Květen 2017

ZRÁNÍ...

26. května 2017 v 22:12 | Iva |  Kdo jsem?

Jako každý člověk jdu svým životem,
pátá desítka let už běží naplno,
nádoba poznání mého života se naplňuje.
Jsem šťastná, že můžu ve svém životě stále vše měnit.
Tato neskonalá svoboda a volba mě umožňuje udržet
tvořivou hladinu energie, po které jsem tak dlouho prahla.
Spoustu chtění a vnějších vazeb jsem pustila k vodě
a směnila za vlastní pojetí zákonitosti.
Skoncovala jsem s obdivnými činy a smělými plány,
velkými institucemi, titulováním a slavnými úspěchy.
Zajímají mě ty drobné, neviditelné, milující lidské síly,
které se rozpínají od člověka k člověku,
prorůstají puklinami světa jako kořínky
nebo jako voda prosakující skulinkami až k jádru.
Necháme-li tyto síly dostatečně dlouho působit,
rozpustí vše, co neslňuje zákonitosti universa.
A to mě dokonale naplňuje vším tím,
po čem prahne každé lidské srdce.
To vše se dá shrnout do pojmu MILOST.

POJETÍ SVOBODY

26. května 2017 v 9:40 | Iva |  Články

POJETÍ SVOBODY...

Budete svobodni,
však ne až vaše dny budou bez starosti
a vaše noci bez touhy a zármutku,
ale až starosti, touhy a zármutek obepnou váš život
a vy se nad ně povznesete nazí a nespoutaní.

Naše cesta nevede měkkou trávou,
je to horská stezka plná kamení.
Stoupá však kupředu a vzhůru,
za Sluncem.

Jsi všechno na světě, vlastními myšlenkami,
svým životem, splněnými sny.
Jsi vše, čím se rozhodneš být.
Jsi stejně bez hranic jako nekonečný vesmír.

Každou vteřinou se můžeš narodit znovu.
Každou vteřinou může nastat nový začátek.
Záleží na volbě.
Na tvé volbě.

V PŮLI ROKU OHNIVÉHO KOHOUTA

24. května 2017 v 13:45 | Iva |  Články

2017- TÝ ROK"OHNIVÉHO A POŘÁDKU MILOVNÉHO KOHOUTA"

je v plném proudu a my se nestačíme divit,

jak více a více častěji pociťujeme, že se něco mění v nás i kolem nás.

Nemusíme být obzvláště vnímaví, abychom ucítili tu neobvyklou únavu pokaždé,

když se vrátíme odněkud, kde se zdržuje větší množství lidu...

Přijdeme domů a nastane stav, kdy se nám nechce vůbec nic, kdybychom nejraději

někam zalezli, byli jenom sami v tichu a klidu. Co se to děje, tak to předtím nebylo?

Možnou odpovědí je naše zvýšená citlivost, narušená energetická průchodnost fyzického těla,

obrovské dávky jangové energie a neschopnost nervových drah vést taková kvanta energií.

Jsme stažení, napjatí, postrádáme jinovou energii.

Všichni bez vyjímky nyní procházíme procesem transformace.

Navíc všude tam venku je zanechávána potlačená energie lidí, co si stále ještě myslí,

že před úklidem vlastního života někam utečou. Třeba ke hmotě, kde na čas

cítění přehluší touha po jídle, stále nových věcech, zážitcích anebo příbězích druhých...

A tak v nákupních centrech vězí všechna ta zadržená energie, najdete ji také všude v multikinech,

ale i na koncertech nebo na masových sportovních akcích, kam lidé chodí projevit vše, co zadržují.

Také v lékařských domech, nemocnicích, ústavech pro staré a postižené se zdržuje obrovské množství

této utrpení plné energie bolesti obětí někoho nebo něčeho.

Je tam hodně koncentrována a čeká na ty, co ji pak skrze sebe uvolní.

Je to vždy na nás, jaké prostředí si k pobytu volíme, jak dlouho tam jsme a nakolik ji umíme

správně přefiltrovat. Platí že, čím déle se zde zdržujeme, tím více si nás dobírá.

A tak nevědomě nabíráme na sebe energie, které pak "musíme" zpracovat.

Aby se to událo, jsme unaveni tak, že musíme vypnout a nemůžeme už nic jiného…

Nechápeme, co se to s námi děje… jak dlouho to ještě vydržíme?

