Tandemové léčení

KAUZALITY III.

21. ledna 2017 v 23:17 | Iva
Kauza sedmá

Popisem této kauzy bych se ráda vyjádřila k tématu nádorových onemocnění,
kterých poslední dobou přibývá geometrickou řadou.
Po přečtení následujícího textu mnozí pochopíte proč.
Přála bych si, aby jsme my lidé zásadně změnili postoj k této ne-moci.
Tak ať je Vám právě tento příběh další inspirací
ke změně pohledu na dění kolem rakoviny.

Žena středního věku, matka dospívajících dětí,
rozhodnutá postavit se svému osudu,
který pro ni vybral nelehký úkol.
Diagnóza rakoviny byla lékaři vyřčena před dvěma lety.
Objevila se v měkké tkáni hrudníku,
zároveň byly diagnostikovány již vytvořené metastázy v kostech.
Po chemoterapii byl proces téměř dva roky v remisi.
Žena však po celou dobu cítí, že potřebuje hledat i další přístupy k diagnóze,
než pouze vydržet "klasickou medicínskou léčbu" nádoru.

Já jako terapeut toto rozhodnutí považuji za stěžejní.
Jedině tak můžeme pochopit DAR, který nám naše nemoc přináší.
Jinak totiž není šance vystoupit z role oběti, to je pacienta,
překlad z latiny "trpně snášejícího",
který až do konce svých dnů předává zodpovědnost za své zdraví
někomu jinému.
Zůstaneme-li pouze pacientem, nemůžeme bez své vědomé účasti
zvyšovat svou energetickou hladinu směrem ke hladině zdraví.
V nízké emoční hladině- bezmoci, zmaru z dosavadního způsobu života
a otázek typu, proč zrovna já nebo strachu ze smrti, není šance na uzdravení.
Buňka potřebuje jasný pokyn od nás! Potřebuje cítit naši MOC!
Je nutné restartovat samoléčící proces našich buněk.
Věřit sobě a v sebe.
Program pro naše buňky nemůže být v rukou toho, komu nepatří...

Žena studuje nové informace, chodí na semináře osobního rozvoje
a různé druhy odblokování, je mojí klientkou v terapiích i tandemu.
Cesta k sobě je dlouhá, jako byl dlouhý proces cesty bez-vědomí sebe.
Rakovina přichází potichu, dlouhé roky ještě čeká, než se plně projeví.
Vloni na podzim dochází k návratu onemocnění.
Nádor je aktivní, opět roste.
Následuje cyklus radioterapie, zvažuje se i operativní řešení.
Psychika jde dolů a bezmoc se zvyšuje.
Klientka za námi přichází s tím, že si plně uvědomuje nemoc.
Ví, že ještě zde má nějaký úkol, jinak by si "ji už vzali nahoru".
Cítí ale úplnou ztrátu kontaktu se sebou. Potřebuje dotek.
Je plná vody, lymfomaséři žádají potvrzení od lékařů.
Nevědí, kam mohou...
Všude je plno strachu.
Usmějeme se tomu, jak moc se lidé rakoviny bojí.
Nemoc opravdu plně přijala, cítí se nepropojená,
nejvíc ji tíží, že je osamocená v sobě.
Taky pocit, že i když nezemřela,
nedokáže se radovat z toho, že žije...
Neví jak dál...

Chvíli se rozmýšlím, odkud vůbec začít...

