Červenec 2017

LETNÍ SLUNOVRAT 2017

22. července 2017 v 20:15 | Iva |  Skupinové cesty

Divoký a rychlý rok Ohnivého Kohouta je ve své půli,
jedna šedesátiminutová hodina se zkrátila na pouhou
pětačtyřicetiminutovku,
takže nic moc nedovouje dalekosáhlé přípravy na cokoliv.
Stejně tak to bylo i s letošním Slunovratováním.
Jedinou indicií bylo, že to bude spíše pouť.
Dovolovala to brzká úvrať a tím celý den před námi.
A tak jsme nasedli na vlnu a jeli.



Tentokrát se budeme toulat okolo Provodova.
Vyrazili jsme velmi brzy, ještě před šestou hodinou ranní,
abychom stihli nachystat obřadní oltář k úvrati.
Vystoupali jsme na kopec vedoucí ke Klenčovu.
Je to takový pupek, vidíte odtud Beskydy,
Hostýn a Kelčcký Javorník, Vartovnu, Klášťov,
Zlínskou kotlinu a Tlustou horu, Drahanskou vrchovinu,
Buchlov i Bílé Karpaty s Velkou Javořinou.
Říkáme tomu místu "U vlajky".


Slunce vstoupilo do úvrati v 6.35 hodin a my jsme se poklonili všem živlům,
vzdali dík Slunci, abychom nyní zpracovali vše vytvořené v aktivní polovině roku 2017.
Nastává sklizeň toho, co jsme zaseli.
Každý z nás tedy sám za sebe v meditativním stavu úročil své skutky.
Povalovali jsme se na nádherném místě, spojovali se s přírodou ajejími cykly.
Živly se honily kolem nás a hlásily se o pozornost.



Rituál byl velmi silný a tak jsme i díky brzkému začátku načerpávali energii
na další pouť. Mířili jsme po stopách starých a moudrých Keltů směrem na Rýsov.


MÍSOHRANÍ LÉTO 2017

22. července 2017 v 11:28 | Iva |  Muzikoterapie - mísohraní

MÍSOHRANÍ V PRŮBĚHU LÉTA 2017

V červenci a srpnu jsou již všechny termíny obsazené!!!

V měsíci září budeme hrát pouze v pátky 8. a 15. ve 20 hodin.

Poté odjíždíme na delší čas putovat po Balkáně.
Budeme navazovat na naše loňské putování po dračím ocase Rumunskem,
Srbskem, Bosnou až do pohoří Biokovo.
Odtud letos vyrážíme, abychom tentokrát propojili čtvero moří.
Začali jsme cestou na Baltskou kosu Hel v srpnu, nejsevernější část solné stezky,
která vedla kdysi ze Solnohradu, tu nyní protáhneme až na jih k Jadranu.
Všude sem vedly stopy starých keltských obchodníků.
Pokračujeme přes Kotor do Makedonie po stopách Tráků až k pobřeží Černého moře.
Čtvero moří završíme mořem Egejským a to návštěvou některého z řeckých ostrovů.
Cesta po odkazech dávných civilizací a posvátných rituálních místech
spojuje do synchronicity mnohé z toho, co se děje nyní kolem nás.
Přivezeme si tak spoustu indicií, které pak rádi předáme na našich společných
setkáních. Vše se včas dozvíte.
Takže na mísohraní se potkáme nejdříve 27. října opět již tradičně od 19 hodin.
Další termíny až v rámci programu akcí na podzim 2017.
Krásné léto všem


CESTA ZA BOHYNÍ KNĚHYNĚ

22. července 2017 v 9:35 | Iva |  Skupinové cesty

Týden před akcí jsem se vydala načítat terén.
Velký Javorník, poslední vrchol Veřovických vrchů,
stojí v čele jako strážce celého beskydského údolí.
Ten den byla cesta na Velký Javorník zvláštní,
příroda sama v naprostém souladu a klidu kontrastovala s akcí,
která tady probíhala.
Vymysleli si ji lidé, vybíhají a sbíhají nahoru a dolů po dobu
24 hodin a tak pohledy do očí těchto "nadšenců na pokraji sil"
prozrazovaly mnohé,
stačí znát energetiku a řeč těla.
Příroda spolu s námi nevycházela z údivu.
Mnohokrát jsme si řekli, jak moc mohou být lidé odpojeni
od sebe samých i uprostřed živé přírody.
Na vrcholu hory, když jsem vystoupala na rozhlednu,
na mě však čekal neskutečný zážitek.
Na krátkou dobu přišel fleš a já spatřila krajinu v pradávném
obraze pyramidálního údolí s velkým městem.
Před očima se vytvářely spojnice siločar,
přesně geometricky daných a kopce spolu komunikovaly.
Došlo mi, jak velkou úctu a pokoru je třeba k Beskydům mít.
Byla jsem připravena vést skupinu a seznámit ji s horou,
kde eony let sídlí mocná Bohyně Kněhyně.

