Mé cesty po silových místech

NAJÍT ZNOVU SVOJI JISKRU...

4. listopadu 2017 v 11:59 | Iva


Je noc mezi 31.říjnem a 1.listopadem 2017,
datum oslav Keltského svátku SAMHAIN,
čas zúčtování, zúročení proběhlého.
Svátek vyznávající zároveň konec i začátek,
smrt i znovuzrození.
Portál světla a temnoty je otevřen,
je možné komunikovat v prostoru mezi světy.
Nastává čas plný kouzel bez zákonitostí časoprostoru.


Patřím mezi zastánce názoru, že obnovení tradice RITUÁLŮ
je v těchto časech potřebnou nutností.
Ve světě, který člověka neustále odvádí od sebe sama,
je rituál kořenovou základnou pro poznání "proč jsme tady".
Pro inspiraci lidí hledajících nebo již kráčejících po své cestě,
přišel nápad, napsat něco o mém nedávném osobním rituálním prožitku.
Vyjádřit to není snadné, některé pocity lze velmi těžko popsat slovy.


Přeneseme se nyní mnohoset kilometrů jihovýchodně do oblasti Balkánu,
kde dlouhý čas působila vyspělá civilizace Tráků.
Jejich zasvěcovací rituály,
zaměřené na přirozenou sílu živlů,
se konaly v místech, které později překryly sakrální stavby.
A ty leckde pozměnily původní vyzařování energie.
Základní studnice energie místa zůstává
bohudík stále živá. Nemůže se ztratit.
Pokud jste schopni se na ni napojit, naleznete!


Některá místa, ukrytá především v horách,
zůstala ve své původní přirozenosti.
Pro mě těmi úplně nejsilnějšími se na této pouti staly
astrologická observatoř Kokino v Makedonii,
sopečný kráter se zázračnou vodou Vanga v Rupite
a jeskyně Utrobata v Bulharsku, o které se zmíním za chvíli.
Za osmnáct dní našeho putování se nám podařilo navštívit
desítku dalších míst, mnohé však starověk a středověk již
poněkud přetvořil k obrazu svému.


Skutečná fakta a informace téměř nikde neobjevíte,
o mnohých místní obyvatelé odmítají mluvit,
krčí jen rameny, jako by se něčeho obávali.
Pak člověku zbývá než pracovat se svojí vlastní intuicí a fantazií.
Nakonec vše, co potřebujete k nalezení takových míst,
k Vám přichází neuvěřitelným způsobem.
Necháte-li vše plynout, samo se objeví setkání
s těmi pravými lidmi nebo symbolikou.
Obojí vás přirozeně správně vede k cíli.


Trácká jeskyně UTROBATA, ukrytá hluboko v bulharských horách,
byla už od první informace o ní,
pro mne a mé přátele, posvátným místem.
Zajisté ji lze považovat pouze za neolitickou astrologickou observatoř.
Můžete zde prožít ale i daleko více!


Tak třeba natolik posvátný a intimní rituál jako je ZNOVUZROZENÍ.
Každý člověk prožívá znovuzrození nevědomě mnohokrát za život.
Kolikrát něco končí a nové začíná...

TEN ÚPLNĚ PRVNÍ, NIČÍM NEDOTKNUTELNÝ VSTUP,
KDY SE DUCH SPOUŠTÍ NA ZEMI SKRZE DĚLOHU MATKY,
JE JEDINEČNÝ!

V této chvíli se ÉTER spustí do hmoty
a pomocí OHNĚ POČETÍ se zapaluje JISKRA života.
V této chvíli se zrodí lidský život.
V této chvíli je TĚLO úplně nejblíže svému DUCHU.
Od této chvíle člověk patří planetě ZEMI a přináleží VESMÍRU.
Jeho nultá a osmá čakra se aktivuje.
Začíná žít život, který se mu nabízí vším, co je na Zemi možné.
Je přítomna svobodná vůle.
Od tohoto okamžiku je vše dovoleno...


Trácká zasvěcovací jeskyně Utrobata je místem,
kde se k tomuto okamžiku můžete vrátit.
Právě zde falus stínu Otce Slunce oplodňuje dělohu Matky Země.
Dvakrát do roka, o Slunovratech, v pravé poledne
namíří paprsek přesně do děložního čípku Matky Země.
RODÍ SE TADY ŽIVOT!
POSVÁTNÝ CHRÁM ŽENSKÉHO PRINCIPU.
Jeskyně je dokonale vytesaná, nechybí detaily poševní sliznice,
klitoris, Bartholiniho žlázy, tady pramínky podzemní vody,
shora zvlhčují poševní prostor.
Identita a tak prastará...
Při vstupu do těchto prostor se Vám zatají dech,
jste zcela dojatí z pocitu,
že to prostředí někde v hloubce sebe samých poznáváte.


My lidé během života o svoji jiskru početí často přicházíme
nebo se necháme ovlivňovat zvenčí natolik,
že zkrátka nenajdeme odvahu přirozeně jiskřit.
RITUÁLNĚ lze svoji jiskru početí v sobě
znovuobjevit a aktivovat ji.
ZNOVUZRODIT SE!
Pozorovat, jak se naše jiskra rozhoří v plamen
a pomalu přikládat do ohně.
Už nedovolit nikomu náš oheň uhasit,
aby jsme se mohli stát tím,
kým můžeme BÝT!


V takovémto posvátném prostoru se Vám v okamžiku
změní následující vnímání světa!
A zároveň se může začít měnit i vše kolem Vás.


I já jsem do UTROBATY přišla pro svoji JISKRU!
Už jsem psala zde na blogu o okolnostech
svého narození. Hra tohoto světa je úžasná,
synchronicita nekonečná...
Jako zemské znamení Býka jsem sem přišla,
abych nastavovala přirozenost a zdravé hranice.
Jako druhorozená jsem k tomu byla vyzvána
svým bratrem Tomášem,
prvorozeným synem Beranem,
který nejprve vše nefunkční v rodu spálil a vyčistil.
Stačily mu k tomu necelé tři dny, pak odešel zpět nahoru.
Psala jsem o svých zvláštních pocitech,
když se narodíte matce,
třináct měsíců po smrti jejího prvního dítěte.
Nevíte odkud ty pocity vychází, nerozumíte jim,
nevíte, jestli jste toho příčinou, jen je cítíte.
Bolí to.
Snažíte se víc než je zdrávo.
Něco k pravé přirozenosti pořád schází.
Jste zmateni a nakonec, jako vaše máma,
podlehnete té někde hluboko uložené lítosti a
nevyplakanému smutku na hodně dlouhou dobu.


Vaše jiskra už pak tolik nejiskří.
Přestáváte si věřit.
Dochází dřevo, není čím přiložit...
Cítíte se jako okradeni a pak to "NĚCO"
cestou životem stále hledáte.
Dlouho. Někdy zapalujete oheň i v dešti...


Toto místo nabízelo šanci, jít za to vše,
odhodlat se jít hodně hluboko.
Objevit svůj počátek SEBE SAMA!


Vše mohlo spontánně navázat na můj rituál vědomého porodu,
který jsem si mohla znovuprožít v roce 2010 pod pražským Vyšehradem.
V pozměněné hladině vědomí jsem se za zvuků zvonkohry
z Baziliky Sv. Petra a Pavla znovu vydala,
tentokrát vědomě, do tohoto světa.
Když jsem se rozhodla jít na svět sama za sebe,
nejvíc mi pomohla láskyplná pozornost k sobě.
Přesto jsem zřetelně dokázala cítit vše fyzické,
porodní kanál, pupeční šňůru, placentu.
Zároveň stačila vnímat i emoce mojí mámy zevnitř,
její obrovský strach z dalšího selhání, vinu a stud.
Chápala jsem najednou vše jinak.
Vstoupila jsem na svět ZNOVU a JINAK.
Přišla vlna MILOSTI.
Přišla čistá LÁSKA.
BEZPODMÍNEČNOST.
Vrátila se moje vnitřní síla.
A je stále tady.
Vůbec jsem netušila, že lze jít ještě hlouběji.
A pak přišla letošní Balkánská pouť.
Do cesty mi vstoupila UTROBATA.
A nabídla příležitost.
Živote, jsi úžasný!
Patří Ti poděkovat.


Stoupali jsme společně horským terénem po cestě,
nepříliš dobře značené.
Intuitivně jsme ji pod nohama stále cítili.
Nebylo proč spěchat, důležité bylo se na Ducha místa
nejprve pomalu napojit a horu obcházet po spirále.
Mohli jsme se dobře uvnitřnit
a připravit se na vstup do posvátné jeskyně.


Tak jako život samotný nabízí často další šanci ochutnávat,
byla tady a my jsme nyní mohli po žebříku vystoupat nahoru,
do vibrace zvláštních energií.


ÚZEMÍ BEZ PROSTORU A ČASU.
Na chvíli se vše zastavilo
a uvnitř nás nastalo hluboké ticho.
V takové chvíli pouze JSTE.
Okolo bylo vše zvláštně růžovo-alabastrové,
energie se doslova tetelila...