Vždyť dřív to tak nebylo, jsme neschopní, nemožní, staří nebo nemocní?

Lidé nemají informace, jak s těmito silami nakládat a tak postupně vyhořívají lidé,

jinak velmi soucitní, ale v tom minulém pojetí smyslu slova.

Soucitnost byla v minulosti zbudována bez hranic k sobě samým.

Eucit neboli soucit k sobě byl dříve považován za egoismus, bezohlednost a sebestřednost.

Jsme-li takoví, což je starý program v naší mysli, máme pocit viny nebo studu,

že nás svět uvidí jako sobecké a nelítostné. Tím zatratíme svoji osobní sílu, která je právě nezbytná

k tomu, aby se nás nedotýkala nezpracovaná energie druhých.

Aniž si to uvědomujeme, raději se stáváme ohroženými a to kvůli vnějšímu světu,

nemůžeme se pak divit, že za to platíme.

Tvorba všeho má svá pravidla, jedno z nich je rovnováha mezi braním a dáváním.

A tak když nás universum vede k sobě, někdy dost nepříjemným způsobem...

rozpad vztahu, nemoci, smrt, často říkáme: Proč já? Takový hodný člověk???

Protože jen ve stavu "vlastního dna" jsme nakonec schopni opustit ostatní svět.

Najdeme se na dně a pak vidíme konečně i sebe. Teprve tady začíná cesta k sobě.

Co pak přinese? Bude toho spousta.

Naučí Vás CÍTIT SE, UCTÍVAT SE, PŘIJÍMAT SE A MÍT SE RÁD!

TEĎ NASTALA doba SEBESTŘEDNOSTI, pánem je kohout na svém smetišti.

Je třeba uklidit, pomáhá nám v tom živel OHNĚ. To pouze Vy jste pánem svého života.

TEĎ je třeba se jím konečně stát, jinak budete stále pociťovat "vše neřešené tohoto světa".

Víte, kdo skutečně jste nebo jste tím, jak Vás chtějí mít ostatní?

Lidé natolik utíkají ze sebe, pak se podivují, že když se setmí, nedaří se jim zklidnit, aby vůbec usnuli.

A tak nespí, aby se náhodou nemuseli se sebou potkat, o to větší příděl té nezpracované

energie druhých ráno dostanou.

Universum vše drží v rovnováze a vždy to tak bylo.

Cykly a řád v nekonečné nejistotě, to je universum a my v něm jako nedílná součást celku.

OKNO PŘÍLEŽITOSTI JE NYNÍ DOKOŘÁN OTEVŘENO!

Pojďte se společně vydat na cestu ke svému středu.

Na toto příjemné období, kdy se dá pracovat přímo v přírodě, jsem si pro Vás připravila

několik akcí, na které Vás tímto srdečně zvu.

Výstup na pyramidální kopec VELKÝ JAVORNÍK- sobota 27. květen 2017

Výstup na zpívající horu KNĚHYNI- sobota 3. červen 2017

Letní Slunovrat 2017- středa 21.červen 2017, tentokrát v okolí PROVODOVA

Noční Svatojánský pochod RUSAVOU- sobota 24. června 2017

Rezervujte telefonicky, termíny už se plní. iva

KDO JSEM V ROCE 2017

11. května 2017 v 22:57 | Iva |  Kdo jsem?


Život je jako tato fotka...
Jste v místě potopení bájné Atlantidy, sedíte nad největší kalderou na světě a vnímáte svoji malost.
V hlavě se Vám honí myšlenky, rozpomínáte se, nohy pálí, všude žár...
Najednou "víte" a ptáte se dál.
Mozaika dostává smysl, střípky přesně do sebe zapadají.
Co v nás co ví?
Co to je, že se rozpomene na události, které nejsou z tohoto života?
Jak je to možné?
Santorini se odmlčí...
Chtění mít důkaz zahání rozpomínání...

Tak brouzdáme světem a hledáme střípky našich zkušeností, které naše paměť dávno zapomněla.
Jediné, kdo ví, je naše vědomí, věčné já, které je tu stále, živé, vibrující jednou výše, podruhé níže...

