástrojů jsme se napojili tak spontánně, že všechny překvapil soulad hry, i když nikdo nemá muzikantské vzdělání. Stali jsme se na chvíli hravými a nadšenými dětmi, plně napojenými a uzemněnými. Další den jsme pokračovali na sopku Komorní Hůrka, jejíž kráter je momentálně nádhernou voňavou zahradou plnou mateřídoušky. Zde při meditaci jsme se skvěle naladili na energii první čakry Země. Pokračovali jsme dál do rezervace Soos, kde přišla další indicie naší zářijové cesty. A to MAPA.

MAPA Z MUZEA SOOS

Mapa, která opět představovala symbol ještěrky. Hlava- Česká republika a její dlouhé tělo, táhnoucí se oblastí Karpat až někam k Jadranu. My jsme se právě nacházeli na její hlavě. Po celém jejím hřbetě, to je severní hranici Česka až po Trojmezí, jsme se toulali poslední dva roky. Nachází se zde mnoho silových oblastí, také proto, že tudy vede odnož podzemního systému tunelů z Babí hory přes území Německa až do Kanady. Hřbet ještěrky se pak stáčí dolů Maďarskem až do oblasti Transylvánského Bucegi. Odtud pokračuje jako její ocásek jižně Srbskem, přes Bosnu až k pobřeží Jadranu. Archetyp ještěrky souvisí se spojením živlů země a vody, pohybem směrem dopředu, zodpovědností a zároveň svobodou, touhou dostat se nahoru, neviditelností, skrytostí, maskováním nebo znovu-obrozením. Hledali jsme tak synchronicitu s naším vnímáním míst a symbolikou.

MASIV BUCEGI

Transylvánské Alpy jsem navštívila poprvé před asi třiceti lety jako mladá studentka, kdy jsem jela společně s bratrem do Brašova na lyže. Už tehdy se mi zde děly věci mezi nebem a zemí. Láskyplný příběh, který měl kořeny v dávných časech, ale tehdy jsem to ještě tak vůbec nemohla chápat. Až nyní jsem dohru starého nedožitého příběhu pochopila a díky TEĎ za něj, Vladimíre. Nikdo z nás už tehdy nemohl tušit, jak silná místa Transylvánie skrývá.

SINAIA

Plán cesta tedy byl na světě. Tak jsme koncem září 2016 vyrazili na naši desetidenní cestu, celkem dlouhou 4224 km.
Rumunská Sinaia je lázeňským městem, napájeným energií pohoří Bucegi, tvarem připomínající ženské ňadro. Podobnost čistě náhodná s citadelami v Peruánských horách.
Hned druhý den ráno jsme se vydali k jezeru Bolboci, vytvářející tvar ještěrky. Záměrem bylo jej nejprve objet dokola. Místy naše auto sklouzávalo po rozpadlé až téměř chybějící silnici na okraj srázu a my jsme dostávali první lekci pokory. Došlo tak na konfrontaci mezi strachy a touhou po poznání. Po devíti kilometrech útrap jsme úlevně dodrncali do soutěsky.


CESTA KOLEM JEZERA BOLBOCI A KORYTO SOUTĚSKY

Na druhém konci jezera, když jsme projeli úzkou soutěskou, nás uvítala úžasná, ale drsná příroda. Obrovské pastviny pro ovce, běžně a často navštěvované medvědy a rozsáhlé meandry divokých říček s jiskřivě čistou vodou.
Pasáci tady opékali na ohni čerstvý sýr v kukuřičných plackách. S chutí jsme pojedli a pokračovali údolím dále.

PASTVINY POD BUCEGI A MONASTIR JAKO VSTUP DO JESKYNĚ

Soutěska se opět zúžila a na úbočí se před náma objevil velký monastir a zároveň vchod do jeskyně "Ialomitei".
Jeskyně je přístupná zatím do hloubky 600m, najdete zde v síních a chodbách skalní skulptury zvířat a obličejů bytostí.
V jedné části jeskyně teče pramen posvátné a uzdravující vody, která je bez jediné bakterie. Prýští rovnou ze skály.
Vodu jsme ochutnali a omyli si obličeje. Kombinace padajícího vodopádu s křišťálovou vodou, podzemí a vysoké koncentrace negativních iontů má své kouzlo. Tento jeskynní systém je mnohem rozsáhlejší, zatím je veřejnosti zpřístupněna pouze část, ale systém chodeb je zřejmě pod celým masivem Bucegi.

PRAMEN UZDRAVUJÍCÍ VODY A OBROVSKÁ SÍŇ URSULUI

Nahoře nám zatím trochu nasněžilo. Zítra se vydáme nahoru do města Bohů na Babele.
Výraz Babele znamená moudrá a vědomá žena.
Pokračování příště...

VÁLEJÍCÍ SE MLHA NAVEČER

ZMĚNA LEŽÍ V NÁS SAMÝCH...

