Leden 2017

ZRALOST ČLOVĚKA

22. ledna 2017 v 11:14 | Iva |  Terapeutické léčení zvukem
Zralost člověka se pozná podle toho,
jak se člověk dokáže vyjadřovat.
Záleží na tom, jak to říká, komu to říká a co mu říká.
Naše centrum řeči náleží páté čakře, odtud jde zvuk,
který obsahuje různé zvukové frekvence.
Jsme tím, jak zníme!
Jsme-li otevření sobě, pak jsme otevření druhým i Universu.
Umíme-li komunikovat se sebou, v našich vztazích se budeme
cítit svobodně a rovnocenně.

ENERGIE OSLOVENÁ ZVUKOVOU VIBRACÍ VYTVÁŘÍ HMOTU.
TVÉ VYSLOVENÉ MYŠLENKY TVOŘÍ TVOJI REALITU.


KAUZALITY III.

21. ledna 2017 v 23:17 | Iva |  Tandemové léčení
Kauza sedmá

Popisem této kauzy bych se ráda vyjádřila k tématu nádorových onemocnění,
kterých poslední dobou přibývá geometrickou řadou.
Po přečtení následujícího textu mnozí pochopíte proč.
Přála bych si, aby jsme my lidé zásadně změnili postoj k této ne-moci.
Tak ať je Vám právě tento příběh další inspirací
ke změně pohledu na dění kolem rakoviny.

Žena středního věku, matka dospívajících dětí,
rozhodnutá postavit se svému osudu,
který pro ni vybral nelehký úkol.
Diagnóza rakoviny byla lékaři vyřčena před dvěma lety.
Objevila se v měkké tkáni hrudníku,
zároveň byly diagnostikovány již vytvořené metastázy v kostech.
Po chemoterapii byl proces téměř dva roky v remisi.
Žena však po celou dobu cítí, že potřebuje hledat i další přístupy k diagnóze,
než pouze vydržet "klasickou medicínskou léčbu" nádoru.

Já jako terapeut toto rozhodnutí považuji za stěžejní.
Jedině tak můžeme pochopit DAR, který nám naše nemoc přináší.
Jinak totiž není šance vystoupit z role oběti, to je pacienta,
překlad z latiny "trpně snášejícího",
který až do konce svých dnů předává zodpovědnost za své zdraví
někomu jinému.
Zůstaneme-li pouze pacientem, nemůžeme bez své vědomé účasti
zvyšovat svou energetickou hladinu směrem ke hladině zdraví.
V nízké emoční hladině- bezmoci, zmaru z dosavadního způsobu života
a otázek typu, proč zrovna já nebo strachu ze smrti, není šance na uzdravení.
Buňka potřebuje jasný pokyn od nás! Potřebuje cítit naši MOC!
Je nutné restartovat samoléčící proces našich buněk.
Věřit sobě a v sebe.
Program pro naše buňky nemůže být v rukou toho, komu nepatří...

Žena studuje nové informace, chodí na semináře osobního rozvoje
a různé druhy odblokování, je mojí klientkou v terapiích i tandemu.
Cesta k sobě je dlouhá, jako byl dlouhý proces cesty bez-vědomí sebe.
Rakovina přichází potichu, dlouhé roky ještě čeká, než se plně projeví.
Vloni na podzim dochází k návratu onemocnění.
Nádor je aktivní, opět roste.
Následuje cyklus radioterapie, zvažuje se i operativní řešení.
Psychika jde dolů a bezmoc se zvyšuje.
Klientka za námi přichází s tím, že si plně uvědomuje nemoc.
Ví, že ještě zde má nějaký úkol, jinak by si "ji už vzali nahoru".
Cítí ale úplnou ztrátu kontaktu se sebou. Potřebuje dotek.
Je plná vody, lymfomaséři žádají potvrzení od lékařů.
Nevědí, kam mohou...
Všude je plno strachu.
Usmějeme se tomu, jak moc se lidé rakoviny bojí.
Nemoc opravdu plně přijala, cítí se nepropojená,
nejvíc ji tíží, že je osamocená v sobě.
Taky pocit, že i když nezemřela,
nedokáže se radovat z toho, že žije...
Neví jak dál...

Chvíli se rozmýšlím, odkud vůbec začít...

Pro začátek budou dobrá pravidla HRY NA ŽIVOT A NA SMRT,
která zde na Zemi stále platí.
Co je ještě živé?
A co už mrtvé?
Kolik energie a jaké, to nese.
Vysvětluji energetický rozdíl mezi stavem zdraví a nemoci.
Zdraví je vysoký energetický stav, kdy naše buňky pracují
naprosto přirozeně a správně.
Žádný patologický proces není při této hladině vnímání možný.
NE-MOC, JE TEDY STAV, KDY ČLOVĚK NEMÁ MOC TVOŘIT SVŮJ ŽIVOT...
Nádorový proces- patologické bujení je formou nezdravého projevu v buňkách,
jako projekce něčeho hluboce nepochopeného v sobě.
Při svých bádáních jsem se dostala k lékaři, který se zabývá alternativní
léčbou rakoviny. Jako zpětná vazba mu slouží okamžitý stav mikroskopického nátěru
krevních buněk klienta. Měla jsem možnost vidět tyto nátěry krevních obrazů.
Člověk zdravý: jeho buňky jsou pravidelné, dobře ohraničené, mají dost místa,
svobodně dýchají, vzájemně se uctívají, dobře se mohou čistit i množit, odumírají klidně.
Objeví-li mezi nimi vetřelec, který útočí, svoji vlastní silou ho zpracují.
Člověk nemocný: jeho buňky jsou chaotické, mačkají se na sebe, dusí se,
kradou si svůj prostor, nedýchají volně a dostatečně, špatně se čistí,
nemají sílu se množit, mají narušené hranice, dostane-li se sem vetřelec,
nemají odvahu se zdravě bránit.
Žijeme-li takto i v našem životě, vše odpovídá zákonům Universa.
Jak nahoře, tak dole. Jak uvnitř, tak venku.

Nemocný člověk má tedy vibraci výrazně nižší.
Jeho mentální svět- myšlenky a z nich následné pocity zůstávají uvíznuté uvnitř,
kde "požírají" obrovskou část energie, určené k udržení hladiny zdraví.
Vyplýtvá ji na provoz emočního světa, kterému nerozumí, potlačuje ho,
hraje hry na tajemství, nepřiznává si své pocity, nekomunikuje se sebou.
Jde o rozpor, nesvobodu, nespolupráci principů v nás, jde o nevědomou válku.
Ve válce vždy bojují obě strany, jedna útočí, druhá se brání. Obě v boji ztrácí.