Pro začátek budou dobrá pravidla HRY NA ŽIVOT A NA SMRT,
která zde na Zemi stále platí.
Co je ještě živé?
A co už mrtvé?
Kolik energie a jaké, to nese.
Vysvětluji energetický rozdíl mezi stavem zdraví a nemoci.
Zdraví je vysoký energetický stav, kdy naše buňky pracují
naprosto přirozeně a správně.
Žádný patologický proces není při této hladině vnímání možný.
NE-MOC, JE TEDY STAV, KDY ČLOVĚK NEMÁ MOC TVOŘIT SVŮJ ŽIVOT...
Nádorový proces- patologické bujení je formou nezdravého projevu v buňkách,
jako projekce něčeho hluboce nepochopeného v sobě.
Při svých bádáních jsem se dostala k lékaři, který se zabývá alternativní
léčbou rakoviny. Jako zpětná vazba mu slouží okamžitý stav mikroskopického nátěru
krevních buněk klienta. Měla jsem možnost vidět tyto nátěry krevních obrazů.
Člověk zdravý: jeho buňky jsou pravidelné, dobře ohraničené, mají dost místa,
svobodně dýchají, vzájemně se uctívají, dobře se mohou čistit i množit, odumírají klidně.
Objeví-li mezi nimi vetřelec, který útočí, svoji vlastní silou ho zpracují.
Člověk nemocný: jeho buňky jsou chaotické, mačkají se na sebe, dusí se,
kradou si svůj prostor, nedýchají volně a dostatečně, špatně se čistí,
nemají sílu se množit, mají narušené hranice, dostane-li se sem vetřelec,
nemají odvahu se zdravě bránit.
Žijeme-li takto i v našem životě, vše odpovídá zákonům Universa.
Jak nahoře, tak dole. Jak uvnitř, tak venku.

Nemocný člověk má tedy vibraci výrazně nižší.
Jeho mentální svět- myšlenky a z nich následné pocity zůstávají uvíznuté uvnitř,
kde "požírají" obrovskou část energie, určené k udržení hladiny zdraví.
Vyplýtvá ji na provoz emočního světa, kterému nerozumí, potlačuje ho,
hraje hry na tajemství, nepřiznává si své pocity, nekomunikuje se sebou.
Jde o rozpor, nesvobodu, nespolupráci principů v nás, jde o nevědomou válku.
Ve válce vždy bojují obě strany, jedna útočí, druhá se brání. Obě v boji ztrácí.

Vezmeme-li v úvahu, že v nás existuje část, která dokáže zvítězit bez boje,
je to náš vniřní léčitel, ženská polarita, duše, intuice, správná volba,
UZDRAVUJÍCÍ SÍLA V NÁS!!!
Je třeba ji hledat.
Je třeba ji vzbudit.
Je třeba se přesvědčit a důvěřovat jí, že zná cestu.
Je třeba ji ochraňovat, aby nás mohla vést.
Je třeba ji uctívat, protože ona ví.
Je třeba vše nefunkční opustit.
Jen tato naše část nás zavede do hladiny zdraví!

První mé otázky ke klientce jsou mířeny k podstatě jejího strachu.
Je to strach ze smrti?
Klientka odpovídá, že zjišťuje, že víc než smrti se spíše bojí života.
Jako by ho nedokázala správně žít.
Ptám se na pocit s tím spojený.
Je to hněv, tlačí ji v krku.
Pro mého partnera je to impuls, kudy bude pomáhat vypouštět napětí ven z těla.
Postupně navazuje kontakt s jejím fyzickým tělem.
Pracuje hodně s lymfou, uvolňuje toky v celém těle, hlavně v břiše.
Proťukává celou oblast sterna a krku.
Centrum komunikace, krční centrum - je totálně zablokováno.
Oba jasně vnímáme tu obrovskou potřebu
vykřičet do světa všechnu tu bolestnou bezmoc!

Co je vlastně život v těle?
Co je vlastně smrt?

ŽIVOT je materializací ducha do fyzického těla.
Když se duch rozhodne sem na svět, začne nádherný tanec živlů.
Jemnohmotný duch si pomocí informace- Éteru, jiskry početí - živlů Ohně,
pak Vody, Země a nakonec Vzduchu obleče tělo.
Tělo novorozence ještě nějaký čas funguje jemnohmotně,
časem více a více houstne do hmoty.
Dítě potřebuje projít fázemi prvních tří energetických center,
těch čistě materiálních. Pak je připraveno žít čistě svůj život.
Doba, kdy se dítě stává dospělým jedincem je velmi zásadní.
Když správně nedospějeme, zůstáváme zraněnými dětmi po celý život.
Odpojeni od možnosti potkat své vyšší Já. Pochopit osud, úkol duše,
naše smlouvy, vědomě zakusit zkušenost.
SMRT je dematerializací těla.
Je rozpouštěním jednoho živlu v druhém, nejdříve Země, Vody,
Ohně a nakonec Vzduchu se stává opět Éterem.
Je přechodem z hrubohmotného do jemnohmotného.
FYZICKÁ SMRT JE POUHÝM ODPOJENÍM OD INKARNACE
VE CHVÍLI ZAVRŠENÍ ZKUŠENOSTI!!!
Není koncem.