Každý tu byl jenom sám za sebe.
Každý si to prožil po svém.
Na síle celého prožitku přidával pocit,
mít kolem sebe blízké,
se kterými můžete vše společně sdílet.


Posvátnost rituálu se ještě znásobila zvukem.
Prostoupeni vůní oleje Sv.Jana Křtitele,
jsme rozezpívali prostor a hráli na naše nástroje do doby,
kdy do otvoru jeskyně prostoupily
první paprsky Slunce.
Hluboce jsme si uvědomovali neskutečnou sílu
prožitku ZNOVUZROZENÍ,
který navždy zůstane uložen v našich srdcích.
Doznívá ještě doposud a stále je cítit v každém okamžiku...
NAVŽDY!


DĚKUJI MÍSTU PESTERA UTROBATA ZA PŘÍLEŽITOST, KTEROU JSEM ZDE MOHLA PROŽÍT!

DĚKUJI ZA PŘÍLEŽITOST, ŽE SE MŮŽU O TOM VŠEM S VÁMI PODĚLIT.

CESTY NEJEN K SOBĚ

16. dubna 2017 v 13:29 | Iva
ZE STAROJÍCKÉHO KOPCE

"CESTY" VEDOU K ZNOVUOBJEVOVÁNÍ, POZNÁVÁNÍ MOUDROSTI,
K ODHALOVÁNÍ PŘIROZENOSTI, K HLUBŠÍMU POCHOPENÍ,
K NASLOUCHÁNÍ VŠEHO, CO JE V NÁS ULOŽENO...
ABY SE TAK POMOCÍ MÍSTA, JEHO SÍLY, PŘÍRODNÍCH ŽIVLŮ,
VESMÍRNÉ ZÁKONITOSTI DOSTALO Z HLOUBI DUŠE NA SVĚTLO.

PRÁVĚ DÍKY TÉTO KOMUNIKACI SE SPUSTÍ NAŠE SCHOPNOST VNÍMAT JINAK,
A TO JEMNĚJI, JASNĚJI A LÁSKYPLNĚJI.
PROSTŘEDNICTVÍM TÉTO ÉTERICKÉ INFORMACE, KTEROU NA CESTĚ OBDRŽÍTE,
NASTÁVÁ STAV NESPOUTANÉ RADOSTI, SPONTÁNNÍ TVOŘIVOSTI,
LEHKOSTI BYTÍ A PLNÉHO KLIDU V DUŠI.
TOHO MŮŽE DOSÁHNOUT KAŽDÝ Z NÁS!

RÝSOV



HRADIŠTĚ KELTŮ

TETÍN

ŘEKA MORAVA U DĚVÍNA

K DĚVÍNU RAKOUSKEM

SOUTOK MORAVY A DUNAJE

LUŽNÍ LESY SOUTOK MORAVY A DYJE

TROJŠTÁTIE- SOUTOK MORAVA-DYJE

RAKOUSKÁ STRANA DYJE

VÍRY: ŘEKA NA SOUTOKU PROMLOUVÁ

TEN NEJLEPŠÍ DÁREK- NOVÝ SMYSL VÁNOC

31. prosince 2016 v 22:24 | Iva

Vše začalo naší cestou do rakouského Solnohradska letos v listopadu. Vydali jsme se s přáteli, nakonec jako obvykle bez plánů a očekávání, na další cestu. Místo, kam příště zavítáme, nám přijde zcela přirozeně vždy na konci té předcházející cesty. Načasováno jsme měli skvěle, v tomto podzimním období jsou Alpy zcela vylidněné, vše je uzavřeno, rakušané nyní čerpají dovolenou, aby se dostatečně nadechli před náročnou zimní sezónou.


Penzion, aniž bych tušila, když jsem ho před časem zabukovala, ležel pár desítek metrů od prastarého keltského hradiště, jednoho z největších v oblasti Solnohradska. Vesnice Bad Dürrnberg nás ihned okouzlila. Leží na rozsáhlém solném dole nad řekou Salzach, z náhorní vyvýšeniny keltského obětiště je výhled na nedaleké město Salzburg. Vše je tady zaměřeno na keltskou historii a její odkaz současnosti. Vesnice je dokola obklopena alpskými vrcholy, od řeky Salzach ční nad vesnicí dva skalnaté štíty, které nás na první pohled zaujaly. U úpatí Kleine a Große Barmstein leží stará zřícenina hradu Thürndl, obora plná jelenů a starý kouzelný les plný zvláštních kamenů. Jelen patří k zásadním božským symbolům Keltů. Vylézt nahoru na skálu Barmstein byl vrcholný zážitek pro nás všechny. Čistý přítomný okamžik, vše pod nohama klouzalo a začínalo opět sněžit, bylo třeba být pouze v sobě! Ale ten pocit, když jste konečně nahoře... hluboké propojení na všech úrovních. A najednou přišla informace o účelu cesty.
Proč jsme zrovna tady... Proč se zajímat o Kelty... Jak letos pojmout konec roku ...

ZÁPAD SLUNCE NAD BAD DüRRNBERGEM
KELTSKÁ VESNICE

Přes vrchol skály vede státní hranice s Německem. Ta vede také solným dolem a vůbec jsme ji překračovali několikrát za den. Jako v pohádce Tři veteráni. Byl to zvláštní pocit, že ještě před lety toto nebylo bez povolení možné. Je skvělé si uvědomit, v jak úžasně svobodné době žijeme. Existují tedy ještě vůbec hranice?
Také naše výprava do podzemí nejstaršího solného dolu a plavba lodí po podzemním slaném jezeře byla pocitově přínosná. Podzemí milujeme a cítíme se zde skvěle. Keltové zde těžili sůl již před dvěma a půl tisící lety.

KLEINE BARMSTEIN VRCHOLOVÁ

Sůl se tak stala pro Kelty významnou možností obrovsky rychlého růstu ve všech oblastech. Jejich obchodní duch se solí je spojen také s rozvojem keltských sídlišť na území Čech. Zejména s oblastí Šumavy, Prahy a Českého středohoří, na Moravě pak okolí Jantarové stezky, kdy v této souvislosti vznikala keltská oppida, jako strážci této významné mezinárodní obchodní cesty, propojující Balt s Jadranem. A najednou to bylo tady, můžeme energeticky propojit toto místo s "nám tak blízkým" Svatým Hostýnem. Vybavili jsme si také všechna ta místa v okolí Zlína, spjatá s touto tradicí, a uvědomili si tu úžasnou synchronicitu událostí.


Vrátili jsme se prosyceni keltským duchem a přišla tak výzva.
Jak to vlastně je s tradicí VÁNOC?
Jak se nejlépe rozloučit se starým rokem?
Ano, bude to letos na Hostýně a uspořádáme Slunovratový rituál.
Bude v keltském symbolickém pojetí, zasvěcený živlům planety Země.


Silně jsem po návratu cítila, že potřebuji vnímat letošní vánoční čas jinak než dřív.
Bylo to velmi reálné, protože jsem se najednou často setkávala s lidmi,
kteří mi tyto samé pocity spontánně sdělovali.
Takže tato možnost visela ve vzduchu pro všechny citlivé bytosti, jen to učinit!
Najednou se přede mnou objevily všechny ty staré pocity a roky prožívané chvíle, jakýsi "pseudostres" z nakupování dárků, pres chronologického času, zda se vše stihne, pocity plné rozporů a nutnosti se alespoň na svátky zklidnit, přejídání a nucené rodinné navštěvování... vše pohltila velká bublina a uletěla někam nahoru. Rozloučila jsem se a za vše poděkovala.
Bylo mi lehko. Naše svoboda spočívá v tom, umět si vybrat. Rozhodla jsem se letos prožít vánoční čas skutečně v klidu. Štědrovečerní večeře v kruhu své rodiny zůstala z tradice jako jediná.
Toužila jsem vnímat skutečnou podstatu konce starého slunečního cyklu, velmi tenkou hranici prostupnosti temnoty, zrod nového Slunce. Mít na vše prostor, rozjímat, toulat se venku a vnímat sebe jako součást toho všeho.
Tímto jsem se obdarovala letos. JE TO TEN NEJLEPŠÍ DÁREK.


Příprava na zimní Slunovrat ke mě přivála mnoho dalších informací o konci roku,
tak jak ho vnímali Keltové a staří Slované.
V tomto duchu jsem pro své přátele připravila obřad na 21.prosinec.
Pár minut do úvrati Slunce nás dvanáct vystoupalo na Svatyni Hostýna a
večer pak následoval ohňový rituál pro živly v kamenném kruhu v Dobroticích.

Jsem vděčná, že mi mé cesty umožňují SE ROZPOMENOUT.
Děkuji, že mohu svobodně ODKLÁDAT vše zatěžující,
abych prožila Vánoční čas OPRAVDOVĚ, ZASVĚCENĚ,
S ÚCTOU KE ZNOVUZROZENÉMU SVĚTLU.

CESTA DO BŘICHA EVROPY 2.