Vezmeme-li v úvahu, že v nás existuje část, která dokáže zvítězit bez boje,
je to náš vniřní léčitel, ženská polarita, duše, intuice, správná volba,
UZDRAVUJÍCÍ SÍLA V NÁS!!!
Je třeba ji hledat.
Je třeba ji vzbudit.
Je třeba se přesvědčit a důvěřovat jí, že zná cestu.
Je třeba ji ochraňovat, aby nás mohla vést.
Je třeba ji uctívat, protože ona ví.
Je třeba vše nefunkční opustit.
Jen tato naše část nás zavede do hladiny zdraví!

První mé otázky ke klientce jsou mířeny k podstatě jejího strachu.
Je to strach ze smrti?
Klientka odpovídá, že zjišťuje, že víc než smrti se spíše bojí života.
Jako by ho nedokázala správně žít.
Ptám se na pocit s tím spojený.
Je to hněv, tlačí ji v krku.
Pro mého partnera je to impuls, kudy bude pomáhat vypouštět napětí ven z těla.
Postupně navazuje kontakt s jejím fyzickým tělem.
Pracuje hodně s lymfou, uvolňuje toky v celém těle, hlavně v břiše.
Proťukává celou oblast sterna a krku.
Centrum komunikace, krční centrum - je totálně zablokováno.
Oba jasně vnímáme tu obrovskou potřebu
vykřičet do světa všechnu tu bolestnou bezmoc!

Co je vlastně život v těle?
Co je vlastně smrt?

ŽIVOT je materializací ducha do fyzického těla.
Když se duch rozhodne sem na svět, začne nádherný tanec živlů.
Jemnohmotný duch si pomocí informace- Éteru, jiskry početí - živlů Ohně,
pak Vody, Země a nakonec Vzduchu obleče tělo.
Tělo novorozence ještě nějaký čas funguje jemnohmotně,
časem více a více houstne do hmoty.
Dítě potřebuje projít fázemi prvních tří energetických center,
těch čistě materiálních. Pak je připraveno žít čistě svůj život.
Doba, kdy se dítě stává dospělým jedincem je velmi zásadní.
Když správně nedospějeme, zůstáváme zraněnými dětmi po celý život.
Odpojeni od možnosti potkat své vyšší Já. Pochopit osud, úkol duše,
naše smlouvy, vědomě zakusit zkušenost.
SMRT je dematerializací těla.
Je rozpouštěním jednoho živlu v druhém, nejdříve Země, Vody,
Ohně a nakonec Vzduchu se stává opět Éterem.
Je přechodem z hrubohmotného do jemnohmotného.
FYZICKÁ SMRT JE POUHÝM ODPOJENÍM OD INKARNACE
VE CHVÍLI ZAVRŠENÍ ZKUŠENOSTI!!!
Není koncem.

Rakovina je hodně spjata s tématem smrti.
Lidé vidí letálnost diagnózy pouze černobíle.
S nemocí povětšinou bojují na onkologických pracovištích.
Agresivně se ničí nádor chemoterapií, bohužel z 92% neúspěšně,
radioterapií nebo chirurgickým odstraňováním kusů těla.
Nikdy nemocní neví, jestli se rakovina vrátí zpět nebo budou žít dál.
Když stále karcinogenní proces pokračuje, UMÍRAJÍ.
Všichni jejich smrt vnímají jako prohraný boj s rakovinou.
Znovu opakuji- fyzická smrt je pouhým odpojením od inkarnace
ve chvíli završení zkušenosti.
Přicházíme sem na Zem se něco naučit,
náš úkol si určujeme v úrovni jemnohmotného vnímání,
ještě jako Duch, pak se narodíme a vše zapomeneme.
Osud nás vede po cestě životem,
my však můžeme otálet v posunech,
nemáme rádi změny, jsme "líní v duchu",
vše obcházíme, jdeme složitými cestami,
abychom sami pro sebe měli alibi,
že nemůžeme, nemáme kdy, za co a tak...
Vyšší Já posílá impulsy skrze duši,
k té se však neznáme, neslyšíme,
neuznáváme ji.
Tak pošle silnější impuls- katalyzátor "RAKOVINU".
Ta se stává ne důsledkem nebo příčinou,
jak si my lidé myslíme,
ale ÚČELEM naší cesty ke splnění úkolu,
který se máme zde naučit.
A my marníme čas, přežíváme, nebaví nás takový život...
Kdo se rychle vzpamatuje, včas si vše uvědomí,
napojí se na duši, jde k sobě až k pochopení svého úkolu
"Proč přišel", má šanci vše dokončit.
Může tedy i zemřít, protože během nemoci snadno vše pochopí,
posune se ve vědomí tak rychle, že jeho Duch je spokojen.
Úkol je splněn. Nevadí mu, že odchází z úplně zničeného těla.
Nebo pochopením úkolu nemocný naprosto převrátí způsob svého života,
nikdo ho nepoznává, změna je velmi radikální, duch je uspokojen.
Ale nenaplnil se ještě čas inkarnace, tak zůstává.
Rakovina odchází z jeviště, neboť energie nemocného a vědomí
jeho změnou převibrovaly do hladiny zdraví.
Znám osobně mnoho případů z obou skupin.
Skvělí lidé odešli a stejně skvělí lidé žijí dál.
Třetí skupinu tvoří ti, kteří nestihli jakékoliv změny.
Ti zemřeli na selhání fyzického těla při léčbě rakoviny klasickou medicínou.
Jejich úkol nestačili splnit, duch odešel nespokojen,
a musí se vrátit s ještě těžším úkolem v další inkarnaci.

Kdy většinou vznikají základy onkologických onemocnění?
U většiny klientů je nalezen kořen nemoci ve druhé čakře.
To je časové období dítěte sedm až čtrnáct let.
Doba objevu jeho osobní síly, vztahovosti k sobě, není-li správně pochopena,
bohužel častěji ne dítětem, ale rodičem, nemůže proudit ven a tato síla se
otáčí dovnitř proti dítěti samotnému.
Když je dítě rodiči připravováno o tuto sílu,
bývá nemoc jedinou zbraní k projevování nebo
přitahování pozornosti.
Jedná-li se o ženu, jde často o pozornost otce.
Není-li vyslyšena a to skrze nemoc není nikdy,
dívka v sobě snadno ztratí přístup k duši.
Uzavře ji a nechá ji tam, ve tmě.
Vyroste, stane se ženou, porodí děti,
ale její duše je stále zavřená a uvězněná.