Rakovina je hodně spjata s tématem smrti.
Lidé vidí letálnost diagnózy pouze černobíle.
S nemocí povětšinou bojují na onkologických pracovištích.
Agresivně se ničí nádor chemoterapií, bohužel z 92% neúspěšně,
radioterapií nebo chirurgickým odstraňováním kusů těla.
Nikdy nemocní neví, jestli se rakovina vrátí zpět nebo budou žít dál.
Když stále karcinogenní proces pokračuje, UMÍRAJÍ.
Všichni jejich smrt vnímají jako prohraný boj s rakovinou.
Znovu opakuji- fyzická smrt je pouhým odpojením od inkarnace
ve chvíli završení zkušenosti.
Přicházíme sem na Zem se něco naučit,
náš úkol si určujeme v úrovni jemnohmotného vnímání,
ještě jako Duch, pak se narodíme a vše zapomeneme.
Osud nás vede po cestě životem,
my však můžeme otálet v posunech,
nemáme rádi změny, jsme "líní v duchu",
vše obcházíme, jdeme složitými cestami,
abychom sami pro sebe měli alibi,
že nemůžeme, nemáme kdy, za co a tak...
Vyšší Já posílá impulsy skrze duši,
k té se však neznáme, neslyšíme,
neuznáváme ji.
Tak pošle silnější impuls- katalyzátor "RAKOVINU".
Ta se stává ne důsledkem nebo příčinou,
jak si my lidé myslíme,
ale ÚČELEM naší cesty ke splnění úkolu,
který se máme zde naučit.
A my marníme čas, přežíváme, nebaví nás takový život...
Kdo se rychle vzpamatuje, včas si vše uvědomí,
napojí se na duši, jde k sobě až k pochopení svého úkolu
"Proč přišel", má šanci vše dokončit.
Může tedy i zemřít, protože během nemoci snadno vše pochopí,
posune se ve vědomí tak rychle, že jeho Duch je spokojen.
Úkol je splněn. Nevadí mu, že odchází z úplně zničeného těla.
Nebo pochopením úkolu nemocný naprosto převrátí způsob svého života,
nikdo ho nepoznává, změna je velmi radikální, duch je uspokojen.
Ale nenaplnil se ještě čas inkarnace, tak zůstává.
Rakovina odchází z jeviště, neboť energie nemocného a vědomí
jeho změnou převibrovaly do hladiny zdraví.
Znám osobně mnoho případů z obou skupin.
Skvělí lidé odešli a stejně skvělí lidé žijí dál.
Třetí skupinu tvoří ti, kteří nestihli jakékoliv změny.
Ti zemřeli na selhání fyzického těla při léčbě rakoviny klasickou medicínou.
Jejich úkol nestačili splnit, duch odešel nespokojen,
a musí se vrátit s ještě těžším úkolem v další inkarnaci.

Kdy většinou vznikají základy onkologických onemocnění?
U většiny klientů je nalezen kořen nemoci ve druhé čakře.
To je časové období dítěte sedm až čtrnáct let.
Doba objevu jeho osobní síly, vztahovosti k sobě, není-li správně pochopena,
bohužel častěji ne dítětem, ale rodičem, nemůže proudit ven a tato síla se
otáčí dovnitř proti dítěti samotnému.
Když je dítě rodiči připravováno o tuto sílu,
bývá nemoc jedinou zbraní k projevování nebo
přitahování pozornosti.
Jedná-li se o ženu, jde často o pozornost otce.
Není-li vyslyšena a to skrze nemoc není nikdy,
dívka v sobě snadno ztratí přístup k duši.
Uzavře ji a nechá ji tam, ve tmě.
Vyroste, stane se ženou, porodí děti,
ale její duše je stále zavřená a uvězněná.