23. října 2016 v 23:21 | Iva
ČÁST DRUHÁ

Pomalu se rozhlížíme, odkud nejlépe začít prohlídku plata. Náhorní plošina je téměř prázdná, jediná cedule upozorňuje na Sfingu a Babele. Lanovka sem jezdí jednou do hodiny a vyveze z obou stran hory okolo padesáti osob. Není to mnoho na tak silové místo. Babele bychom postupně chtěli projít všechny. Tady nahoře se počasí rychle mění a modro nad náma postupně začínají překrývat mraky. Včera trochu nasněžilo a je celkem chladno.


Vydáváme se k prvním kamenným bytostem a okamžitě cítíme v rukou energii jejich vyzařování. Jsme jako děti v lunaparku, které nevědí na kterou atrakci dřív... Unešeni pocitem uvolněnosti, svobody a toho, co jsme zde nalezli, postupně obcházíme všechny přítomné skvosty. Navíc vnímáme i energii celé planiny, která pocitově mohla být za dávných časů obydleným místem. Tvary, které zde v kamenech vidíme, jsou podobné zvířatům nebo lidským obličejům, jsou zde kamenné přístřešky jako z románů pana Tolkiena.


Na silových místech můžeme meditovat, ptát se nebo se propojit s kameny skrze různé frekvence zvuku.
Používáme k napojení ladičky a rezonanční nástroje, ani tady jsme hru nevynechali.
Dochází k vzájemnému obdarování.
Babely nás přijaly a dovolily nám se na nich dokonce posilnit.
Ztvrdili jsme vše "jednú trnkovú" a závěrečnou hrou na valašskou fujaru vyrobenou v Žítkové.








Město Bohů nás dál odměňovalo svojí krásou a laskavou jemnou energií.





Zbytky bloků a celých plat, jako když vše někdo roztrhá na kusy...




MEDITACE V BABELU



VŠE JAKO V POHYBU




MILUJI...




Vlastně mě tady napadá, jestli je třeba vědět, k čemu toto vše kdysi sloužilo.
Lidstvo přece nemůže nikdy nic tvrdit s jistotou. A co teprve, když dějiny píšou vítězové...
Která místa jsou tou pravdivou odpovědí na otázky kdy, proč a nebo za jakým účelem?
Pomůže nám nějaká z těchto odpovědí k posunu směrem k sobě?
Takže co je skutečným účelem toho všeho?
Jedině to, když jsme ochotni pro tuto chvíli odložit mysl a pouze cítit.
Na místě pak načteme informace jemnohmotně a skrze symboliku probudíme
v našem vědomí další úsek cesty k duchu.
To stačí!


KAMENNÍ OBŘI


SYMBOLY


Babele jsou vzájemně propojeny do párů nebo trojic. Tady je bájná Sfinga a její stejně nasměrovaná menší Babelka.

STOLOVÁ HORA

Jsme na konci celé planiny. V dálce je Stolová hora. Strážcem je tady skála se symbolikou psí hlavy.
O této skulptuře píše ve své práci D. Ruzo a považuje ji za velmi významnou. Energie je tady silná a ve spojení se Sfingou.
Psí skála od nás dostala jméno Falko, jako z Nekonečného příběhu. Stejně si tady připadáme jako ve pohádce.

PES FALKO

Vydáváme se pěšinou směrem k vysílači. Máme tak akorát času do odjezdu poslední lanovky.
Stále přemítáme, jestli jít až ke kříži. Nakonec na popud jednoho z nás měníme směr a jdeme prozkoumat jedno z největších vádí. Tady je příjemněji, nefouká a navíc objevujeme další bloky a zbytky starých staveb.
Energie jako v Peru, proto to místo D.Ruze tak přitahovalo.
Pokračování...

CESTA DO BŘICHA EVROPY 1.

17. října 2016 v 0:49 | Iva

CESTA DO BŘICHA EVROPY 2016 (1.)

ČÁST PRVNÍ

Vše do našeho života přichází v ten pravý čas. To, že se brzy vydáme na místa, která se nyní stále více dostávají do popředí zájmu okruhu lidí, zabývajících se silově nejzajímavějšími místy v Evropě, bylo opravdu pouze otázkou času.
Po letošním jarním výstupu na Babí horu z polské strany, pod kterou se nachází vyústění jedné z větví evropského tunelového systému, vedoucího právě z rumunského pohoří Bucegi, bylo pro nás další velkou výzvou navštívit Transylvánii.
V roce 2003 se zde podařilo objevit obrovskou vstupní síň do tunelového systému s mimozemskou technologií, veřejnosti však nejsou tato místa zpřístupněna a dodnes jsou pod dohledem armády.

BUCEGI

Jde však o to, že na náhorní plošině nad městem Busteni, objevíte tak trochu jiný svět. Mohli bychom to nazvat "prastarým městem Bohů". Naše cesta lanovkou z Busteni nahoru byla provázena hustou mlhou, najednou se vše otevřelo. Ostře modré nebe kontrastovalo s prostornou plochou snad všech odstínů hnědé barvy. Z tohoto místa jsme společně ucítili pocit obrovské volnosti a svobody, tělesně to můžete vnímat jako otevření hrudního koše. Nacházeli jsme se nad mraky ve výšce okolo 2200 m n.m. Celá plocha je zde poseta zvláštními kamennými skulpturami, které připomínají obří hřiby, některé mají tváře zvířat nebo jiných bytostí. Najdete zde i Sfingu. Peruánský badatel a archeolog Daniel Ruzo při osobní návštěvě místa tuto Sfingu dlouho studoval a spolu s dalšími kamennými sochami (např. sochou psa) je prohlásil za symboly, kterými starověké národy oznamují současným lidem, že jde o mimořádně silové a historicky významné místo pro lidstvo. Navíc místo energeticky ztotožnil s peruánským Marcahuashi, o kterém se zmíním ještě v souvislosti se Srbskem. Ona totiž všechna místa, která jsme se rozhodli na naší výpravě Lacerta navštívit, jsou pomocí symbolů vzájemně propojena.

LANOVKA Z BUSTENI A NÁHORNÍ PLOŠINA, KTERÁ JE PLNÁ ROZVALIN

Všechny kamenné zářiče "Babele" vydávají energii tak silnou, že se člověk může dostat až do změněného stavu vědomí, některé jsou proto dokonce oploceny. Celá planina je jakoby v pohybu, je rozbrázděná mnohými brázdami, které na svém dně ukrývají tajemství. Pod celým masivem existuje rozsáhlý jeskynní systém a zemina nad nimi jakoby se otevírala, vytváří tak široké žlaby-vádí, plné zbytků prastarých staveb v podobě pravidelných bloků z geopolymerů, jaké můžete vidět také v Bosně ve Visoku nebo na druhé straně světa v Peru.

BABELE A SFINGA

Jedno z vádí vzadu v apsidě celé planiny mi připomnělo tvar ještěrky.
Jelikož tento symbol provází celou naši výpravu, vše dávalo smysl. Ještěrka se zde zanořovala do země, aby se na druhé straně planiny vynořila a objevila opět jako symbol ještěrky- horské jezero Bolboci, které je napájeno podzemními prameny ze skalního masivu Bucegi. Lacerta, latinský název pro ještěrku, tak splňovala svoji symboliku, propojení hor a vody.
Symboly samy vstupují do našeho života.


Vše začalo začátkem září tohoto roku v epicentru celorepublikového kráteru v Jílovém u Prahy na večeři u Floriána. Na samém českém dně vznikl plán propojit prostřednictvím desetidenní pouti Čechy a Balkán až k pobřeží Jaderského moře. Plán míst postupně přicházel a nabízel různé varianty a souvislosti.
Druhý den, to už v západních Čechách, jsme putovali na jednu z datových studnic Česka. Ta leží téměř na hranici s Německem, na místech vysídlených několika vesnic. I přes tento fakt, zde příroda zůstala nedotčená, klidná a energie místa vyzařovala radost a čistotu. Místo podporuje komunikační pátou čakru, pomocí harmonizačních nástrojů jsme se napojili tak spontánně, že všechny překvapil soulad hry, i když nikdo nemá muzikantské vzdělání. Stali jsme se na chvíli hravými a nadšenými dětmi, plně napojenými a uzemněnými. Další den jsme pokračovali na sopku Komorní Hůrka, jejíž kráter je momentálně nádhernou voňavou zahradou plnou mateřídoušky. Zde při meditaci jsme se skvěle naladili na energii první čakry Země. Pokračovali jsme dál do rezervace Soos, kde přišla další indicie naší zářijové cesty. A to MAPA.