Ptám se klientky, kde je její duše...
Sděluje, že je slabá, schovaná,
ale někde hluboko slabě křičí.
Ptám se koho volá...
Říká, že nějakého muže...
Ptám se, jestli ji ON slyší.
Říká, že ne...
Ptám se, proč?
Klientka netuší.
Jakou řečí mluví?
Jakou kartu má duše v ruce?
NEMOC!!!
Aha.
Ptám se, jestli je to k něčemu, když neslyší..
DOCHÁZÍ JÍ TO!
Žádám ji o změnu.
PODĚKUJE NE-MOCI A LOUČÍ se s ní.
Vedu ji: Požádej o jinou KARTU...
Bude to karta "Síla ženy", odpovídá klientka.
Skvělé, pobízím: Seznam se s ní, velmi živě si ji vybavuj!
Moje intuice mě vede, napadá mě použít Sílu tvarů a živlů.
Dávám jí tedy do pravé ruky hexaedr, sílu Země,
posvátné platonské těleso z křišťálu.
To duši dodá pocit bezpečí.
Může se do něj schovat a posílit bezpečí, které ji z dětství chybí.
Vše jde rychle a snadno.
Drží ho v dlani.
Ptám se, jak se cítí?
Silněji. Je ve spojení, právě to si přála.
Žádám ji, aby ji nechala promluvit.
Klientka pláče, dýchání přechází až v třesavku celého těla.
Pobízím znovu, ať se duše projeví...
Spouštěcí ventil se otevírá...
Pátá čakra nyní vytvoří kanál.
Valí se ven kilogramy potlačeného hněvu za všechna ta léta...
Vše odchází. Trvá to dlouho, dlouho...
Buňkám se zásadně ulevuje.
Hraji jim ladičkou na cestu 528 HZ, aby se lehčeji dokázaly přeladit.
Vnitřní žena ožila!
Je tady!
Je silná.
A má příležitost léčit.
Teď je vše na ní, jak se chopí své role.
Hodně síly, bdělosti a trpělivosti!!!
Výsledky se brzy ukážou.
Šťastnou cestu!!!
Ať už je dlouhá jakkoliv...
Jen její DUCH ví!
S láskou iva

VIRÓZY DNES

18. ledna 2017 v 17:18 | Iva |  Psychosomatická medicína
PROČ JSOU VIRÓZY TAK ÚPORNÉ A DLOUHÉ NĚKOLIK TÝDNŮ?

Dobrý den Ivo, ráda bych se zeptala, zda ve svém okolí se setkáváte s lidmi,
kteří trpí virozou. Mají celé dny 40-stupňů horečky doprovázené velkými průjmy,
naprostým nezájmem o vše jako je jídlo, chuť do života, cokoliv dělat.
Naprostý nedostatek energie, až stav naprosté apatie.
Jako by existovali v nějaké mezi-fázi , žijí a nežijí.
Díky za odpověď.

Dobrý den.
Odpovědí na Vaši otázku je můj osobní pohled, bohatý na zkušenosti z denní medicinské praxe.
Cokoliv se nyní vyskytuje na této planetě po roce 2012 mění zásadně a rychle svoji vibraci.
A to nahoru, směrem od hustoty k jemnohmotnosti.
Takže se to týká jak lidských buněk tak i virů, které zde kolují.
Chemické léky byly vyrobeny ve staré hustější vibraci, tudíž vlastně dnes moc nefungují.
Viry tak mnohé bez rozdílu uloží do postele a znehybní, jelikož jim jejich mysl nedovolí zvolnit,
zpomalit nebo dokonce zažívat něco tak pro ně "líného" jako je nic nedělání a pouhé bytí.
A tak se prostředkem stávají viry, důsledkem nemoc a účelem tohoto celého procesu
zastavení a přestavba jejich levo-hemisferického myšlení a způsobu vnímání života.
Lékem se pak stává čas a klid. Pro tyto workoholicky nepostradatelné je takový stav doslova peklem.
Bohudík! Po ně... Oni to tak sice nevidí, ani nemůžou, ale jedině tak se mohou přelaďovat jejich buňky
a celý nervový systém. Směrem k rozvoji hemisféry pravé a následnému vyrovnávání obou hemisfér do středu.
Proto taková viróza probíhá na úrovni úplné apatie, dotyčný "nemůže vůbec NIC". Bolí ho vše, kůže i vlasy na hlavě.
Postihuje často jedince velmi neochotné k jakékoliv změně.
Také hrdiny, kteří přesto nejdou do postele, nacpou se léky třeba s lidocainem,
aby se necítili už vůbec, pak většinou upadnou a ještě se více zraní,
anebo úplně zkolabují, ztratí vědomí. Na chvíli vypnou, dojde k resetu.
Poté, co jsou hospitalizováni a prošetřováni od hlavy k patě, většinou lékaři k jejich nelibosti něco objeví.
A mají přesně to, čeho se nejvíce děsili. Ztrátu toho, kým dosud byli.

Všechny duše sem nyní přišly projít transformací a tak se to děje,
i když většina lidí netuší, o co běží.
Formou transformace je tedy i nemoc- boj,
kdy skrze živel ohně, zánět-symbol vzdoru, neschopnosti změny,
orgánově skrze plíce (virové zápaly plic, bronchitidy, chronický kašel, ztráta hlasu)
nebo tlusté střevo (bolesti břicha, průjmy a křeče nebo zácpu, hemeroidy)
dojde k šanci pochopit smysl toho všeho.
Symbolem je psychsomaticky vyjádřená nesvoboda vůči sobě,
nekomunikace s vlastními pocity, přehnaná touha mít vše pod kontrolou
a neschopnost opouštět minulost.
Nepřichází-li pokorné přijetí toho, co se nyní děje,
jejich "Vyšší Já" si pozve do života VIRY.
Tak by byla na místě spíše pokora a vděčnost. iva.