16. října 2016 v 10:19 | Iva |  Články


Všichni hledající sní o jednotě a vyšších dimenzích.
Vzývají pomocníky v podobě andělů nebo bohů a mimozemšťanů.
Debaty a přispěvky "jak na to" pořád dokola lítají virtuálně vzduchem.
Ale realizace a materializace toho tak "důležitého"
ve svých vlastních životech nám povětšinou "vůbec" nejde.
Pokud nezačneme u sebe samých, nic se nezmění.
Navíc se vše velmi koncentruje a tak rozeznat
pravdu od lži bude víc a víc těžší!
A co teprve upřímnost a pravdivost k sobě samým.
Schopnost uvidět to na sobě, to žádá vyšší vibraci!
A ta je možná pouze při dobrém uzemnění.
Navštívit svůj stín a přijmout ho.
A právě neuzemnění je největším blokátorem
dnešních hledajících.

Dočkáme se?
Ano, až naplno pochopíme, že pouze snít nestačí!

NEÚPLNÉMU BUDE PŘIDÁNO,
ZKŘIVENÉ BUDE NAPRAVENO,
PRÁZDNÉ BUDE NAPLNĚNO,
STARÉ BUDE OMLAZENO,
CHUDÍ BUDOU ŽÍT V DOSTATKU
A BOHATCI NA CESTĚ ZBLOUDÍ... LAO-C'

NOVÁ CENTRA VNÍMÁNÍ ENERGIÍ V TĚLĚ

13. října 2016 v 22:33 | Iva |  Nová centra energií
Od začátku roku 2016 jste si jistě všichni všimli nezvykle rychlého nárůstu běhu času a pocitu, že není možné věci stíhat jako dřív. Také se zrychlily změny klimatu a vše vrcholí tím, že se viditelně začaly dít změny v našich fyzických tělech. Ne, že by se neděly, když o tom nevíme, že se dějí... Vše probíhá, aniž si evoluční změny chceme přiznat.
Osobně to pozoruji denně v ordinaci a události nabírají rychle na intenzitě. Lidé jsou zmateni a nespokojení. Na jedné straně čekají řešení a samozřejmě vyléčení od lékařů, na straně druhé bez jákekoliv snahy, cokoli pro to udělat. Nevěří, nechápou, ani neví, že ta doba, kdy alopatie naplno fungovala, je již je dávno pryč. Vše je dnes dostředivé! Nezačne-li člověk činit změny ve svém nitru, nemůže mu pomoci ani ten nejvíce uznávaný "lékař". Lidé dnes odmítají změny, jsou vyčerpáni, zničeni, tlakem systému ztratili přirozenost. A také přichází přeinformováni nesmyslnými informacemi z internetu, ze kterých si nedovedou vybrat. Pak přechytračeně zápasí s lékařem a diktují, co má s nimi udělat, kam chtějí poslat a co soused řekl, že si mají nechat vyšetřit... Kdepak zmizely úcta, pokora a vděčnost?
Může tedy obyčejný člověk udělat něco, aby současné změny pro něj nebyly tak zátěžové?
Nabízím ve své přednášce pohled na prastaré učení, dochované nativními národy do dnešní doby. Cykly na Zemi se neustále opakují a tak učení nese spoustu zkušených poznatků. Jedná se o místa na těle, která se otevírají novým energiím, aby napomáhala k transformaci fyzického těla. Je jich dvanáct a pracujeme s nimi při našich tandemových terapiích již druhým rokem. Pracovat je třeba dynamickou formou než se místo k příjmu plně otevře.
Z praxe devadesát devět procent klientů si stěžují právě na bolesti v těchto oblastech. Bolesti mají zvláštní charakter, pár dní silně bolí, pak odejdou a objeví se jinde. Jako by si dělaly z lidí legraci. U některých jedinců prochází celým tělem. Ti šílí bolestí a jsou nepříčetní, že se na nic nemůže přijít. Diagnostikou u odborných lékařů se nic moc nezjistí, lidé se cítí odbytí a sami žádají MR nebo CT. Pracoviště praskají ve švech. Termíny u specialistů jsou mnoho měsíců vyobjednány. Situace se horší ze dne na den.
Velmi zajímavá přednáška pro všechny, co je něco bolí, pro ty, co pracují s nemocnými i pro ty, co jen chtějí vědět víc. Srdečně zve iva
AKADEMIA CENTRUM ZLÍN
STŘEDA 19.ŘÍJNA 2016 V 18 HODIN


 

KDO JSEM "TEĎ A TADY"

9. října 2016 v 9:58 | Iva |  Kdo jsem?

VÁŠ ŽIVOT JE JAKO SUROVINA,
Z NÍŽ SE KAŽDÝM OKAMŽIKEM,
POKUD SI TO VY PŘEJETE,
MŮŽE STÁT TEN NEJÚŽASNĚJŠÍ ZÁŘÍCÍ DRAHOKAM.

JSEM PŘIPRAVENA VÁS NA TÉTO CESTĚ VÉST,
POMOCI VÁM UVIDĚT TENTO POKLAD VE VÁS,
KTERÝ JE PŘEKRYT TÍM VŠÍM, CO ANI NETUŠÍTE,
ŽE NENÍ VAŠE.

TAM NĚKDE UVNITŘ JE NĚCO VELMI ZÁŘÍCÍHO
A PATŘÍ VÁM TO.
JE TŘEBA TO PŘIVÉST NA SVĚTLO.
JE TŘEBA TO ŽÍT.
JE TŘEBA TO UKÁZAT DRUHÝM A INSPIROVAT JE.