MAPA Z MUZEA SOOS

Mapa, která opět představovala symbol ještěrky. Hlava- Česká republika a její dlouhé tělo, táhnoucí se oblastí Karpat až někam k Jadranu. My jsme se právě nacházeli na její hlavě. Po celém jejím hřbetě, to je severní hranici Česka až po Trojmezí, jsme se toulali poslední dva roky. Nachází se zde mnoho silových oblastí, také proto, že tudy vede odnož podzemního systému tunelů z Babí hory přes území Německa až do Kanady. Hřbet ještěrky se pak stáčí dolů Maďarskem až do oblasti Transylvánského Bucegi. Odtud pokračuje jako její ocásek jižně Srbskem, přes Bosnu až k pobřeží Jadranu. Archetyp ještěrky souvisí se spojením živlů země a vody, pohybem směrem dopředu, zodpovědností a zároveň svobodou, touhou dostat se nahoru, neviditelností, skrytostí, maskováním nebo znovu-obrozením. Hledali jsme tak synchronicitu s naším vnímáním míst a symbolikou.

MASIV BUCEGI

Transylvánské Alpy jsem navštívila poprvé před asi třiceti lety jako mladá studentka, kdy jsem jela společně s bratrem do Brašova na lyže. Už tehdy se mi zde děly věci mezi nebem a zemí. Láskyplný příběh, který měl kořeny v dávných časech, ale tehdy jsem to ještě tak vůbec nemohla chápat. Až nyní jsem dohru starého nedožitého příběhu pochopila a díky TEĎ za něj, Vladimíre. Nikdo z nás už tehdy nemohl tušit, jak silná místa Transylvánie skrývá.

SINAIA

Plán cesta tedy byl na světě. Tak jsme koncem září 2016 vyrazili na naši desetidenní cestu, celkem dlouhou 4224 km.
Rumunská Sinaia je lázeňským městem, napájeným energií pohoří Bucegi, tvarem připomínající ženské ňadro. Podobnost čistě náhodná s citadelami v Peruánských horách.
Hned druhý den ráno jsme se vydali k jezeru Bolboci, vytvářející tvar ještěrky. Záměrem bylo jej nejprve objet dokola. Místy naše auto sklouzávalo po rozpadlé až téměř chybějící silnici na okraj srázu a my jsme dostávali první lekci pokory. Došlo tak na konfrontaci mezi strachy a touhou po poznání. Po devíti kilometrech útrap jsme úlevně dodrncali do soutěsky.


CESTA KOLEM JEZERA BOLBOCI A KORYTO SOUTĚSKY

Na druhém konci jezera, když jsme projeli úzkou soutěskou, nás uvítala úžasná, ale drsná příroda. Obrovské pastviny pro ovce, běžně a často navštěvované medvědy a rozsáhlé meandry divokých říček s jiskřivě čistou vodou.
Pasáci tady opékali na ohni čerstvý sýr v kukuřičných plackách. S chutí jsme pojedli a pokračovali údolím dále.

PASTVINY POD BUCEGI A MONASTIR JAKO VSTUP DO JESKYNĚ

Soutěska se opět zúžila a na úbočí se před náma objevil velký monastir a zároveň vchod do jeskyně "Ialomitei".
Jeskyně je přístupná zatím do hloubky 600m, najdete zde v síních a chodbách skalní skulptury zvířat a obličejů bytostí.
V jedné části jeskyně teče pramen posvátné a uzdravující vody, která je bez jediné bakterie. Prýští rovnou ze skály.
Vodu jsme ochutnali a omyli si obličeje. Kombinace padajícího vodopádu s křišťálovou vodou, podzemí a vysoké koncentrace negativních iontů má své kouzlo. Tento jeskynní systém je mnohem rozsáhlejší, zatím je veřejnosti zpřístupněna pouze část, ale systém chodeb je zřejmě pod celým masivem Bucegi.

PRAMEN UZDRAVUJÍCÍ VODY A OBROVSKÁ SÍŇ URSULUI

Nahoře nám zatím trochu nasněžilo. Zítra se vydáme nahoru do města Bohů na Babele.
Výraz Babele znamená moudrá a vědomá žena.
Pokračování příště...

VÁLEJÍCÍ SE MLHA NAVEČER

DARY SILOVÝCH MÍST BESKYD

30. července 2016 v 10:21 | Iva

DARY SILOVÝCH MÍST BESKYD


Skvěle vydařená akce,
pořádaná v pátek 22.7.2016 v rámci Ekofestivalu "Před vlastním prahem"
v Rožnově pod Radhoštěm.
Byla věnovaná mému osobnímu pohledu na silová místa oblasti Beskyd.
Prezentace vychází z komplexního souhrnu informací, které ke mě přicházely po dlouhá léta.
Je-li Země živou bytostí, má rovněž jako člověk fyzické tělo, kterým vedou energetické meridiány.
Jedním z významných meridiánů je ten páteřní. Právě tento prochází oblastí Beskyd a energeticky ji
nabíjí. Z posledních informací lze předpokládat, že vše je propojeno také s tématikou
mezikontinentálních tunelových systémů, které vedou hluboko pod povrchem Země.
Pod pevninou je to obvykle 1500 až 2500 m pod povrchem, pod mořem je pak hloubka tunelů okolo
4 až 5 kilometrů. Jeden z těchto tunelů byl pár lety před objeven v Transylvánských Alpách v oblasti Bucegi.
Informace praví, že tento tunel vede z oblasti střední Sýrie přes oceán až do Kanady.
Ve výšce okolo 2000 m n.m. byly objeveny nejen postranní vchody do tohoto systému a to skalní chodby
o šířce kolem 15m, ale najdeme zde také Sfingu vytesanou do skály a tzv. Bábely, kameny vyzařující
neobvykle velké elektromagnetické vlny, zesilující se vlhkostí vzduchu, z tohoto důvodu jsou oploceny
a pod zvýšenou kontrolou armády. Vlastní náhled na tuto zajímavou oblast uvedu na blogu během
krátké doby, kdy se chystám na delší cestu, probádat několik silových míst Balkánu.

TRANSYLVÁNIE BUCEGI, SFINGA A BÁBELE

Celá tato oblast jižní Evropy se zdá být jejím břichem a lůnem- vstupní bránou Slovanské civilizace.
Jelikož na čistotě druhého energetického centra velmi záleží, je třeba tuto část dobře osobně poznat jak v sobě,
tak v Evropě.
Z Bucegi se tunel vine pod Maďarskem na území Slovenska, oblastí Slovenského Rudohoří, Roháčů,
Oravskou Magurou pod Babí horu. O mé cestě k Babí hoře si můžete přečíst v jednom z mých příspěvků o silových místech. Pod Babí horou se tunel rozděluje do několika větví. Jedna z nich vede skrze celou Moravu, oblastí
Znojma na území Rakouska do okolí Salcburku, kde vystupuje na povrch.

POHLED NA BABÍ HORU

Další z větví tunelu vede směrem na jihozápad Oravskou Polhorou na území České republiky.
Na Trojmezí, to je v oblasti nejvýchodnější vesnice ČR Hrčava a Jablunkovského průsmyku se stáčí na sever do Slezských Beskyd pod horu Čantoryja-Slezský Blaník, která je také horou dutou.
O výstupu na Čantoryji je příspěvek na mém blogu pod tématem Zpívající hory.
Během poslední doby, kdy jsem přitahována intuitivně mnohými místy na území České republiky
se ukazuje, že všechna jsou opět propojena s tématem podzemních prostor.
Mnohým z Vás to může přijít zvláštní, ale pro mě byl pobyt pod povrchem vždy velmi příjemný.
Ať to byly podzemní prostory pod významnými stavbami, jeskyně, podzemní města nebo tunely třeba v Bosně-Ravne, cítila jsem se tam vždy dobře. Jestliže si udržíte hladinu energie, můžete zde navázat komunikaci s entitami, které prostor obývají. Také je zde vhodná atmosféra k meditaci a přístupu k informacím z předešlých inkarnací, tudíž tu můžete trošku více zmoudřet. Při jedné energetické práci s vibracemi planety Země jsem se ponořila do zvuku gongu, ten byl naladěn na frekvenci Země 432 Hz. Podařilo se mi stát se plně její součástí. Bylo to fascinující! Když jsem porovnávala energii na a pod povrchem, byla pro mě bližší ta podzemní. Je mnohem čistější, nerušená kosmickým zářením, elektro-mřížkami. Je zde mnohem vyšší koncentrace negativních iontů i fotonů a příjemná frekvence pro lidské buňky. Přináší to obrovský pocit lehkosti. Většinou zde byly nalezeny zdroje velmi čisté vody, která je rovněž léčivá. V jedné z mých vizí jsem zahlédla záhony stolistých růží, které se pěstovaly v podzemním chrámu v bosenské Vratnici. Ani jsem netušila, jak dlouho už miluji růže…

PODZEMNÍ KRYPTA POD KLÁŠTEREM V JABLONNÉM A PODZEMNÍ TUMULUS VE VRATNICI- BOSNA

A tak se toulám po místech s podobnou energií síly, čistoty a bezpodmínečné svobody.
Jsou mezi nimi mé nedávné poutě v oblasti Nízkého Jeseníku-hrad Sovinec, Rešovské vodopády, rozsáhlý sopečný kráter ve tvaru hvězdice ze sopek Malý a Velký Roudný, Venušiny sopky a Meziny, tufové oblasti okolo Slezské Harty, dále oblast Hrubého Jeseníku-Karlov, Bílá Opava, Vrbno pod Pradědem a lázně Jeseník, dále západně pomezí polského Klodska a náhorní plošina Králický Sněžník, Police nad Metují a skalní město v oblasti Broumovských skal, dále severněji oblast
Krkonoš-Vrchlabí, sopečné homole v okolí Liberce, Jablonce nad Nisou nebo Jablonného v Podještědí. K těmto úžasným místům se budu vracet v dalších příspěvcích na mém blogu.
Silová zóna okolo tunelu výrazně tato místa ovlivňuje, bdělá část obyvatel si toho byla vědoma a už za dávných časů se s ní propojovala pomocí podzemních prostor.