Celý vesmír je vibrací.
Je-li tomu tak, pak i naše vědomí je vibrací.
Když vibruje, je tedy frekvencí zvuku,
která každým okamžikem nějakým způsobem
formuje a shlukuje buňky a vytváří tak hmotné tělo.
Jelikož je to jeho základním principem existence,
pozoruje samo sebe,
a také především onomu zvuku se zájmem naslouchá.
JE TICHÝM SVĚDKEM VŠEHO...
Každý z nás má možnost volit svoji frekvenci vibrace.
Vznikají tak velmi výrazné rozdíly mezi jednotlivými lidmi.
Jen velmi malá část přijde během života na to,
že vše na Zemi je jakási nekonečná hra.
Soutěžíme mezi sebou, dereme se k vrcholu,
nechápeme svoji jedinečnost a nicotu, která je vším.
Okamžikem, kdy si ji uvědomíme se stává tvořivou silou
a z nicoty je VŠE -JEDNOTA.
Proto je lidská rivalita nesmyslná,
nejsme si rovni, jsme pouhý prostor.
Nekonečný vibrující prostor,
který umožňuje naše hry.
Neměli bychom zapomínat,
že jsme sem přišli zkoumat,
jak tato velká iluze funguje,
naučit se rozlišit,
kdo jí věří a kdo ne.
Být si vědom,
znamená postupně měnit linearitu myšlení,
která nad námi vládne svojí mocí.
Měli bychom svůj život hravě tvořit jako mozaiku.
Skládat jej kamínek po kamínku,
přidávat další a další dílky.
Teprve tehdy jsme schopni si uvědomit nekonečnost
prostoru i v nás samých.
Tak celí v úžasu spatříme náš život v rámci celku,
který je součástí Jednoty.
Do tohoto života se rodíme jako loutky.
Dokud si loutka neuvědomí, že je loutkou,
nemůže nabýt vědomí!
To je hlavní podstatou hry na Zemi.
Jsme naprogramováni tíhnout ke skepsi.
Věříme naivně, že co nevidíme, na co si nesáhneme,
co nelze doložit, prokázat, to není, neexistuje.
Přesto někde hluboko uvnitř cítíme,
že vše ve vesmíru je stvořeno magickou energií,
o níž netušíme, kdo ji stvořil.
Pokud jsem Vás těmito slovy inspirovala,
jsem právě tím, kým mám v roce 2017 být, iva














 





CO O VÁS PROZRADÍ VAŠE TĚLO...

7. května 2017 v 9:00 | Iva |  Psychosomatická medicína

"ŘEČ TĚLA KAŽDÉHO ČLOVĚKA MLUVÍ A ANIŽ BY ČLOVĚK CHTĚL,
JE MNOHÉ TAJEMSTVÍ PŘEDEM VYZRAZENO."


Jako etiko-terapeutka považuji za stěžejní tři faktory:
stav chrupu, chodidel nohou a při pohledu do očí rozlišuji,
jestli člověk vysílá světlo nebo strach.
Tato základní trojice vyzradí o přístupu k životu to nejzásadnější.

ZDRAVÉ, SILNÉ ZUBY S VITÁLNÍMI KOŘENY A DOBŘE PROKRVENÉ DÁSNĚ
Takový člověk má zdravou schopnost sebeprosazení, odvahu konat životní kroky na základě sebedůvěry a sebehodnoty,
umí přijímat konflikty a krize jako výzvy k učení a k jejich překonání používá zdravou agresi.
Je v harmonii sám se sebou a má pochopenou kmenovou sílu, to značí uspořádané vztahy ke členům rodiny a jejich osudu.