UŽ MĚ SLYŠÍTE... aneb Umění naslouchat Universu

10. ledna 2017 v 18:38 | Iva |  Přednášky

Začíná další, tentokrát jarní cyklus přednášek 2017,
který bude ve čtyřech setkáních věnován novým formám
vnímání energií, frekvencím zvuku a cestám po silových místech.
Každá přednáška bude pro zájemce rozšířena o celodenní interaktivní seminář,
aby nové informace mohly přejít do vašeho každodenního života.
Přednášky jsou dvouhodinové, příspěvek 200 Kč.
Budou se konat opět v prostorách AKADEMIA CENTRA UTB Zlín,
Mostní ulice 5139, salonek 0111.



STŘEDA 22.2. 2017 v 18 hodin AKADEMIA CENTRUM UTB ZLÍN

"UŽ MĚ SLYŠÍTE... aneb Umění naslouchat UNIVERSU"

První a také úvodní přednáška, věnovaná hlavnímu tématu roku 2017,
zásadní změně lidského vnímání.
Lidé jsou dnes zmateni sami ze sebe.
Najednou přestaly věci fungovat tak jako dříve, jinak se v nich cítíme.
Mnohdy nechápeme, proč je vlastně ještě děláme.
Co se stalo? Co se změnilo? Proč naše vnímání má jiný charakter?
Universum hlásí: "Už mě slyšíte" a to všichni bez vyjímky, dokonce i ti,
kteří o změnách nechtějí nic slyšet,
nejsou přeci vědecky podložené...
Co podmiňuje tuto změnu?
Jak ovlivňuje fotonové záření naši mysl,
co se to děje s naší logikou, proč se v tom nyní tak necítíme?
Jen staré přesvědčení, že se nemění nic tak rychle,
aby od roku 2012 nastal zásadní obrat,
nás drží v iluzi.
Je tomu tak, vnímání světa, tak jak jsme ho znali, už neplatí
a vnímání času je také jinde.
Toto bylo proroctví Mayů na rok 2012.
Za čtyři roky se do puntíku vyplnilo.
Přednáška odpoví na všechny tyto otázky a připraví na nové změny,
které lidstvo čeká.

K tomuto tématu pořádám CELODENNÍ SEMINÁŘ v sobotu 4. března 2017 "UMĚNÍ NASLOUCHAT".
Více info najdete v rubrice KURZY.




STŘEDA 15. BŘEZEN 2017 V 18 HODIN - AKADEMIA CENTRUM UTB ZLÍN

"SO-MATIKA" aneb jaké vzorce dnes platí…

Téma této přednášky zapadá přesně do probíhajících transformačních změn,
které více a více přitahují naši pozornost. Somatika nebo somatizace značí projevy ve fyzičnu,
důsledek něčeho v našem těle. Málokdo tuší, čeho jsou to projevy a nebo čeho jsou to důsledky.
Většinou, a je to také nejjednodušší, svádíme vše na stresové faktory
a emoce ze stresu vyplývající. My badatelé a lidé zabývající se energetickými faktory,
to vnímáme jinak. Můžeme to nazvat změnami frekvencí, na které velmi citlivě reaguje
nervová soustava lidského těla a celkově se mění vnímání reality.
Medicínská praxe ukazuje, že vztah objektivita versus subjektivita, který platil dříve už neplatí.
Subjektivně je lidem zle, vnímají se nemocně, ale objektivní výsledky vyšetření zobrazovacími
technikami nebo krevních testů jsou v naprostém pořádku.
Simulují, vymýšlejí si, cítí něco, co není?
Tady lékaři začínají být bezmocní, lidé od nich očekávají úlevu,
vyžadují stálé ordinování alopatických léků, které většinou příliš nezabírají…
V pacientech roste napětí, zlost nebo bezmoc a zahořklost.
Což ještě více zvyšuje neurologickou předrážděnost a bolestivost.
Protože hněv řadíme pod energetickou dráhu JATER a ta nám řídí energeticky
celou nervovou soustavu, je právě tento okruh pod největší zátěží.
Všichni zcitlivujeme a zároveň se emočně velmi dráždíme!
JIN organismu se snaží převahu JANGU vyrovnávat, nestačí zvládat nápor.
Energeticky se výrazně oslabuje celá oblast Solaru plexu.
Bolesti, se kterými lidé přicházejí, se dají zařadit do škatulky pálící, měnící rychle
své místo působení, pulsující intenzity, často noční, silné mravenčení a křečovitost.
Naše fyzická těla se ve stávajících frekvencích ředí, rozšiřují svoji formu do těl světelných,
což je několik centimetrů nad povrchem fyzického těla.
U mnoha lidí se objevují změny na kůži, červené mapy nebo svědění celých oblastí na těle,
velmi časté jsou také pásové opary.
Naše tělo, které se nedokáže tak rychle převibrovat, doslova pálí.
Jako byste do elektrických drátů pouštěli víc než 22O V.
Obsah našeho těla je naplněn obrovským množstvím bloků a nepropojeností
jednotlivých vrstev mezi sebou. A v neposledním naše buněčná paměť
pracuje podle starých zafixovaných vzorců, které je třeba vědomě uvolňovat.
Tato přednáška je věnována tomuto zajímavému tématu, medicinské praxi
a terapeutickým zkušenostem.
Systematicky ve vzorcích umí s tématem SO-MATICKÝCH ZMĚN pracovat
Posvátná geometrie těla, se kterou Vás seznámím na celodenním semináři.
Více v rubrice KURZY.





STŘEDA 12. DUBEN 2017 V 18 HODIN AKADEMIA CENTRUM UTB ZLÍN

"ZVUKOVÁ AKADEMIE" aneb o možnostech léčení zvukem

Přednáška je věnována tématu ZVUK
... více brzy




STŘEDA 17. KVĚTEN 2017 V 18 HODIN AKADEMIA CENTRUM UTB ZLÍN

"ČESKO JAKO SILOVÉ MÍSTO EVROPY"

Přednáška je věnovaná ucelenému pohledu na Českou republiku jako silové místo Evropy.

Dozvíte se informace o místech, kudy prochází přes Česko významné evropské energetické

meridiány, kde se nachází energetické studnice a čakrová centra.

Více podrobněji se zmíním o silových centrech na Moravě, pyramidálních kopcích,

vyhaslých sopkách a starých posvátných Hradištích.

Tato data by měla být pro Vás inspirací, kam se můžete sami vydat a jakou energii místa nesou.