SKALNÍ MĚSTA

V oblasti Šluknovského výběžku tunel opouští území ČR. Přes území Německa vede pod mořem
do Skotska, v okolí města Inverness se zanořuje pod Atlantik a vede až na Kanadské území.

CENTRUM ČELADNÉ S KNĚHYNÍ

Beskydy mají mnoho silových zón a tak nelze určovat jakoukoliv jejich hierarchii.
Já jsem se snažila jimi projít iniciačně. Znamená to nacítit se na jednotlivá místa, propojovat se na nich se svojí životní silou, hledat synchronicitu a vlastní poznání, kterým pak mohu inspirovat ostatní.
Současný tok energií na planetě Zemi se polaritně otočil, energie nyní proudí dostředivě a láskyplně všechny ženou do centra našeho srdce. Doslova nás ladí na střed.
I Beskydy mají své srdce, nachází se na úpatí Malého Smrku. Leží v údolí prudkého potoka, vlnícího se pod kopci s pyramidálním vyzařováním. Máte-li vypěstovanou citlivost k silnému vnímání místa, začnou se Vám podobně rezonující místa vzájemně různě propojovat. To znamená, že můžete být v jeden čas na všech najednou. Plujete mezi nimi bez hranic prostoru a času.
Toto místo mi ihned připomnělo energie Sluneční brány nad Machu Picchu, kdy pozorujete z výšky vlnící se řeku Urubambu v údolí horkých vod Aqua Calientes. Tvar potoka vytváří apsidu a objímá oblast identicky i tady v Beskydech. Podobné energie jsou v oblasti meandrů řeky Dunaje v Srbsku ve Vinči, řeky Dyje v okolí vinice Šobes na Jižní Moravě nebo řeky Bosny pod pyramidou Slunce ve Visoku.

APSIDA V SRDCI BESKYD

AQUA CALIENTES Z MACHU PICCHU


Pod Malým Smrkem nabíráte dechem spoustu vodní prány, která se prolíná se vzduchem a vytváří
blahodárný energetický koktejl pro naše srdce. Posiluje především centra naší ženské polarity a to
v břiše, hrudníku a mezi očima.
Další komunikační most je nutné vytvořit mezi dvěma energetickými centry, a to třetím- solarem plexem a pátým- centrem v krku. Čistota centra sluneční pleteně je závislá na tom, jak máme zpracovaná témata svých rodových
kořenů- prvního centra v pánvi a také jak umíme pracovat se svojí osobní silou našeho druhého centra v břiše.
Až jedině tehdy si vytvoříme zdravý vztah k sobě, skládající se z aspektů sebelásky, sebedůvěry a sebeúcty.
Dokážeme-li být upřímní, nemáme-li tajemství ani strach vyjadřovat své pocity právě krčním centrem,
jsou tato centra v harmonii. Jsou mírou naší moci vůči světu vně nás. Otázkou přirozených hranic a správného rozhodování.


POHLED ZE SOLÁNĚ- PUPKU VALAŠSKA NA JEZERNÉ A ZVONICE NA SOLÁNI

V oblasti Beskyd je takovým místem komunikace a vyjádřením síly krajiny oblast Jezerného na Soláni.
Pupek Valašska na vrcholu Soláň je komunikační zónou mezi hřebeny Javorníků, Solání a
Beskydským hřebenem. V okolí Kotlové najdeme louky a na nich silně působící dračí žíly, které vyburcují bloky
v centru břicha, probudí každého otálejícího v práci se sebou.

STOLOVÉ HORY Z KNĚHYNĚ

Přesuneme se opět do oblasti Malého Smrku a vystoupáme téměř do sedla Čertova Mlýna.
V tomto místě se úplně promění energie krajiny. Hlasitá a burácející jangová síla přírody se ztiší a překvapí
svojí měkkostí. Ze sedla se vydáme na horu, která je pro mě Bohyní Beskyd. Tou je hora Kněhyně a patří také
mezi Zpívající hory. Stojí si zde majestátně a s rozhledem vědomé ženy objímá celou krajinu.
Svými ňadry Malou a Velkou Stolovou živí celé tělo Beskyd až do oblasti jejich nohou, pyramidálních kopců Skalka a
Ondřejník. Břichem Beskyd je pak obec Čeladná, která má v místě okolí kostela energetickou vstupní bránu,
ta je dělohou Beskyd. Vyzařuje do kruhu v průměru osmdesáti metrů a jde hodně do hloubky pod povrch Země.
Vytváří spirálu energie, která má převahu ženského aspektu.

SPIRÁLY


Psala jsem o propojení Čeladné s legendou o Bohyni Inaně. Probuzení ženské energie není konečnou stanicí, v této fázi uvízlo mnoho dnešních hledajících. Daleko důležitější je, kdo stojí po boku této probuzené ženské energie, která je nezkrotná, divoká, plná vášně a transformující síly. Mění úplně vše, čeho se dotkne. Starý typ mužského vyzařování vedle ní neustojí, je třeba ho léčit. A to je dnes velmi aktuálním tématem. Tak mnohé současné "bohyně" bojují s mužským principem a netuší, že jdou samy proti sobě. Mají pocit, že muže nepotřebují, pohrdání vede pouze k pýše a té předchází vždycky pád.


Až poté, když máme v harmonii oba principy, můžeme pocítit soulad a plynutí toku života.
O tématu energií Beskyd více v mém příspěvku na blogu Beskydy- Malý Tibet.
BESKYDY, PATŘÍ VÁM MŮJ VELKÝ DÍK!

SÍLA PŘÍRODY

8. července 2016 v 15:38 | Iva

SÍLA PŘÍRODY a moje cesty po silových místech
pro mě znamenají úžasnou příležitost poznání principů
přirozeného fungování všech dějů na Zemi,
dar být jejich přímým účastníkem,
vděčným pozorovatelem,
pokorným poutníkem
a pak inspirovaným průvodcem těch, kteří touží vědět víc! iva

DEN NA HOŘE PLNÉ VODY

1. června 2016 v 17:28 | Iva

KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK 1424 m n.m.

Je horou s ryze ženskou energií, budete-li ji chtít zdolat, stane se zakrátko Vaše cesta "srdeční záležitostí".
Jinovou měsíční energii udává nejen tvar hory, ale také obrovské vřesové plato na vrcholu, které jako moudrá královna spouští po svých stříbrných vlasech množství pramenů dolů po úbočích na všechny světové strany.
Trojmezí těsně pod vrcholem rozděluje krajinu na Česko, Moravu a Slezsko.
Horu na vrcholu podélně půlí státní hranice a umožňuje tak skvostné výhledy na sousední Polsko.
Pod vrcholem pramení největší řeka Moravy, která protéká jejím územím dalších 335 kilometrů, na Slovensku u Děvína se stává Dunajem, který nás propojuje s úmořím Černého moře.


Náš výstup byl toho dne provázen neuvěřitelným výběrem možností, jak vnímat živel vody.
Kolem nás bublalo na desítky vodních pramenů, utvářejících koryta, vodní tůně, mnohočetné soutoky, tvořící meandrovité zátoky s úžasnou tichou atmosférou čistoty lesa a panenské přírody. Na chvíli jsme se rozhodli zastavit a vyladit se v prostoru koryta, ve kterém se brzy zjara prohání mnoho vody, to když nahoře roztává sníh. Ten se na vrcholu Králického Sněžníku udrží rekordních osm měsíců v roce.


Ten den odpoledne bylo rovněž velmi bouřlivo a tak jsme chvílemi nevěděli, zda slyšíme šumění a hukot vody nebo nedaleký déšť. Vše bylo ještě doprovázeno hlasitým hromobitím a blesky osvěcovaly oblohu mnoho hodin. Nakonec nás bouřka přece jenom dostihla, začala krátkým krupobitím a pak z nebe začaly padat provazy deště celých pět závěrečných kilometrů, které nám scházely do cíle. Tak na nás nezůstala nit suchá. Garp si poprvé za svých třináct měsíců života užil přírodních živlů naplno, z ocásku mu tekl proud vody a déšť byl tak silný, že chvílemi neviděl na cestu.


Cesta na vrchol vedla nejprve stále lesem. Pak se otevřelo před námi celé Stříbrnické údolí i s nově vybudovanou "Stezkou v oblacích". Stoupali jsme dál k vrcholu a před náma se objevil výhled na Rozhlednu Klepáč (1144 m n.m) a
Malý Sněžník (1326m n.m.), na jehož svazích teklo kamenné moře.