Na povrchu zubu je zubní sklovina tvořena z 98 % anorganickými látkami, je to nejtvrdší tkáň v těle.
Vnitřek zubu je vyplněn zubovinou (dentinem), který je tvořen buňkami, zv. odontoblasty,
které vysílají do dentinu cytoplazmatické výběžky.
Uvnitř dentinu se nachází dutinka dřeňová vyplněná zubní dření (pulpa), tj. vazivovou tkání s nervy a cévami.
Zuby považujeme za něco samozřejmého ke kousání a zpracování stravy, snažíme se o jejich estetický vzhled a
udržujeme je již od dětství vštípenými návyky v čistotě.
Pokud nějaký zub vybočuje nebo se vyklání, je snaha dostat ho zpět do řady.
Pokud nás zub rozbolí, necháme ho opravit, nahradit (nakonec protézou celého chrupu) a
většinou to nijak nespojujeme s námi samými a naším životem.
A přesto právě to má velký význam: každý zub, jeho postavení a kondice úzce souvisí
s naším světem přání, talentů, pocitů, činů, zklamání...
Navíc podle čínské medicíny leží zuby na jednotlivých meridiánech a jsou tak propojeny se vším,
co se v těle i duši děje.
Chrup jako celek i každý jednotlivý zub o nás něco prozrazuje ("podívat se někomu na zoubek")
Základem onemocnění je duševní konflikt, umocněný vnějšími vlivy (strava, prostředí), platí to i pro zuby.
Každý zub má svůj specifický obsah biologického konfliktu, disharmonie.
Podle umístění kazu aj. můžeme vypátrat emoční problém, slabé místo v životě dotyčného jedince.
Díry ve sklovině (tzv. kazy)
Sklovina patří k vnějšímu zárodečnému plátku, to znamená, že sklovina je jakási sliznice vytvořená ze slonoviny.
Obsahem konfliktu je obranný konflikt "nesmět kousnout" (ovčácký pes by jezevčíka kousnout mohl, ale nesmí).
Při bližším zkoumání o jaké téma se v životě dotyčného jedná zde opět rozlišujeme na řezáky, špičáky a stoličky,
je-li levák či pravák apod. V aktivní fázi konfliktu se vytvoří defekt na sklovině, nesprávně nazvaný "kazem".
Ve fázi léčení dochází k pomalé obnově, to znamená k opravě defektu na sklovině, bezbolestné, ovšem s případnými nepříjemnými pocity, citlivostí na teplo/zimu nebo sladkost/kyselost.
Hojení probíhá v principu automaticky, přirozeně za předpokladu, že by se zde neobjevily žádné nové recidívy.
Díry uvnitř zubů, přesněji řečeno osteolýza dentinu. Dentin - zubní kost - patří k mezodermu, střednímu zárodečnímu plátku, řídící centrum je v bílé hmotě velkého mozku. V aktivní konfliktní fázi dochází k úbytku buněk, vznikají díry.
Základem "kousacího konfliktu" je zde konflikt negativního ohodnocení sama sebe z důvodu nemožnosti se bránit,
to znamená chtít někoho kousnout, ale nemoci to provést, protože individuum je příliš silné nebo příliš velké.
Může být například u dítěte, které je ve škole přetěžováno. V aktivní části konfliktu vznikají tedy díry v zubech, ve vnitřku zubu, které by sice byly vidět na rentg. snímku, ale bývají objeveny pouze náhodou, protože zub v této fázi ještě nedělá problémy. Ale při velmi dlouhém, úporném konfliktu, nebo probíhají-li krátkodobé recidívy, může se takový zub při silném poškození i spontánně rozlomit.
V hojivé fázi, pokud individuum konflikt vyřeší, tedy v přeneseném smyslu někoho kousne za účelem sebeprosazení,
zde začíná rekalcifikace skrze vytváření nových usazenin v zubní dřeni, s výsledkem, že původní díra je poté dokonce pevnější než dřív. To je biologický smysl, který se u tohoto typu zárodečného mezodermálního plátku projeví na konci léčivé fáze. Tragické je pouze to, že díra v zubu začíná bolet teprve po nástupu léčivé fáze, totiž roztažením periostu (ozubice zubu), která je velmi citlivá. Nyní se ale zubař zavrtá a spadne do díry, zub umrtví nebo eventuelně zub vytrhne, přestože by se byl léčil sám za občasných bolestí, i kdyby se vůbec nic nepodniklo. Ovšem jenom tehdy, pokud se nevyskytnou žádné nové duševní konfliktní recidívy.
Paradentóza "nemohoucnost kousnout",