Pozvu také na celodenní společné putování, na kterých budeme celý den pracovat v přírodě s energií.


VNÍMÁNÍ ZVUKU LIDSKÝM TĚLEM

10. ledna 2017 v 16:59 | Iva |  Terapeutické léčení zvukem

Obr.1. ZVUK ŽIVOTA
Obr.2. ZVUK JAKO STŘED MOZKU, TĚLA A UNIVERSA
Obr.3. JAK ZASEJEME NOTY SVÉHO ŽIVOTA, TAK SKLÍZÍME A ZNÍME
Obr.4. VESMÍR JE VIBRACE
Obr.5. UVNITŘ TOROIDU






SLYŠÍŠ TEN ZVUK ?

8. ledna 2017 v 20:07 | Iva |  Terapeutické léčení zvukem


Uvědomujeme si vůbec roli, jakou má zvuk v našich životech?
Slyšíme jedním uchem tam a druhým ven...
Nebo se vše, co posloucháme nějakým způsobem do nás zapisuje?
Ta druhá možnost je pravdou.
Vše, co námi prochází slyší nejenom naše uši, ale také všechny naše buňky.
Vnímají frekvence zvuku a řídí se jimi!
Jsem terapeutkou osobního rozvoje a jsem šťastná za to, že jsem na své cestě
byla dovedena také k práci se zvukem.
Mí klienti jsou různí, většina však přijde se zdravotními potížemi nebo jsou
ze skupiny těch, kteří odmítají užívat psychofarmaka,
ale jejich psychika jim nedovolí žít v pohodě.
Pracuji se zvukem a ptám se jejich buněk: "Slyšíte ten zvuk?"
A ony slyší. Takové silné bolesti v epigastriu vyladíte během pár cinknutí
do vhodně zvolených ladiček.
Je-li klient poté ochoten pochopit, čím si buňky rozladil
a má-li odvahu, chovat se nyní k sobě jinak,
pak se vylaďuje směrem k harmonii.
Všichni víme jak harmonie zní, doslova slastně!
Buňky to respektují a jejich program šlape jako hodinky.
Co dokáže zvuk, je pro nás logicky uvažující lidi mnohdy nepochopitelné,
ale má každodenní praxe s ním, mě přesvědčuje více a více o opaku.
Nedávno přišla na můj seminář žena, která před devíti lety ztratila
oba smysly. Čich a chuť.
Seminář byl zaměřen na práci s tvary posvátné geometrie a naladění se
různými frekvencemi zvuku, terapeutickými nástroji a ladičkami.
Dnes přichází celá řada nových léčivých nástrojů: ocean-drumů, sun-drumů
nebo hang-drumů, které pracují s jemnohmotnými frekvencemi a
především vyladěním mysli.
Do konce semináře u ženy došlo k odblokování a ona radostí vyjekla,
že najednou ucítila vůni vykuřovadla.
Ani ve snu ji nenapadlo, že by se s tímto výsledkem vrátila domů.
Také další žena s pokřivenými klouby revmatoidní artritidou se cítila
lépe hybná a uvolněná, na své klouby, které cítí bolestivě po celé dny,
si během naslouchání zvuku ani nevzpomněla.
Zvuk je zkrátka úžasně léčivý.
Ve starých mysterijních školách se toto učení běžně vyučovalo.
Co se skrývá za tím, že se nyní zvuk opět dostává ke slovu?
Říkejme tomu "otevřené okno možností".
Vesmír má své cykly a řád, i když nám lidem se jeví jako chaotický.
Naše Sluneční soustava se nyní dostává do míst, odkud se ze středu Galaxie do ní dostává
obrovské množství fotonů, zvukové energie, která mění úroveň lidského vědomí.
Otvírá možnosti pro lidstvo dostat se opět do rovnováhy, jednoduše do svého středu.
Neděje se to poprvé. Naše nekonečné vědomí si to pamatuje.
Naše mysl, nadlouho zvukem nastavená převážně na levohemisférické vnímání,
má tak možnost se zpět vyladit více napravo. Směrem k cítění a našemu srdci.
Dostat se tak do středu mezi myšlení a cítění. Myslet srdcem!
Pro lidstvo je to velká šance.
Fotony, které jsou zvukem vesmíru se ptají...
Slyšíš ten zvuk ???

KAUZALITY 2015-2016 II.

8. ledna 2017 v 19:05 | Iva |  Tandemové léčení
Kauza čtvrtá

Starší muž, chodí pravidelně.
Diabetes mellitus dobře kompenzovaný inzulinem,
přesto je oblast hrudníku a solaru plexu stále nejvíce blokovaná.
Takže i zhoršený zrak a sklon k tvorbě varixů, které přináleží k poruchám jaterní
dráhy a energie ve třetí čakře. Občas také blokace žeber a bránice.
Slabá je rovněž energie ledvin, jejich základní esence vyčerpána v letech
budování velké firmy a workoholismu, který si klient sám přiznává.
Plně si již uvědomuje, jak zásadní nyní pro něj je dobré rozhodnutí, správně rozdělit
svoji energii. K tomuto daru nás může přivést právě nemoc, neboť jinak bychom na to,
jak ze sebou zacházíme, zemřeli mnohem dříve.
Přetíženost mentálního světa je většinou důsledkem nějakého rodového zatížení,
většinou ponížení anebo křivdy, která nějakého předka uvedla do zahořklosti.
Další generace tuto informaci nesou v buněčné paměti, mohou ji však vědomě opravit.
Tento klient potřeboval dodat do rodu energii, o kterou jeho předky připravilo politické
zřízení. To se mu podařilo, ale slinivka, která je v takovém rodu nejvíce energeticky
zatížena, to však nevydržela. A tak při každém tandemu ladíme klienta do harmonie,
aby se kousek po kousku zahořklost rozpouštěla a byla nahrazena sladkostí života,
která není záležitostí materiální, ale čistě emocionální.
Pokud klient ochotně spolupracuje a správně "pochopí" toky své energie,
spokojenost je na místě z jeho i naší strany.