Pod platem vrcholu Králického Sněžníku stála v minulém století Lichenštejnova chata, která byla stejně jako kamenná rozhledna přímo na vrcholu pro špatný stav v sedmdesátých letech zbourána. Dnes tu zůstaly pouze základy staveb, hromady kamení a na úbočí soška slona, neoficiálního symbolu Králického Sněžníku.



Těsně pod závěrečným stoupáním na vrchol pramení řeka Morava. Ochutnáváme vodu přímo z pramene.




Vrcholové plato nás ohromilo zvláštním klidem, chtěli bysme tu zůstat déle. Obrovská plocha je celá porostlá vřesem a borůvčím. Lidé přicházejí k vrcholové tabuli ze tří stran. Je tu dobře. Nás odtud celkem rychle vyprovází prudký déšť. Vydáváme se tedy na zpáteční cestu, není se kam schovat.





Živel vody v nás reprezentuje svět emocí a souvisí především s naší druhou čakrou.
Fyzicky je to oblast našeho břicha, oblast velmi silně inervovaná, nazývaná také druhým mozkem.
Pro mnohé je to místo, kde nejdřív ucítí dotek vnějšího světa. To proto, že zde leží centrum naší osobní síly,
schopnosti vztahovat se a taky odkládat vše, co už nám neslouží.
Tady sídlí naše imunita, kreativita a schopnost žít v hojnosti.




Voda je obsažena ve všech buňkách a je nutná ke všem fyziologickým procesům v těle.
Potřebujeme vodu, abychom se naplnili, abychom správně nasměrovali svoji sílu.
Taky abychom kreativně utvářeli svůj život a své bytí v hojnosti.
Voda je symbolem veškerého pohybu.




Všude, kde je dost vody je všechno bujné, živé, jasné a svěží.
O takových tématech je možné cestou po kopcích tohoto ženského typu přemítat.
Požádáte-li horu o informaci, ráda Vám ji poskytne. Je třeba se zastavit, posedět, navnímat vodu jako živel,
vděčně smočit nohy nebo posedět v jejím kamenném korytě. My s Ívem hrajeme na rezonanční kantely a pomocí ladiček harmonizujeme sebe s danými silovými místy. Pak jen stačí prostě "být tady a teď" a naslouchat.
Zprávy dostáváte k daným tématům různými cestami.



Dostatečná energie druhé čakry je naprosto zásadní pro fungování třetího oka: čakry šesté, centra naší mysli a intuice. Sladí-li se tato dvojice čaker, pak je to brána k otevření srdeční čakry do světa bezpodmínečnosti. Trojice čaker druhé, čtvrté a šesté patří v dnešní době k těm nejvíce disharmonickým. Chybí nám eucit a vzájemnost.
Pobývání v místech, kde je mnoho vody, silně na tato centra působí. Vzpomínám si, když jsem před lety strávila více jak dva týdny na moři na palubě jachty, jak významné intuitivní sny jsem tam měla a kolik odpovědí z oblasti vztahů jsem tam dostala. Epifýza se na houpající vodě ráda rozpohybuje a zaktivuje.
Je skvělé propojovat cestování a práci na sobě. V přírodě je to vždy silnější zážitek a lépe se zvědomí.
Je to svobodný prostor, kde si člověk může uvědomit svoji individualitu a jedinečnost.
Bez omezení!

MALÝ TIBET - BESKYDY 2016

8. května 2016 v 23:14 | Iva

Uchopení tak silného tématu jako je oblast Tibetu, jeho energetická symbolika a to, co v ní člověk může objevit není vůbec snadné. Trvalo mě více než týden od pouti po Beskydech, než se vše usadilo a já mohla začít psát. Za propojením oblasti Beskyd s Tibetem, není pouze výrok Dalailámy, který Beskydy takto nazval, ale mnohem starší propojení energie této části světa s naší národní identitou. V těchto silně se transformujících časech se tok energií totálně převrátil a vše jde do středu, na této cestě k srdci však je třeba mít průchodno. Není divu, že mnoho z nás se narodilo právě zde, ve středu Evropy - jeho srdci. Hledáme tak cestu do středu, rovnováhu a plně otevřenou schopnost tvořit své životy. Na cestách po silových místech, které vyzařují tuto symboliku, se daří vše související v sobě objevovat.
Naše pouť začala dnem prvním, řekla bych propojením s rodným městem Zlín na všech úrovních. Naši přátelé žijící v Praze, kteří s náma beskydskou pouť půjdou, mnoho o Zlíně nevědí. Vzali jsme je na silové místo, kde se energie zlínska ukazuje sama od sebe. Tato hrana kopce Svárovec, pod pramenem "Svatá voda", vše rozděluje na dvě poloviny. Na tu jangovější pravou, kde údolí Malenovického hradu komunikuje se svatyní Hostýna a pokračuje údolím Tlusté hory na Zlín, dál východně na Vizovické vrchy a drsnější Valašsko. Levá polovina se jinově rozšíří o objímá Moravský úval, v pozadí s Přerovem a Olomoucí až po Svatý kopeček. Pak dál se na západ propojuje s pohořím Chřiby, pradávnou neskutečně příjemnou oblastí pro život- hradišti jako Svatý Kliment, Kazatelna, Brdo s Buchlovem, Velehradem nebo Modrou. Energie tohoto Zlínského hřbetu se dá přirovnat k místům, kde se potkávají dva oceány, jejichž vody se vzájemně mísí. Vyfoukaní jsme sešli z kopce a zamířili se uzemnit do místního pivovárku pod hradem "Zlínský švec". Město Zlín je především spojeno s Tomášem Baťou a tak synchronicita života nám vše poskládala do neuvěřitelné kombinace. Vše se propojilo tak, že jsme se ocitli na přednášce o Mongolsku a tamních šamanech, které není až tak vzdálené energiím Tibetu. Přednáška se konala, kde jinde než na půdě 21. budovy Baťova mrakodrapu. Po vyhlídce z terasy na Zlín, který byl v 30.tých letech dvacátého století pro svoji infrastrukturu evropským fenoménem, jsme se přenesli daleko na Dálný východ. Autorům přednášky se podařilo skvělými historkami propojit s místní čistotou a životními hodnotami obyvatel, rituály i drsností krajiny.
DEN DRUHÝ
Ráno jsme naladěni vyrazili do Beskyd. Chalupa, v níž jsme další tři dny přebývali, stála na úpatí silového kopce Skalka-Ondřejník, přímo naproti Lysé hory. Pod náma leželo v údolí centrum Čeladné, tvořící samé dno Beskyd, místo spojené s legendou o Bohyni Inaně. Cesta do srdce všech z nás nezačíná nikdy jinak, než ztrátou něčeho pro nás podstatného, padnutím až na dno a pak pomalým přirozeným vzestupem nové cesty, žitím skrze probuzené srdce.


Naše putování začalo právě v samém centru Čeladné. Louka vedle kostela vyzařovala sílu, hodnou probuzenému ženství.
Bohyně Inana takovou ženou plnou vášně byla, žádný muž před ní neuniknul, všechny ovládala svým charismatem a podléhali jejímu šarmu. Byla čarodějkou, která své dary využívala naplno v dobrém i zlém. Nakonec ji zradil žal vlastní sestry, vtáhnul jí do podsvětí a temnoty. Inana netušila, že zde přijde o všechny schopnosti i dary a nakonec téměř o svoji duši. Vším musela projít, až na samém dně svedla ten nejtěžší zápas, ve kterém ji spasilo to jediné, co jí zbylo. Láska v srdci a moudrost ducha. Tím transformovala ženskou sílu do úrovně láskyplné tvorby. Kužel této ženské energie sahá hluboko pod povrch země, rozsah vyzařování je do sta metrů kolem místa. Ladí všechny tři ženské čakry a otevírá srdeční centrum. Dokáže léčit srdeční, cévní a pohybové nemoci, lázně Čeladná této energie bohatě využívají.
Odpoledním cílem bylo objevit místo napojení na energie Tibetu a pochopení propojení s Beskydy. V nádherném náruči všech kopců kolem naše pohledy stále magicky přitahovala Kněhyně, která si tímto připravovala překvapení na další den.
Mířili jsme do Ostravice směrem na přehradní nádrž Šance. Jangová energie tohoto zúženého průsmyku byla ochromující, není divu, že přitahuje motorkáře k divoké jízdě, jejich touha po svobodě se tu dá trochu ukojit.
Dorazili jsme k místu meditace, bylo kouzelné. Leželo na úpatí Malého Smrku, u bublajícího potoka, kde velké kameny vytvářely ostrovy. Síla tohoto místa nás skrze frekvence zvuku napojila velmi rychle ve všech daných úrovních iniciace - frekvence DNA, vědomí planety Země, 7. čakry i hypofýzy. Vyzkoušeli jsme si všichni hru na úchvatný "plecháč" Hangdrum, který mění zvuk i podle místa, kde na něj bubnujete. Totálně uvnitřnění jsme se vydali hledat studnici Tibetu, kterou navigace určovala kousek pod hrází. Zdejší energie místa vysílala jednak signály násilného spoutání přírody lidmi, přírodu zde spoutala obří masa betonu. Hory se nevzdávají a pohnuly se, právě hráz zpevňují. Dané místo studnice mělo mnoho pyramidálních znaků. Stejně jako dnešní Tibet bylo stlačováno, ale neslo zároveň něco hlubokého a prastarého. Symbol Tibetu je od pradávna hranicí mezi zjeveným a nezjeveným světem. To, co tam každý z nás načetl do svého informačního pole, nechť poslouží co nejvíce lidem.