Konflikt ztráty sebeúcty, uraženého sebevědomí, nemožnost se prokousat něčím ve svém životě. Chronické neřešení problémů, defenziva, ústup, mrtvolně statický stav, ochromená sebedůvěra a odvaha, uzavírání kompromisů místo jasných řešení, rezignace, navenek klidná situace, uvnitř stav vyčerpání, chlad. Poslední stádium vypadávání zubů znamená ztrátu životní energie, nepoužívané zbraně vlastního sebevědomí se zahodí, člověk se stává bezmocný.
Duševní stav "nemohoucnost kousnout" má vliv specielně na spodní a horní čelist protože i čelisti patří k oblasti velkého mozku, mezodermu, tedy ke střednímu zárodečnému plátku, stejně jako dentin. Mluvíme o tzv. "parodontóze", při níž se zjevně neustále prodlužují zubní krčky tím, že se dáseň stahuje zpět, takže se zuby nakonec začnou viklat. Také zde je příčinou odvápňování, osteolýza čelisti kolem zubního krčku. Následkem toho se při kousání "vyklubává" viklavý zub v příliš širokém kráteru. Tím se stále víc natrhává a vytahuje dáseň a krčky se jeví být stále delší, a pak se může přihodit, že se viklavý zub snadno vylomí. Ve fázi léčení se věc zdánlivě ještě zhoršuje: Při bolestech nebo případných krváceních mluví zubař obvykle o hnisavém vředu kořenu, protože okostice zubu čelistní kosti se rovněž vytahuje, což dělá velké bolesti zubů. Často vychází kalus (usazeniny) ven do ústní dutiny, protože zub je viklavý a osteolýza nemůže být těsně uzavřena (nasládlá chuť v ústech). Z tohoto důvodu osteolýza často nemůže být správně rekalcifikována a tím zhojena.
Zubní kámen
Duševní konflikt ztráty sebehodnoty, zabržděný vývoj. Vně zubů se usazují černé vápenité usazeniny, (cimbuří hradu zdobí černé fangle na znamení smutku ze ztráty vnitřního pána, který nás vedl) , zatímco uvnitř zubů a kostí se vápník (opora stavby těla) ztrácí. Nevyužitá zbroj reziví - skvělé podmínky pro karies - hnilobu. Usazování vápníku do cév, zejm. v pozdějším věku = už nedovedu využít impulsů ducha k potřebným změnám života. Lidově se výstižně říká "zkostnatělé" myšlení a postoje - to vede k obráceným procesům vápníku, tuhnutí, kornatění na nesprávných místech.
Usazování vápníku napovídá o směřování života do oblasti neživé minerální říše.
Kořenový váček - vztah k vlastní v podvědomí usazené nevyjádřené agresi - dlouhodobá konfrontace s problémem, které jedinec nedokáže účinně vzdorovat a reaguje pocitem marnosti a frustrace - lidé něčím "převálcovaní".
Umrtvení kořene - zabití zubu a tím i vyřazení "kontrolky" systému, jednoho vojáka v šiku prosazování našich zájmů. Může vzniknout ložisko druhotných fyzických a psychosomatických poruch, téma příslušného zubu zůstává doživotní slabinou.
Krvácející dásně - nezvládnutá agrese (naše podstata utrpí poškození i při malé vnější zátěži), psychická labilita, snadno zranitelné sebevědomí, nedostatek sebedůvěry, snadné pády do depresí.
Mylolýza - opotřebení skloviny na jedné straně zubu - člověk se cítí odírán bližními, nedostatek vlastní obrany.
Skřípání a zatínání zubů ve spánku - uvolňování potlačené agresivity obrácené dovnitř, není vpuštěna do vědomí
Předkus - labilita v krizových situacích, duch dominuje, tělo zaostává, potíže s uplatněním - nerozhodnost, bázlivost - tendence stáhnout se zpět.
Zákus - spodní čelist vpředu - strnulost, jednání podle dogmat a stereotypů bez zpětné vazby na vědomí důsledků.
Zuby vyosené: směrem dovnitř - introvert se sklony k "užírání se" ; zuby vyosené ven - přílišná ventilace agresivity směrem ven.
Zuby křivé - stav a poloha zubů má vypovídající schopnost o nás. Poloha zubů je zrcadlem světa našich emocí.To, jak zuby narostly, má psychosomatickou souvislost s příběhem a osudem člověka i jeho rodu. Zuby jsou zápisem naší karmy (index mravnosti našich životů - co zaseješ, to sklidíš). Při použití rovnátek pozor na atrofii kořenů. Také může u dítěte dojít ke změně chování.
Mléčné zuby nevypadnou samy - dítě se nemůže nebo nechce stát dospělým
Náhrady, protézy, korunky - předstírají zdraví tam, kde původní atributy byly již promarněny
a příslušná energie je v rozvalinách.
Co vyjadřují zuby