Kauza pátá

Žena již v důchodovém věku, přichází spíše ze zvědavosti. Nevěří, že by se její hybnost
mohla zlepšit. Revmatoidní artritida už jí křiví nejen prsty, ale tuhnou i větší klouby.
Její matka, rovněž artritička, už je na vozíku a lékaři jí řekli, že tak brzy skončí taky.
Ona se toho děsí, cítí však někde hluboko v sobě, že to může být přece i jinak.
Zajímá se tedy o alternativu, partner ji podporuje. Na mé přednášce o buněčné
paměti a tandemové práci s ní, se rozhodne to zkusit.
První setkání je pro ni šokující, říká, že za takovou bolest nám přece nemůže ještě
platit! Láskyplně jí sděluji, že ta bolest je jenom její, my s ní nemáme nic společného.
Pracujeme dále a ukazujeme rozdíl mezi starým vnímáním nemocného místa a novým
vnímáním, které jsme emočně odblokovali. Místo bolí daleko méně, když ho ošetříme
ladičkou DNA, stává se průchodným pro tok energie a tedy hybnějším.
Při další návštěvě po několika měsících se klientka omlouvá a děkuje. Po dvanácti letech
se může jít projít do lesa a delší dobu pracovat na zahradě, kterou miluje.
Pokračujeme v práci s ženskou linií, která je po generace pokřivena.
Největší posun je v oblasti vnitřního vztahu k mužské polaritě, především v činech,
následné vděčnosti a pokoře k této zásadní části našeho žití. Tedy navázání kontaktu
mezi polaritami v nás samých.
U lidí, postižených autoimunitními chorobami a karcinomem je tento vztah velmi
zásadně rozbořen, jsou to navenek dobráci, uvnitř však k sobě velmi tvrdí despotové.

Kauza šestá

Mladý muž, něco přes dvacet pět let. Pracuje v rodinné firmě, studia ho nebavila,
tak vysokou školu nedokončil. V oboru pracuje rád a baví ho to, jen má stres,
že jeho názory jsou odlišné od ostatních. Nemá spojence.
Cítí některé věci ve firmě jinak, není však vyslyšen.
Přichází pro bolesti na hrudníku a horní části břicha.
Má obrovský strach, že neví, co s ním je. Je mu zima.
Tři měsíce běhá po vyšetřeních a nikdo neví...
Lékaři začali s vyšetřením srdce, pak trávícího ústrojí, včetně
gastroskopie, pak se mu začal horšit zrak a tak přišla v úvahu diagnóza
roztroušené sklerózy. Vše se zamotává. Špatně se mu dýchá, má úzkosti.
Pracujeme nejdříve s páteří a Ivoš odblokuje bránici a hrudní koš.
Hoch je jak na "novém světě", teplo se rozlévá po celém těle a okamžitě lépe vidí.
Odblokování žlučníkové dráhy, okamžitě uleví sevření solaru plexu.
Věnujeme se novému centru příjmu energií na hrudní kosti, nádherně se otvírá.
Emočně se vysypává vše nashromážděné. Vysvětlením, že je nutné komunikovat a
také jak, se mladý muž otvírá v páté čakře. Chápe smysl správných rozhodnutí,
půjde-li proti sobě, hrudník se opět zablokuje, omezí dýchání a tok energie
třetí čakrou- trávení, zrak a zásobení teplem.
Odchází se slovy, nevěděl jsem do čeho jdu, ale tady jsem se rozhodl správně.

KAUZALITY 2015-2016

5. ledna 2017 v 22:32 | Iva |  Tandemové léčení

VÝSLEDKY TANDEMOVÝCH TERAPIÍ Z LET 2015-2016

Obecně by se dalo říct, že u mužů se největší bloky vyskytují v energetické oblasti
centra solaru plexu a krčního centra. Tímto blokem jsou muži zásadně odpojeni od cítění,
od vnímání duše a od napojení na intuitivní způsob rozhodování.
U žen je to blok energetického centra v druhé čakře a s ním související blok
čtvrté čakry (emočně-zrada) nebo blok páté čakry (emočně-umlčení).
Ve velké míře je tato informace zapsána v buněčné paměti kolektivního vědomí všech žen.
Proto je pánevní oblast a spodní část břicha jednou z nejzraněnějších.
U dětí starších sedmi let je často blokována první čakra, většinou pod
vlivem rodinného prostředí, které dítě vnímá jako málo bezpečné. Ve druhé čakře
se blok projevuje z důvodu nemožnosti projevit přirozenou osobní sílu, kterou
mu přísný rodič projevit nedovolí. Dítě tak zvyšuje svůj projev skrze zlobení a
hněv nebo psychosomaticky přes různé druhy zánětů v těle. U dětí do sedmi let,
novorozenců a batolat je nutné pracovat především s matkou. Ta emočně potlačuje
své skutečné pocity, i když je navenek vzornou mámou. Dítě vnímá ale ty
skutečné pocity, doslova skenuje matku, protože u něj převažuje ještě jemnohmotné
vnímání. U matek okolo porodu dochází často k nevědomému otevření vzpomínek na
vlastní prenatální život a porod. Matka pak může úplně nevědomě projektovat
tyto vzpomínky na své dítě, které s tímto zážitkem přímo nesouvisí. My lidé jsme to
schovali za tzv."laktační psychózu", prudký pokles hormonální hladiny v krvi rodičky.

Kauza první

Zavolali mě k matce, kterou právě propustili z porodnice. Porodila zdravého chlapce,
dítě klidné, porod zvládli oba dobře. Na druhý den u matky nastala velká apatie,
nezájem o dítě, které se v dobré péči porodnice tolik neprojevovaly. Doma však ano,
rodina si nevěděla rady. Maminka odmítala chlapce kojit, dokonce i vzít ho do náruče.
Jako porodní bába jsem s ní probrala průběh těhotenství a porod, ale nic patologického
jsem neobjevila. Psychický stav bych označila jako úplný zmatek ze sebe a strach
převzít roli matky. Musela jsem se s ní vrátit do doby, kdy sama byla v břiše své mámy.
Ta otěhotněla z důvodu, aby přitáhla k sobě partnera, který se ji chystal opustit.
Nevyšlo to a rozešli se. Dítě se naplnilo vinou, že nesplnilo úkol, kvůli kterému vzniklo.
Vztah s matkou, který byl plný studu a viny, v dítěti zůstal uložen.
Z holčičky vyrostla dospělá žena, kdesi v hloubi duše plná smutku a apatie.
Otěhotněla, na dítě se s partnerem velmi těšili.
Při porodu se vždy žena dostává do stavu otevření vědomí a tak "si vzpomněla".
Vše potlačené se vysypalo ven. Nedokázala se v tom, co se stalo, vůbec zorientovat,
a tak zvolila starý vzorec, který z dětství poznala. Provedla jsem ji tím vším vědomě,
najednou se jí začalo ulevovat. Partner se dokázal postarat o dítě perfektně
a tak matka měla dostatečný prostor pro sebe všechno vstřebat.
Při mé následující návštěvě byla už schopná více o věcech komunikovat,
vše ji do sebe zapadalo. Tak jsme společnými silami zkusili přímý kontakt s dítětem.
Vzít dítě z postýlky a dát ho mámě do náruče. Podařilo se. Vše se časem dostalo do normálu.