Ptám se klientky, kde je její duše...
Sděluje, že je slabá, schovaná,
ale někde hluboko slabě křičí.
Ptám se koho volá...
Říká, že nějakého muže...
Ptám se, jestli ji ON slyší.
Říká, že ne...
Ptám se, proč?
Klientka netuší.
Jakou řečí mluví?
Jakou kartu má duše v ruce?
NEMOC!!!
Aha.
Ptám se, jestli je to k něčemu, když neslyší..
DOCHÁZÍ JÍ TO!
Žádám ji o změnu.
PODĚKUJE NE-MOCI A LOUČÍ se s ní.
Vedu ji: Požádej o jinou KARTU...
Bude to karta "Síla ženy", odpovídá klientka.
Skvělé, pobízím: Seznam se s ní, velmi živě si ji vybavuj!
Moje intuice mě vede, napadá mě použít Sílu tvarů a živlů.
Dávám jí tedy do pravé ruky hexaedr, sílu Země,
posvátné platonské těleso z křišťálu.
To duši dodá pocit bezpečí.
Může se do něj schovat a posílit bezpečí, které ji z dětství chybí.
Vše jde rychle a snadno.
Drží ho v dlani.
Ptám se, jak se cítí?
Silněji. Je ve spojení, právě to si přála.
Žádám ji, aby ji nechala promluvit.
Klientka pláče, dýchání přechází až v třesavku celého těla.
Pobízím znovu, ať se duše projeví...
Spouštěcí ventil se otevírá...
Pátá čakra nyní vytvoří kanál.
Valí se ven kilogramy potlačeného hněvu za všechna ta léta...
Vše odchází. Trvá to dlouho, dlouho...
Buňkám se zásadně ulevuje.
Hraji jim ladičkou na cestu 528 HZ, aby se lehčeji dokázaly přeladit.
Vnitřní žena ožila!
Je tady!
Je silná.
A má příležitost léčit.
Teď je vše na ní, jak se chopí své role.
Hodně síly, bdělosti a trpělivosti!!!
Výsledky se brzy ukážou.
Šťastnou cestu!!!
Ať už je dlouhá jakkoliv...
Jen její DUCH ví!
S láskou iva

KAUZALITY 2015-2016 II.

8. ledna 2017 v 19:05 | Iva
Kauza čtvrtá

Starší muž, chodí pravidelně.
Diabetes mellitus dobře kompenzovaný inzulinem,
přesto je oblast hrudníku a solaru plexu stále nejvíce blokovaná.
Takže i zhoršený zrak a sklon k tvorbě varixů, které přináleží k poruchám jaterní
dráhy a energie ve třetí čakře. Občas také blokace žeber a bránice.
Slabá je rovněž energie ledvin, jejich základní esence vyčerpána v letech
budování velké firmy a workoholismu, který si klient sám přiznává.
Plně si již uvědomuje, jak zásadní nyní pro něj je dobré rozhodnutí, správně rozdělit
svoji energii. K tomuto daru nás může přivést právě nemoc, neboť jinak bychom na to,
jak ze sebou zacházíme, zemřeli mnohem dříve.
Přetíženost mentálního světa je většinou důsledkem nějakého rodového zatížení,
většinou ponížení anebo křivdy, která nějakého předka uvedla do zahořklosti.
Další generace tuto informaci nesou v buněčné paměti, mohou ji však vědomě opravit.
Tento klient potřeboval dodat do rodu energii, o kterou jeho předky připravilo politické
zřízení. To se mu podařilo, ale slinivka, která je v takovém rodu nejvíce energeticky
zatížena, to však nevydržela. A tak při každém tandemu ladíme klienta do harmonie,
aby se kousek po kousku zahořklost rozpouštěla a byla nahrazena sladkostí života,
která není záležitostí materiální, ale čistě emocionální.
Pokud klient ochotně spolupracuje a správně "pochopí" toky své energie,
spokojenost je na místě z jeho i naší strany.