1. řezáky: Znamenají rodiče, obecně muže a ženu. Reprezentují vůli a sebe prosazení.
Souvisejí s ledvinami.
Mezera mezi předními zuby (diastema) = problémy se vztahem k rodičům, příp. k ostatním lidem.
Jedinec jako dítě vnímal ve vztahu rodičů nějaký rozpor.
V partnerském vztahu je člověk přitahován partnerem, přičemž ho zároveň nějakým způsobem odmítá, odhání.
To je nesoulad v archetypech muže a ženy vyjádřený mezerou mezi zuby.
Žena s diastemou má ve vztahu pocity nejistoty, muž s touto ženou taktéž.
2. řezáky: Zobrazují poměr k jedničkám, archetypu rodičů. Jak se jedinec srovnává s rodiči?
Např. kříží-li dvojka vlevo přes jedničku, znamená to nesouhlas s matkou, případně s rolí ženy, jak ji matka pro dítě reprezentuje. Z polohy lze usuzovat na temperament.
Vystupuje vpřed = sebeprosazení, ale konflikt. Výrazně menší než 1 = přívětivost, podřízenost.
Meridián 1 a 2: ledviny / močový měchýř, element voda.
3. špičáky: Souvisí se změnami, jimiž člověk v životě prochází. Objevují se v počátku puberty, období růstu vlastním směrem. Přestavují vitalitu, chuť do života, zdravou agresi za svoje zájmy. Určitě se nemají trhat, došlo by ochabnutí životní síly. Když dolní při skusu přečnívají horní = vnitřní konflikt, potíž zaujmout svoje místo. Mají vztah s vaječníky. Meridián 3: játra/žlučník. Játra jsou podle čínské medicíny elementem dřeva, což odpovídá špičákům, souvisí s růstem člověka.
4. předstoličky: Zastupují naše individuální tužby - já chci - ego. Když se u dětí odstraní kvůli místu, utrpí vědomí vlastního já. Symbolicky to odpovídá, zub - já - ego si musí udělat pro sebe svoje místo a udělá, pokud jeho nositel se tak také chová. Mnoho dětí je rodiči ze strachu omezováno ve vlastním rozvoji - zub se pak tísní v malém prostoru. Jeho odstranění může znamenat sklon k sebe podceňování a podléhání autoritám, dítě bude poslušné. Také může nastat podvědomá revolta vůči autoritám. Ale může vést i k otevření prostoru. Meridián: slezina, slinivka / žaludek element země
5. předstoličky: Rozvíjejí téma čtyřek a vyjadřují "chci tvořit", nápaditost, kreativitu, tvořivost bez cíle. Plány je třeba uskutečnit, to pětkám svědčí. Meridián 4 a 5: slezina slinivka / žaludek
6. stoličky: Jaké postavení chceme v životě zaujmout. Objevují se ve věku šesti let a mají vztah k potřebě být milován, nesou paměť na dětství, odrážejí prožitá citová dramata, ztrátu blízkých osob i třeba zvířat mazlíčků. Proto se často šestky kazí jako první. Dolní stoličky. mají vztah s orgány podbřišku a kyčlemi, koleny Meridián 6 a 7: plíce / tlusté střevo
7.stoličky: odrážejí naše vztahy k okolnímu světu, my a okolí. Jaký odraz se vrací, jak na nás reagují bližní. Nejsou-li vztahy harmonické, sedmičky jsou též v nepohodě. Meridián 6 a 7: plíce / tlusté střevo, element kov. Stoličky jsou mlecí zařízení na zpracování potravy, konstrukce chrupu člověka ukazuje, že je uzpůsoben spíše na stravu rostlinnou.
8. zuby moudrosti: Jak už název napovídá, jejich souvislost bude hlubší, jsou energeticky spojeny se srdcem, podle množství metafor v literatuře a lidových rčeních lze usuzovat na význam srdce a tím i osmiček. Objevují se až kolem dvaceti let, tedy v době, kdy se začíná individuální rozvoj a vlastní životní cesta jedince.
Mají vztah k našemu vnitřnímu Já, naší duši a také ke kolektivnímu vědomí.
Jejich potíže upozorňují na problém v těchto hlubších rovinách, ve spojení se zařazením sebe do okolního světa.
U osmiček je obtížné stanovit konkrétní důvod jejich potíží.
V každém případě se nemají odstraňovat bez vážného důvodu, může to mít dopad na celkové zdraví člověka, tělesné i duševní. Člověku to může zkomplikovat přístup ke svému vnitřnímu zdroji, univerzálnímu vědomí.
Dnešní doba má za to, že nic podobného není třeba. Ale dávná moudrost východu učí následovat cestu srdce,
též J.A. Komenský upozorňuje na "ráj srdce". Meridián 8: srdce /tenké střevo, element ohně.
Příště chodidla...