DEN TŘETÍ
Opět v hlavní roli synchronicita. Plán dnešní výpravy na zpívající Babí horu do Polska, byl v ohrožení již pár minut po šesté hodině ráno. Počasí v Čeladné nádherné, modrá obloha bez mráčku, východ sluníčka a směrem na Polsko zataženo na déšť. A tehdy hlas moudré Bohyně Kněhyně opět promluvil. Dnes Vás čekám. A bylo rozhodnuto. Zůstáváme.

KNĚHYNĚ A PŘED NÍ STOLOVÉ HORY


Na vrchol se vydáme přes malou Stolovou a přijdeme na něj tentokrát z druhé strany. V únoru jsme vystupovali ze strany Čertova mlýna. Ještě při snídani zjišťujeme pohledem na plastickou mapu, že Beskydy skutečně mají tvar srdce a jsou podobné zmenšenině Tibetu. Jakoby náhodou poloha a tvar Kněhyně připomíná posvátnou horu smrti Kailás. Jenom tak mimochodem, dnes je 30. dubna, kdy je dobré spálit nebo pohřbít vše staré, aby se to nové mohlo zrodit. Hodně spojitostí a nádherné propojení.
Po cestě se dostáváme do míst, kterým se říká "Srdce Beskyd".

VODNÍ PLAZMA Z LESA PO RÁNU

ENERGIE MÍST "SRDCE BESKYD"

Zastavilo nás to tak nějak samo na místě, které mě úplně vyrazilo dech. Pod vrcholem kopce ve tvaru peruánského Machu Picchu se klikatil potok, jako v Aqua Calientes řeka Urubamba. Ostrůvky tvořící absidy lákali k meditaci. Já se vrátila v čase zpět a vnímala podobné energie jako před lety v Peru. Silové místo Machu Picchu je srdcem - čtvrtou čakrou posvátné pouti Inků. Táhnoucí se od města Cusco, které je "pupkem" - třetí čakrou a Olantaytambem, pátou komunikační čakrou mezi horami a džunglí. Pak se zvedá do hor až do "Sedla mrtvé ženy", kde překonáváte svůj stín a vstupujete do srdce. Po meditaci jsme pokračovali dál.


MEDITACE O PERU

Cesta na Kněhyni začala stoupat až na vrchol Malé stolové hory. Nádherné výhledy na Skalku s Ondřejníkem a Lysou horu nás uzemňovaly a přesvědčovaly o kráse naší vlasti. Vystoupali jsme pod výstup na samotnou "Dámu Kněhyni". Zde jsme se jí poklonili a opět zvukem propojili s její sílou. S poděkováním, že ji dnes můžeme navštívit, jsme vyrazili na vrchol.


Cesta stoupala a přibývalo sněhu. Každý z nás s horou vedl svůj rozhovor.


Přístupový les od Stolové hory byl plný jangové energie. Podobný výstupu na srbskou pyramidu Rtanj. Už jsme kopec chtěli mít za sebou, dobře jsme si pamatovali cestu z Tanečnice přes Čertův Mlýn. Žene Vás to, nedostává se dechu a přitom Vám to nedovoluje zastavit. Když vejdete do sedla pod Kněhyní, energie se diametrálně promění v příjemně ženskou a hladivou. Překvapí Vás ten nebetyčný rozdíl a rychlost změny. Bohyně Kněhyně Vás takto vítá!


Tak jsme nahoře na platu této "zpívající dámy". Prales zakrývá její pravou podstatu.
Přijímá Vás s otevřenou náručí mateřské energie, je Vám příjemně a ač jste na vrcholu, cítíte se v bezpečí.
Prošli jsme se po platu bosýma nohama.



TIBETSKÉ VLAJEČKY NA VRCHOLU KNĚHYNĚ

Zahráli jsme na kantely, zabubnovali a vyladěni zvukem poseděli v náručí této hory.
Sestup byl příkrý, ale s nádhernou vyhlídkou.
Hora Kněhyně tady staletí stojí jako žena - strážce. S láskyplně roztaženými pažemi nabízí svoji náruč,
její ňadra - Malá a velká Stolová ještě zvětšují tento mateřský pocit, který vysílá.
Není třeba připomínat, že po tomto objetí toužíme všichni bez vyjímky. Tady Vám jej poskytne sama Matka Země.


DEN ČTVRTÝ - návrat domů a znovu-propojení s rodným Valašskem.
Není nic krásnějšího než pohled na Beskydy z vrcholu Soláně. Toto místo máme velmi rádi. Je to náš "Pupek Valašska". Kamkoliv se otočíte, máte vše před sebou jako na dlani.

SOLÁŇ - KNĚHYNĚ Z DRUHÉ STRANY
KDYŽ STROMY PROMLOUVAJÍ

Propojení s Valašskem na místech, kde Javorníky schovávají do svých údolí chalupy. Místní lidé zde odjakživa žili tvrdý život silné přírodní energie, která nikoho nenechala vydechnout. Dračí žíly tudyma vedou jedna přes druhou.
Místo v okolí Jezerného je jedním z nich. Dračí louka - silové místo, které nás přitáhlo vloni, nás ohromilo opět silou, hodnou třeba Plešivcům v Čechách. Jistě by nastartovalo mnohé a probudilo z jejich lhostejnosti k životu jako takovému.

PRASTARÉ DUBY

CHALUPY V OKOLÍ POD KOTLOVOU

Rozloučili jsme se meditací na louce s energií páté čakry. Silně komunikační energie propojila všechny prožitky uplynulých dní. Vše bylo tak intenzivní a hluboké, že nám připadalo, že se vracíme z pouti alespoň po měsíci.
TAKTO PLYNOU NAŠE CESTY SVĚTEM A ČASEM!

CESTY SVĚTEM A ČASEM 2.

5. dubna 2016 v 17:34 | Iva

"SYNCHRONICITA ZNAMENÁ NEKONEČNÉ PROPOJOVÁNÍ VŠEHO SE VŠÍM DO JEDNOTNÉ SÍTĚ
NA VESMÍRNÉ ŠACHOVNICI."

Na snímcích silová místa, která mohou mít pro některé z nás spoustu spojitostí...
Pohled z Arménie na oblast magnetické hory Ararat 5137m v Turecku (nahoře)
Arménské jezero Kari v oblasti Aragats 3890m
Rumunská oblast Transylvánských Alp Bucegi
Bucegi má svoji Sfingu
Visoko Bosna
Rtanj Srbsko
Babia Gora v Polsku
Australská Ayers Rock- Uluru
Bájné jezero Titicaca v Peru
Moje plavení se po Titicaca
Kaldera sopky Théra na Santorini

ZPÍVAJÍCÍ HORY

4. dubna 2016 v 22:37 | Iva

ZPÍVAJÍCÍ HORY

Energetický přetlak se děje na všech planetách Sluneční soustavy včetně Slunce. Jeho solární aktivita je velmi labilní a rychle kolísá. Slunce je předimenzováno natolik, že solární bouře a výrony obrovského množství plazmatické energie budou mít pro Zemi častěji větší následky, hrozí kolapsy rozvodných a elektro zařízení.
Akustické jevy na Zemi, kdy se zdálo, že Země duní, byly vědci doposud vysvětlovány zesílenou seismickou činností.
Roku 2014 však zjistili, že zvuk ale působí v prostoru. Rusové tvrdí, že jde o hroty rezonance, které je lidské ucho schopno vůbec slyšet. Plazmatická energie ve formě oblaku jemné ionizované plazmy naráží do atmosféry a ta se rozkmitá. Planeta je vlastně ladičkou a po sladění vzniká infrazvuková rezonance 1,45 Hz.
Napojuje se pak na silová centra na celé planetě. Tyto vlny nejsou dynamické, ale pulsují.
Česká republika je napojena na centrum v Gíze (Egypt), vlny jdou směrem na Evropu, prochází také oblastí pyramid ve Visoku (Bosna) a pokračují na sever na naše území. Zde tak můžeme, pokud jsme dostatečně citliví, nalézt místa se stacionární energií, které mají svoji vlastní pulsaci a kmitočet. Harmonizují lidské tělo a buňky, umožňují dokonalé uzemnění, vytváří alikvótní tj. vyšší harmonické tóny a ty kódují DNA, která prochází nyní transformací.
České kopce, na kterých je možné tyto frekvence zaznamenat jsou BLANÍK, ŘÍP, KNĚHYNĚ, ČANTORIE, JESENICKÉ SOPKY. Na slovensko-polské hranici magická BABÍ HORA také DIABLAK nebo východoslovenské pohoří VIHORLAT.
Pojďme některé z nich navštívit.