Kauza pátá

Žena již v důchodovém věku, přichází spíše ze zvědavosti. Nevěří, že by se její hybnost
mohla zlepšit. Revmatoidní artritida už jí křiví nejen prsty, ale tuhnou i větší klouby.
Její matka, rovněž artritička, už je na vozíku a lékaři jí řekli, že tak brzy skončí taky.
Ona se toho děsí, cítí však někde hluboko v sobě, že to může být přece i jinak.
Zajímá se tedy o alternativu, partner ji podporuje. Na mé přednášce o buněčné
paměti a tandemové práci s ní, se rozhodne to zkusit.
První setkání je pro ni šokující, říká, že za takovou bolest nám přece nemůže ještě
platit! Láskyplně jí sděluji, že ta bolest je jenom její, my s ní nemáme nic společného.
Pracujeme dále a ukazujeme rozdíl mezi starým vnímáním nemocného místa a novým
vnímáním, které jsme emočně odblokovali. Místo bolí daleko méně, když ho ošetříme
ladičkou DNA, stává se průchodným pro tok energie a tedy hybnějším.
Při další návštěvě po několika měsících se klientka omlouvá a děkuje. Po dvanácti letech
se může jít projít do lesa a delší dobu pracovat na zahradě, kterou miluje.
Pokračujeme v práci s ženskou linií, která je po generace pokřivena.
Největší posun je v oblasti vnitřního vztahu k mužské polaritě, především v činech,
následné vděčnosti a pokoře k této zásadní části našeho žití. Tedy navázání kontaktu
mezi polaritami v nás samých.
U lidí, postižených autoimunitními chorobami a karcinomem je tento vztah velmi
zásadně rozbořen, jsou to navenek dobráci, uvnitř však k sobě velmi tvrdí despotové.

Kauza šestá

Mladý muž, něco přes dvacet pět let. Pracuje v rodinné firmě, studia ho nebavila,
tak vysokou školu nedokončil. V oboru pracuje rád a baví ho to, jen má stres,
že jeho názory jsou odlišné od ostatních. Nemá spojence.
Cítí některé věci ve firmě jinak, není však vyslyšen.
Přichází pro bolesti na hrudníku a horní části břicha.
Má obrovský strach, že neví, co s ním je. Je mu zima.
Tři měsíce běhá po vyšetřeních a nikdo neví...
Lékaři začali s vyšetřením srdce, pak trávícího ústrojí, včetně
gastroskopie, pak se mu začal horšit zrak a tak přišla v úvahu diagnóza
roztroušené sklerózy. Vše se zamotává. Špatně se mu dýchá, má úzkosti.
Pracujeme nejdříve s páteří a Ivoš odblokuje bránici a hrudní koš.
Hoch je jak na "novém světě", teplo se rozlévá po celém těle a okamžitě lépe vidí.
Odblokování žlučníkové dráhy, okamžitě uleví sevření solaru plexu.
Věnujeme se novému centru příjmu energií na hrudní kosti, nádherně se otvírá.
Emočně se vysypává vše nashromážděné. Vysvětlením, že je nutné komunikovat a
také jak, se mladý muž otvírá v páté čakře. Chápe smysl správných rozhodnutí,
půjde-li proti sobě, hrudník se opět zablokuje, omezí dýchání a tok energie
třetí čakrou- trávení, zrak a zásobení teplem.
Odchází se slovy, nevěděl jsem do čeho jdu, ale tady jsem se rozhodl správně.