Kauza druhá

Žena po třicítce, dvě děti do deseti let. Přichází s chronickou bolestí v bedrech,
dysmenoreou a citlivou jizvou po dvou sekciích. Doposud aktivní jizva dráždí
okolní nervová zakončení a způsobuje tak různé potíže.
Klientku znám z terapií jako ženu velmi kreativní, pracovně úspěšnou,
ale hodně svázanou strachem z toho "nemít věci pod kontrolou".
Při aktivaci spouštěcího bodu v jizvě se objeví velké množství strachu,
je to strach z mužů a zneužití. Při jakékoliv operaci dochází ke ztrátě kontroly nad situací
a také k otevření podvědomí. Tak se stává, že nepochopená emoce zůstane jako
informace v buněčné paměti operovaného místa. Jak takové místo nyní ošetřit?
Strach ze zneužití je stará forma, která platila v dobách vládnoucího mužského principu.
Ženy pokud projevily svoji sílu a moc, nepřežily. Nyní žijeme v jiných podmínkách,
ale staré vzorce budou platné do té doby, dokud je v sobě vědomě nezměníme.
A tak v našem životě nastanou situace "jako nové příležitosti" k této opravě.
Tak se při našem Tandemu rozpouští informace v místě jizvy, uvolní se okolní tkáň
a energeticky zprůchodní druhá čakra. Ladičkami vyladíme dostředivě celý
energetický systém. Nastane rovnováha a v těle i duši se rozhostí klid.

Kauza třetí

Starší muž po těžké autohavárii před mnoha lety. Levá strana těla polytrauma.
Má velmi rád toulky přírodou, ale delší chůze je pro něj namáhavá.
Po mnoha zlomeninách a léty nepřirozené chůze vytvořené četné bloky
v páteři a tok energie mezi horní a dolní polovinou těla silně narušen.
Nad oblastí levého hlezna jizva velikosti mince po extrakci kovové fixace,
která se nechce úplně zhojit. Stále přítomná sekrece, jizva svědí nebo pálí.
Blok v druhé čakře (emočně neodpuštění), tím výrazné uzavření páté čakry
(emočně strach, provinění a pak stud "nedovoluji si vyjádřit tento pocit ven").
Toto rozhodnutí a potlačené cítění energeticky uzavřelo srdeční centrum,
to pak nedostatečně zásobuje krví (esencí života) tělo, zejména dolní
končetiny (bojím si přiznat pocit, že můj postoj k životu není správný).
Proto se stará rána stále otvírá a nechce se zacelit. Po odblokování hrudníku
a zablokovaných žeber (dusím sám sebe) se energie rozbíhá.
Klient má výrazný pocit tepla po celém těle, což je ta pravá chvíle
přijmout "to vše takové, jaké to je".
Vzniká tak pozvolna potřeba sám sebe cítit a být v sobě v pohodě.
Srdeční centrum zůstává otevřené a zbaví tak klienta postupně
důsledku všech událostí, kterým je lhostejnost k sobě.
Při další návštěvě klient spokojen s mnohem lepší hybností.
Je k sobě otevřenější, zvyká si na pocit, že dává sobě pozornost.
Dříve pořád musel pracovat, aby se nemusel "cítit".
V místě jizvy ale stále energie stěží prochází, což ovlivňuje celou
levou stranu těla. Kovová fixace byla vyndaná rok po nehodě a
přesto jakoby tam stále něco energeticky zůstávalo.
S Ivem se dostáváme k informaci v buněčné paměti.
Informace o ztrátě kontaktu s duší je prastará, sahá až
do biblické doby, jde o ukřižování.
Od té doby šel život za životem v utrpení.
Až do těchto časů Zlatého věku, kdy je možné vše změnit do jiné úrovně vědomí.
A tady nastává ta nejúžasnější věc, jaká může člověku přijít.
Účelem nehody bylo konečné rozpuštění této informace v buněčné paměti.
Všechno, co potkáváme nás vede správným směrem.
Jestliže se podíváme na vše jako na "dar", mění se okamžitě všechny úrovně bytí.
Duch je spokojen, duše se otevřela a tělo se mílovými kroky
posunuje do úrovně zdraví.
 


PŘEDNÁŠKA ROŽNOV POD RADHOŠTĚM

3. ledna 2017 v 19:48 | Iva |  Přednášky


ATELIÉR SLUNEČNICE ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
STŘEDA 25.LEDNA 2017 V 18 HODIN

"ARCHETYP MATKY JAKO DAR NEBO PROKLETÍ"

Téma pro mnohé z nás aktuální, čekající na pochopení.
Vztah s matkou má svá pravidla a také dobu trvání.
Pak by měl přirozeně vplout do stavu bezpodmínečnosti a rovnocennosti.
Místo toho se často dostáváme do pocitů viny, jestli jsme dost vděčné děti,
i když máme již sami děti a máme žít svůj vlastní život.
Děsíme se dne, kdy se potkáme s nemocí nebo smrtí svých rodičů.
Nebo máme partnera, závislého na své matce, pak jsme na druhé koleji
a nikdy se nemůžeme skutečně stát jeho partnerkou.
Co si představit pod pojmem "milující matka" a jaký vztah mezi rodiči a dětmi je zdravý?

Místo si můžete rezervovat na adrese:
Ateliér Sebevzdělávání z.s.
iac.roznov@gmail.com,
popř. telefonicky na čísle 604163735
příspěvek 180 Kč

ZIMNÍ SLUNOVRAT 2016

1. ledna 2017 v 22:15 | Iva |  Skupinové cesty

O tom, co mě letos vedlo k uspořádání Slunovratového rituálu se dočtete v rubrice
Moje cesty po silových místech, v příspěvku Ten nejlepší dárek.
Přiblížilo se datum 21. prosince 2016. Pozvala jsem své nejbližší přátele a vyrazili jsme k Hostýnu.
Ráno se nám na pár okamžiků ještě ukázalo Slunce, aby se s náma pro letošní rok naposledy rozloučilo.
Pak se nad Slavkovem pod Hostýnem rozlil mlžný opar a Slunce už nemělo sílu ho prosvítit.
Vždyť se chystá na smrt a potřebuje se na ni soustředit.