KNĚHYNĚ 1257 m n.m.

Třetí nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd je svou energií naprosto zvláštní.
Když zdoláte jejího strážce Čertův mlýn, vrchol jen o pár mertů nižší, zato silně vyzařující jangově drsnou energii, ocitnete se v sedle pod Kněhyní. Zde začíná nejenom divoká, člověkem neupravená rezervace, ale obrovské ztišení, které cítíte až do morku kostí. Když budete dobře uvnitřnění, je možné slyšet houpavou melodii, pocitově blízkou mateřské náruči, která Vás neuvěřitelně uvolní.
Tato dáma má vrchol ve tvaru prostorného plata, identický s pyramidálními vrchy třeba Visocké pyramidy Měsíce.
Energie jsou silně jinové, stromy do spirály nebo ohnuté do pravých úhlů, bujná vegetace, nízké pravidelné skupinky listnáčů ve trojicích, hnízda vzácných ptáků, doupata zvířat, to vše má svůj účel. Přitáhnout sem člověka, aby začal vnímat Zemi a její ženskou energii jinak. Všem se nám totiž ženské energie v těchto časech nedostává a proto doporučuji se na Kněhyni vydat.



ČANTORIA 995 m n.m

Vrchol tvořící státní hranici s Polskem v oblasti Slezska. Pověst o této bájné hoře tvrdí, že uvnitř hory je dutina, ve které žije skupina rytířů ve zlaté zbroji, kteří čekají na výzvu a pak vyrazí vysvobodit lidstvo. Že by další spící bytosti, čekající na to, až lidé dojdou k určité úrovni vědomí?
Výstup na vrchol je typický pro pyramidální kopce, zalesnění drobnými skupinkami různě pokroucených stromů, sklon okolo 8 stupňů a množstvím vodních pramenů.
Energie této hory je opět více jinová, máte pocit jakoby jste se nedotýkali chodidly země, jakoby jste se vznášeli. Rozhledna na vrcholu poskytne rozhledy na Polsko, Slovensko, Ostravsko a Těšínsko.
Sestup z této hory do Nýdku po hraniční čáře patří k adrenalinovým, s nádherným výhledem na vrcholy Ostrý nebo Mionší.



BABÍ HORA - DIABLAK 1725m n.m.

Magická hora s pověstí o tunelech a podzemních prostorách se spícími bytostmi.

CESTY SVĚTEM A ČASEM 1.

1. dubna 2016 v 22:49 | Iva

Proč cestuji a putuji po silových místech?
Snažím se pochopit smysl věcí, to jak pracuje vědomí uvnitř těla a jak reaguje na frekvence a sílu daného místa.
Přímo to naciťovat, prožívat a předávat jako inspiraci druhým.
Účelem toho všeho je otevřít lidem možnosti pochopit sebe, uvidět se zevnitř a rozpomenout se na svoji pravou přirozenost.Také na to, kým jsme byli kdysi nebo kde jsme žili. Jsou to ty okamžiky, když poprvé přijedeme na nějaké místo a najednou cítíme, že tu nejsme poprvé, orientujeme se a dovede nás to tam, kde to dobře známe. Jsme velmi překvapeni a zároveň je nám zvláštně. Vede nás to ke zvědavosti a zkoumání, proč se nám to stalo a přitáhlo nás to sem.
Hledáme daleko od domova, cestujeme na konec světa, ale najdeme to někdy? Jednou ano.
VŽDYŤ TO CO HLEDÁME, MÁME PŘÍMO PŘED NOSEM. Hledáme totiž ROVNOVÁHU, tu jedinou vesmír podporuje. A právě na silových místech se s rovnováhou můžeme spojit. Nadšení z cestování Vám všem přeji z celého srdce. iva

SILOVÁ MÍSTA VE SVĚTĚ

16. srpna 2015 v 8:26 | Iva




Planeta Země je živá bytost a má na svém povrchu mnoho bodů, které jsou sestaveny do planetární mřížky a my je můžeme vyhledat naprosto přesně podle GPS. Tyto body jsou propojeny do drah, meridiánů podobně jako v lidském těle. Na těchto místech, kde vyzařuje silně zemská energie, lidé po generace budovali stavby, většinou sakrálního charakteru. A tak můžeme rozpoznat v těchto místech základy například kyklopského zdiva z původních chrámů, na kterých byly zbudovány mladší stavby, využívající tyto staré zářiče.
Poslední doba ledová (50 000 let) dovolovala život pouze asi do 30°od rovníku a tak významná energetická místa máme většinou v této zóně.
Gíza, Machu Picchu, Nazca, Velikonoční ostrovy, Petra, Mohendžodáro, Kailás, Angkorwat tvoří tzv. posvátný rovník. Na těchto místech najdete podobné technologie, materiály, písmo, ale i nevysvětlitelné jevy, mnohatunové bloky, naprosto přesné řezy, spoje mezi které nedáte ani nůž, niklové skoby použité při budování Sluneční brány města Tiwanacu v Bolívii před více než sedmi tisíci lety nebo podivné sochy připomínající bytosti z vesmíru...
Některá silová místa se mi podařilo navštívit a tak uvádím pár fotografií a zážitků na svém blogu.


PERU: ROK 2012

Můj velký dětský sen o jezeře Titicaca, na který jsem dávno zapomněla, jsem si splnila koncem roku 2012. Ten Mayové považovali za konec světa, málokdo tomu tehdy rozuměl, ale svět, jaký jsme ho znali a čas, jak jsme ho vnímali, skutečně už není. Z hlediska energií bylo Peru úžasným počátkem mého nového vnímání a cestování po silových místech. Na jednom malém ostrůvku na jezeře Titicaca se mi přihodila zvláštní věc, při starém rituálu, kdy se obcházelo sídlo starých Aymarů třikrát dokola proti směru času, jsem se dostala mimo realitu, fyzicky jakoby se vše otevřelo do nekonečnosti a já se dostala ke zdroji, ten pocit je nepopsatelný, napojení, pláč, vděčnost a milost... Od té chvíle bylo vše jinak jak před tím. V Cuscu, Inkové jej nazývají Pupek světa, nás provázel průvodce, jmenoval se Jaime, původem Inka, navenek velmi skromný vzdělaný muž. Pracoval jako právník a několikrát do roka provázel posvátnými místy turisty, myslím že právě kvůli předávání tradičních duchovních informací. Při Inkatrailu, posvátné pouti, dlouhé téměř padesát kilometrů, jsme putovali džunglí a opozdili se za ostatními. Zvláštní chvíle, nemluvili jsme, jen se na sebe dívali a mluvili očima, pak mi otevřel dlaně a řekl "open". Dnes vím, že mluvil o dlaňových čakrách a putovali jsme dál. Na Machu Picchu u obětní skály jsme si slíbili, že o sobě vzájemně napíšeme ve svých knihách. Tak Jamie, jestli jsi už o mě napsal, děkuji a já prozatím takto...



IZRAEL A PALESTINA: ROK 2014


Informace o knize Kateřiny Emerichové a jejich studium mě dovedly k rozhodnutí navštívit místa, kde podle písem kdysi vznikla civilizace. Knihy o svatých ženách a průvodkyních Ježíše na jeho poutích po Palestině a Izraeli vypraví o mnoha místech a já je toužila nacítit osobně. Tato cesta mi dala mnoho indicií o skutečném kristovství a pomohla si udělat osobní názor na víru.
Užila jsem nádherné chvíle při meditaci v poušti nedaleko Jericha, magickém nočním Jeruzalémě a Betlémě. V místech, kde celý svět je výš, u Mrtvého moře a okolí Kumránu, proslaveným nálezem písem na měděných deskách o skutečném životě Ježíše a Essejců, cítíte zvláštní vibrace hitorie toho místa. Na Massadě nebo Herodionu si uvědomíte sílu místa a obsah, co vyzařují, jaké formy staveb s pyramidálními a energii potencujícími prvky se zde budovali. Také kolik strachu je uloženo v lidech, co tu žijí, jak zablokování první čakry (věrnost kmeni) a druhé čakry (neodpuštění) řadí Izrael na první místo výskytu rakoviny. Odborníci však tvrdí, že příčinou je to, že Izrael nemá prakticky žádnou pitnou vodu... Návštěva domácích kibuců s úžasnými produkty z čerstvého a sušeného ovoce omámila moje chuťové buňky. Jsem milovnicí kráterů a tak Galilejské jezero bylo mou srdeční záležitostí, stejně jako jezero Titicaca. Plavba po jezeře, staré židovské zpěvy a voda občas dovolily probliky do minulosti. Vše se míchalo a bylo opojné, až se z toho tajil dech. Zároveň na pobřeží pozorujete pyramidální kopce pod Golandami, které energeticky přitahují vše správně, dějí se tam očistné procesy. Stopa z návštěvy této země zůstane navždy uložena v mém srdci. Děkuji za to.


 
 

Reklama