KAUZALITY 2015-2016

5. ledna 2017 v 22:32 | Iva

VÝSLEDKY TANDEMOVÝCH TERAPIÍ Z LET 2015-2016

Obecně by se dalo říct, že u mužů se největší bloky vyskytují v energetické oblasti
centra solaru plexu a krčního centra. Tímto blokem jsou muži zásadně odpojeni od cítění,
od vnímání duše a od napojení na intuitivní způsob rozhodování.
U žen je to blok energetického centra v druhé čakře a s ním související blok
čtvrté čakry (emočně-zrada) nebo blok páté čakry (emočně-umlčení).
Ve velké míře je tato informace zapsána v buněčné paměti kolektivního vědomí všech žen.
Proto je pánevní oblast a spodní část břicha jednou z nejzraněnějších.
U dětí starších sedmi let je často blokována první čakra, většinou pod
vlivem rodinného prostředí, které dítě vnímá jako málo bezpečné. Ve druhé čakře
se blok projevuje z důvodu nemožnosti projevit přirozenou osobní sílu, kterou
mu přísný rodič projevit nedovolí. Dítě tak zvyšuje svůj projev skrze zlobení a
hněv nebo psychosomaticky přes různé druhy zánětů v těle. U dětí do sedmi let,
novorozenců a batolat je nutné pracovat především s matkou. Ta emočně potlačuje
své skutečné pocity, i když je navenek vzornou mámou. Dítě vnímá ale ty
skutečné pocity, doslova skenuje matku, protože u něj převažuje ještě jemnohmotné
vnímání. U matek okolo porodu dochází často k nevědomému otevření vzpomínek na
vlastní prenatální život a porod. Matka pak může úplně nevědomě projektovat
tyto vzpomínky na své dítě, které s tímto zážitkem přímo nesouvisí. My lidé jsme to
schovali za tzv."laktační psychózu", prudký pokles hormonální hladiny v krvi rodičky.

Kauza první

Zavolali mě k matce, kterou právě propustili z porodnice. Porodila zdravého chlapce,
dítě klidné, porod zvládli oba dobře. Na druhý den u matky nastala velká apatie,
nezájem o dítě, které se v dobré péči porodnice tolik neprojevovaly. Doma však ano,
rodina si nevěděla rady. Maminka odmítala chlapce kojit, dokonce i vzít ho do náruče.
Jako porodní bába jsem s ní probrala průběh těhotenství a porod, ale nic patologického
jsem neobjevila. Psychický stav bych označila jako úplný zmatek ze sebe a strach
převzít roli matky. Musela jsem se s ní vrátit do doby, kdy sama byla v břiše své mámy.
Ta otěhotněla z důvodu, aby přitáhla k sobě partnera, který se ji chystal opustit.
Nevyšlo to a rozešli se. Dítě se naplnilo vinou, že nesplnilo úkol, kvůli kterému vzniklo.
Vztah s matkou, který byl plný studu a viny, v dítěti zůstal uložen.
Z holčičky vyrostla dospělá žena, kdesi v hloubi duše plná smutku a apatie.
Otěhotněla, na dítě se s partnerem velmi těšili.
Při porodu se vždy žena dostává do stavu otevření vědomí a tak "si vzpomněla".
Vše potlačené se vysypalo ven. Nedokázala se v tom, co se stalo, vůbec zorientovat,
a tak zvolila starý vzorec, který z dětství poznala. Provedla jsem ji tím vším vědomě,
najednou se jí začalo ulevovat. Partner se dokázal postarat o dítě perfektně
a tak matka měla dostatečný prostor pro sebe všechno vstřebat.
Při mé následující návštěvě byla už schopná více o věcech komunikovat,
vše ji do sebe zapadalo. Tak jsme společnými silami zkusili přímý kontakt s dítětem.
Vzít dítě z postýlky a dát ho mámě do náruče. Podařilo se. Vše se časem dostalo do normálu.