ZAHALENÉ ZESLÁBLÉ SLUNCE

Andrea má za úkol vytáhnout kartu pro dnešní den, vytahuje kartu SMRTI a čte nám všem její výklad.
Vyrážíme společně do kopce se stejným úkolem- usebrat se, promítnout vše prožité v uplynulém roce,
navíc můžeme zhodnotit právě končící devítiletý cyklus, který byl pro všechny z nás zásadní a zlomový.
Stoupáme upravenými loukami, které úplně hřejou, tato strana kopce silně vyzařuje ženskou energii.
Hodí se to, je zima, šest stupňů pod nulou.
Cesta je lemována prastarými lípami a každá z nich nese svůj příběh. Jejich větve se pokorně sklání až k zemi.
Máme možnost postát, napojit se, intuitivně si vyslechnout informace o historii místa.
Jsme vděční za tuto příležitost.

SÍLA A MOUDROST STROMŮ

Hostýn je velmi starým keltským oppidem, pradávným strážcem Jantarové stezky, která tudy vede.
My do něj vstoupíme Slavkovskou branou.
Valy, uměle zbudované hradby z hlíny, písku, kamenů a popela jsou místy až deset metrů vysoké,
se základy až dvacet metrů. Celé oppidum má tvar ledviny o obvodu téměř dva kilometry.


Pod kopcem vcházíme do lesa směrem k Vodní kapli, kde vyvěrá celá staletí voda.
Je "silně léčivá" pro svůj vysoký obsah koloidního stříbra.
Když se sejdeme všichni do kruhu před vývěr vody, zbývají do úvrati pouhé dvě minuty.
Krátce promlouvám k živlu vody, poděkuji a se zvukem zvonů necháváme odejít Slunce.
Vnímáme smrt jako důležitou součást života, bez které by nemohlo nic nového vzniknout.
Pomocí zdejší posvátné vody, zvuků ocean-drumů necháme vše staré rozpustit, vyčistit,
odplavit a napustit novým čistým obsahem.
Zmocňují se nás zvláštní pocity lehkosti a o to víc vnímáme energii místa.
Vládne zde všude kolem stále ta přenádherná energie ženy v tmavém rouše,
stojící na převráceném půlměsíci s rozzářenými dvanácti hvězdami nad sebou.

NASTÁVÁ SLUNOVRAT 11.44 H PODĚKOVÁNÍ VODĚ

S velkou úctou ve svých srdcích stoupáme nahoru po schodech, které zbudovali obyčejní lidé,
až nahoru k Chrámu nanebevzetí Panny Marie. Zde chvíli postojíme na šestém schodu,
kde vyvěrá silně očistná energie pro aurický obal člověka.
Projdeme se po platu směrem k nejvyššímu bodu kopce. Pomalu se tady nahoře ladíme na další živel- vzduch. Prostřednictvím cvičení na vyprázdnění krční čakry, vše přebytečné vyzpíváme a necháme odejít skrze tón G.
Na závěr Ivoš zafouká na bezovou fujaru.
U rozhledny si to vítr rozdává s vrtulí větrné elektrárny a my si můžeme tak velmi dobře uvědomit jeho sílu.
Vyfoukaní a zmrzlí rádi přivítáme posezení v hospůdce, kterou kvůli nám otevřeli.
Pečený čaj a horká polévka nás zahřeje a zásobí teplem na zpáteční cestu.

SCHODY KE SVATYNI PÍSKÁNÍ PRO ŽIVEL VZDUCH

Odpoledne přejíždíme do Dobrotic, kde si v létě Libor sám vybudoval kamenný kruh.
Jeho energie nabíraná z apsidy hostýnského hřebenu je velmi silná.
Nový kamenný kruh čeká na své zasvěcení.
Náš rituál je prvním, který se zde bude konat.
Je jako dítě, které se chystá na vstup do dospělosti.


Společně připravujeme oltář se symbolickými dary pro živly, vaříme zázvorový čaj,
zapalujeme oheň, abychom si zahřáli ruce. Čekáme, až se setmí.
Zima zesiluje, fouká svižný vítr, svíčky nechtějí hořet.
Temnota a světlo spolu zápasí, hranice je velmi křehká.
Je taková zima, že nástroje téměř nezní.
Přejeme si, aby alespoň pochodně světových stran hořely.
Nevzdáváme to!


Odhodlaně zahajuji rituál.
Nejprve promlouvám k východu, kterému vládne vzduch.
Když se podaří postupně vyzvat všechny živly, obejdeme společně kruh a poděkujeme.
Spálíme naše úkoly na příští rok v ohni a zároveň každý z nás zapaluje svoji svíci
na znamení zrození nového cyklu Slunce a světla. Vítr se nedá a fouká do plamenů.
Nezbývá než přenést plamen světla virtuálně do našich srdcí a tam ho uchovat
až do příštího Slunovratu.
Děkuji všem za odvahu a vytrvalost.
Byli jste skvělí. iva



KELTSKÝ FRAGMENT z roku 16oo př.n.l.

"Jsem vítr vanoucí přes moře,
jsem vysoká voda na planinách,
jsem burácení přílivů,
jsem jelen se sedmero parožím,
jsem kapka rosy upuštěná slunečními paprsky,
jsem srdnatost divokého kance,
jsem jestřáb a hnízdím na útesu,
jsem moc poezie,
jsem nejkrásnější mezi květy,
jsem lososem magických dovedností.
Kdo, nežli já jsem jak stromem,
tak bleskem, který do něj udeří,
kdo, nežli já je ponurým tajemstvím
dosud neotesaného dolmenu,
jsem královnou každého úlu,
jsem ohněm na každém vrchu,
jsem štítem kolem každé hlavy,
jsem bitevním kopím,
jsem devátou vlnou věčného návratu,
jsem hrobem každé marné naděje.
Kdo, nežli já zná dráhu Slunce a cykly Měsíce,
kdo, nežli já svolává udatné, uchvacuje moře,
kdo, nežli já spravuje hory, řeky a lid."