STRÁŽCE VELKÝ JAVORNÍK


POHLED Z VĚŽE NA ÚDOLÍ BESKYD

Týden na to se skupina sešla nahoře na Pustevnách a vydala se k prvnímu vrcholu.
Byla jím Tanečnice. Tato mladá, rozverná dáma, stále roztančená ve víru větrů,
nás přivítala s otevřenou náručí a zvědavosti, jaký je účel naší cesty.
Vytvořili jsme kruh a roztančili se také. Lehkost pocitů z imaginárního tance
nám pomohla lehčeji uchopit tak hutné témata, jakými kořeny, zakořenění,
vztah k Matce Zemi a ženskému principu v nás, jsou.






Pokračovali jsme vyladěni vzhůru do Čertova mlýna. Po mé inspiraci,
nacítit skutečně spojení s Matkou Zemí pomocí bosé chůze,
se téměř všichni zuli a vystoupali bosi až do sedla.
Hodně kamenitý terén a nerovnosti jako by pod nohama změknuly.
Doslova nás to vyhouplo až do sedla, ačkoliv je to pořádně do kopce.
Po cestě nás zdravily úžasné bytosti přírody v podobě netradičně
zkroucených stromů a moudře promlouvajících kamenů.



Jsme v sedle Čertova mlýna a zvažujeme, zda pokračovat pod Kněhyni
nebo sejít k Čertovu stolu, prastarému dolmenu ve svahu hory,
který kdysi pohanům sloužil k určování slunečního cyklu.
V době Slunovratu paprsek Slunce propojuje místo s vrcholem Radhoště.
My však jdeme tentokrát na druhou stranu, kde sídlí mocná Kněhyně.


V sedle pod Kněhyní si najdeme příjemný stín v lesíku.
Energie se tu najednou zásadně mění, silný jang
Čertova mlýna jako by vyvanul a je tu měkoučko,
je to první pohlazení od NÍ.
Povídáme si.
Na téma jak přijímat a dávat, o rovnováze mezi tím,
která je klíčem,
ten pak zapadne do zámku vztahů a komunikace srdcem.



Vydáváme se dále, ale co to...
Mocná bohyně hory si volí sama, kdo bude vpuštěn.
Nepustí nás, je jedno jaké prostředky ve hmotě si k tomu vybírá.
Mám sebou jedenáct lidí, mé rozhodnutí je zásadní.
Volím variantu počkat a nechat to plynout.
Potřebujeme vodu!!!
Jdeme tedy společně k prameni, zkusíme horu znovu požádat o laskavé přijetí.


Sedíme kolem pramene Kněhyně, pozorně nasloucháme impuls, až nám bude dovoleno jít dál.
Stojím ve vodě a hraji na oceandrum, Ív hraje zase na kalimbu
a pomáháme našim zavřeným srdcím změknout.
Prosíme živel vody o pomoc.
Podařilo se, dosáhli jsme společně hladiny,
která je nutná pro vstup na tuto ženskou horu.
Jdeme nahoru, potichu tak, jak sem chodily kdysi skupiny kněžek,
podstupovat posvátné ženské rituály.



Úplná boží nádhera.
Miluji to tady, kdykoliv tady jsem.
Balzám na druhou čakru, tady plně propojenou srdcem
s naší šestou intuitivní.
Naše ženství nabírá dech, otvírá se, stejně jako výhledy kolem.
Nekonečno.
Úžas, nadšená radost z bytí.
Pomalu stoupáme k vrcholu.


Dostáváme se na plato hory, rozkvetlá louka plná vůně, hučí to tu jako v úle.
Tady se zdržíme déle. Ivoš za pomocí zvuku hangdrumu
pomáhá pouštět vše, co nám v sobě překáží.
Padají pádné důvody a co kdyby ještě...
Vrcholové plato je k tomu stvořené,
je jako přistávací rampa nových záměrů.
Informace o uložených kódech krystalické mřížky fraktálu,
dostávají reálnou podobu, snad i hmyz tu lítá v hejnech,
připomínajících tvary posvátné geometrie.
Ladičky jsou hlasité jako nikdy.
KNĚHYNĚ- Horo dutá, zpívající, tajemství skrývající,
DĚKUJEME!!!


Mám poslední přání ukázat všem ještě jedno místo.
Mám ho moc ráda a cítím se tam jako ONA.


Bohyně Kněhyně tu dlí nad celým údolím,
otevírá láskyplně svoji náruč
a její ňadra Stolové hory,
poskytují mateřský pocit bezpečí.
To proto Čeladná léčí srdeční choroby,
to proto ta božská síla ženské magie.
Naproti nad tím vším dohlíží rodiče Skalka a Ondřejník.
Zleva ji ochraňuje dlouhý chrám Radhoště
a zprava bojovná Lysá hora.
Pracujeme zde se záměrem a naší vyšší podstatou.
Všichni jsou zvláštně umlklí, nikomu se nechce mluvit...
Pomalu končí den a my scházíme dolů.
Děkuji místu, že nám umožnilo přístup k energii hory.
Děkuji všem, byli jste skvělí.
Na závěr jsme od hory obdželi KLÍČ...
Visí tady dlouhá léta pro všechny,
co to značí, nechť si každý doplní sám.



MISE SPLNĚNA!