Kauza druhá

Žena po třicítce, dvě děti do deseti let. Přichází s chronickou bolestí v bedrech,
dysmenoreou a citlivou jizvou po dvou sekciích. Doposud aktivní jizva dráždí
okolní nervová zakončení a způsobuje tak různé potíže.
Klientku znám z terapií jako ženu velmi kreativní, pracovně úspěšnou,
ale hodně svázanou strachem z toho "nemít věci pod kontrolou".
Při aktivaci spouštěcího bodu v jizvě se objeví velké množství strachu,
je to strach z mužů a zneužití. Při jakékoliv operaci dochází ke ztrátě kontroly nad situací
a také k otevření podvědomí. Tak se stává, že nepochopená emoce zůstane jako
informace v buněčné paměti operovaného místa. Jak takové místo nyní ošetřit?
Strach ze zneužití je stará forma, která platila v dobách vládnoucího mužského principu.
Ženy pokud projevily svoji sílu a moc, nepřežily. Nyní žijeme v jiných podmínkách,
ale staré vzorce budou platné do té doby, dokud je v sobě vědomě nezměníme.
A tak v našem životě nastanou situace "jako nové příležitosti" k této opravě.
Tak se při našem Tandemu rozpouští informace v místě jizvy, uvolní se okolní tkáň
a energeticky zprůchodní druhá čakra. Ladičkami vyladíme dostředivě celý
energetický systém. Nastane rovnováha a v těle i duši se rozhostí klid.

Kauza třetí

Starší muž po těžké autohavárii před mnoha lety. Levá strana těla polytrauma.
Má velmi rád toulky přírodou, ale delší chůze je pro něj namáhavá.
Po mnoha zlomeninách a léty nepřirozené chůze vytvořené četné bloky
v páteři a tok energie mezi horní a dolní polovinou těla silně narušen.
Nad oblastí levého hlezna jizva velikosti mince po extrakci kovové fixace,
která se nechce úplně zhojit. Stále přítomná sekrece, jizva svědí nebo pálí.
Blok v druhé čakře (emočně neodpuštění), tím výrazné uzavření páté čakry
(emočně strach, provinění a pak stud "nedovoluji si vyjádřit tento pocit ven").
Toto rozhodnutí a potlačené cítění energeticky uzavřelo srdeční centrum,
to pak nedostatečně zásobuje krví (esencí života) tělo, zejména dolní
končetiny (bojím si přiznat pocit, že můj postoj k životu není správný).
Proto se stará rána stále otvírá a nechce se zacelit. Po odblokování hrudníku
a zablokovaných žeber (dusím sám sebe) se energie rozbíhá.
Klient má výrazný pocit tepla po celém těle, což je ta pravá chvíle
přijmout "to vše takové, jaké to je".
Vzniká tak pozvolna potřeba sám sebe cítit a být v sobě v pohodě.
Srdeční centrum zůstává otevřené a zbaví tak klienta postupně
důsledku všech událostí, kterým je lhostejnost k sobě.
Při další návštěvě klient spokojen s mnohem lepší hybností.
Je k sobě otevřenější, zvyká si na pocit, že dává sobě pozornost.
Dříve pořád musel pracovat, aby se nemusel "cítit".
V místě jizvy ale stále energie stěží prochází, což ovlivňuje celou
levou stranu těla. Kovová fixace byla vyndaná rok po nehodě a
přesto jakoby tam stále něco energeticky zůstávalo.
S Ivem se dostáváme k informaci v buněčné paměti.
Informace o ztrátě kontaktu s duší je prastará, sahá až
do biblické doby, jde o ukřižování.
Od té doby šel život za životem v utrpení.
Až do těchto časů Zlatého věku, kdy je možné vše změnit do jiné úrovně vědomí.
A tady nastává ta nejúžasnější věc, jaká může člověku přijít.
Účelem nehody bylo konečné rozpuštění této informace v buněčné paměti.
Všechno, co potkáváme nás vede správným směrem.
Jestliže se podíváme na vše jako na "dar", mění se okamžitě všechny úrovně bytí.
Duch je spokojen, duše se otevřela a tělo se mílovými kroky
posunuje do úrovně zdraví.
 

TANDEMOVÉ LÉČENÍ "DECH ŽIVOTA"

29. prosince 2016 v 21:19 | Iva

TANDEM ZNAMENÁ "V PÁRU".
Jak toto společné léčení vlastně vzniklo...
Seznámili jsme se na sklonku roku 2012. Ivoš je chiropraktik a homeopat. Chodil pravidelně na mé přednášky o silových místech a snažil se získat moji pozornost. Nešla přehlédnout jeho snaha zachránit snad všechny ženy kolem dokola. Až později jsem se dozvěděla, že jediná kterou nezachránil, byla jeho máma. Zemřela, když mu bylo třináct. A právě to ho uvěznilo v této roli. Hraje ji ale naprosto dokonale.
Ač se pohybuji v medicíně přes třicet let a poznala jsem mnohé techniky fyzioterapií, tu jeho jsem od počátku obdivovala. Dokáže během pár dotyků zaktivizovat energii v celé energetické dráze, nastolit rovnováhu mezi jednotlivými neurofasciálními strukturami a hlavně pracovat se zablokovanou buněčnou pamětí. Primář zlínské rehabilitace o něm tvrdí, že předběhl rehabilitaci o století. Jeho ruce "vidí". Je přesný a v okamžiku se tak pomocí správně zvoleného spouštěcího bodu rozpouští kila bolestí, které si v těle klient napěstoval. Nejde pouze o bolest fyzickou, ale především emoční. Tady nastupuji jako emoční průvodce já. Společně jdeme až ke kořenu bolesti, což je vždy informace v buněčné paměti klienta.
Časem se z nás stali partneři. Cestovali jsme společně po pyramidách a silových místech a vzájemně si pomáhali jít každý směrem k sobě. Mnoho pocestných prošlo pod Ívovýma rukama a já tak nějak "jenom" vše pozorovala.
Pak přišel jeden z letních Slunovratů v Haluzicích u Karaimi. Den poté, když jsme po ránu na bubnovacím podiu popíjeli kafé, nás oslovil jeden mladý muž a požádal o pomoc. Byl to plegik a pohyb mu činil velké bolesti. Ukázalo se, že potřeboval uvolnit vazy a především pochopit zdroj své zatuhlosti, té emoční. Hoch odcházel jako znovuzrozený, doslova poskakoval radostí...Tihle lidé nemají potíž se projevit navenek. Co to vyvolalo dále? Začala se tvořit dlouhá fronta zájemců. Od této chvíle se zrodil náš společný TANDEM.
Popis Tandemového léčení : Ivo nejdřív zmapuje fyzický stav a uvolní tok energie. Mým úkolem je nacítit a vnímat emoční odpovědi těla klienta. Praxí jsem se naučila vidět celý příběh. Jako energoterapeutka pak klienta navedu, aby porozuměl proč tomu tak je, aby "tady a teď" nechal být emoční bolest a sám ze své vůle si následně opravil informační vzorec v buněčné paměti. Ivoš vše doopraví v příslušné energetické dráze a klient cítí velkou úlevu. Terapie řeší akutní bolesti, kdy klasické metody stagnují, je velmi vhodná v případech starých, ale aktivních jizev, zatuhlin po chirurgických zákrocích nebo po těžkých úrazech, kdy bývá tok energie roky blokován.
Dech života je v nemocném místě opět obnoven! Na závěr zprůchodníme klientovi všechna centra příjmu energie, tak jeho organizmus vnímá příliv energie od nohou a od hlavy, ty se postupně propojí v oblasti srdečního centra. K naší práci používáme také terapeutické nástroje a ladičky.
Terapie trvá půl druhé hodiny. Klient leží oblečen na lůžku.
Naprosto jedinečným kritériem této metody je vzájemné propojení všech tří úrovní léčby.
Té základní fyzické, emoční a mentální. Vše je zde vědomě sladěno s úrovní energetickou.
Terapie probíhá v prostorách RD Hvozdenská 86, 763 11 ZLÍN - LUŽKOVICE,
kde chiropraktik IVO BABÍK provozuje reponace pohybového aparátu.
Objednávky termínů možné na tel. 728 087 118 nebo 608 842 413.
Cena je uvedena v ceníku výše.

 
 

Reklama